Žena je žena

Mnohokrát jsem si u toho filmu vzpomněl na o 5 let mladší Sedmikrásky - oba filmy jsou rozverně hravé a experimentální (60. léta byla zřejmě podobným filmům příznivě nakloněná) - a oba mě podobným způsobem minuly. Přijde mi, že jsou jistým způsobem zaseklé v době svého vzniku, kde snad dávaly smysl - dnes na mě však už jen působí dojmem filmařské slepé uličky, která nikam nevedla a která už dnes za vidění moc nestojí. Jistě, pár lidem se to i dnes trefí do vkusu - tak je tomu ostatně u filmů vždycky - ale prostě nemůžu si pomoct, ten film rezignuje tak dokonale na všechny zaběhlé filmařské postupy, že mi tam nezůstalo skoro nic, co by to ještě opravňovalo nazývat se celovečerním hraným filmem - celé to už spíše působí jako jakési svébytné stylistické cvičení, které by klidně mohlo být o polovinu kratší (osobně mi těch 84 minut subjektivně přišlo skoro nekonečných). Btw. přijde mi skoro nehorázné, že je mezi herci uvedena Jeanne Moreau - kvůli níž jsem si film vyhledal - ačkoli se tam mihne asi na 5 vteřin. Žena je žena je ve skutečnosti jednou velkou hereckou exhibicí Anny Kariny, které nelze upřít, že je v roli Angely skutečně roztomilá - sympatie k její postavě, která si zapaluje jednu za druhou, neumí pořádně vařit, živí se striptýzem, zčistajasna zahoří touhou po dítěti a celkově se chová jako nepředvídatelná kráva - jsem však v sobě nenašel - a zřejmě proto mi byl ten film tak protivný. (16.07.2017)

Otázkou, jíž si si musím položit, je: užil bych si "Une femme est une femme" stejně, vidět jej z pohodlí domova bez spolustolovníků (jen na okraj, onehdy se servíroval i Godardův masterpiece "U konce s dechem")? Není má výsledná pouhopouhou ozvěnou - dle mého skrovného názoru - zdařilého večera s hektolitry vína nejen francouzské provenience, halloweenskými proprietami okolo (ano, jsme multikulturalisté, jsme kosmopolitní a skutečně se za to nestydíme!, respektive oni se nestydí, já se stydím, ale na tom není nic divnýho, vezmu-li si v potaz, že stud je jediná emoce, kterou mám... vyjma strachu) a prej kvalitním hulivem, které jsem však neokusil, mne znáte, ne?... co jsem to však chtěl? ta paměť!, yes, řeklo se povedený večer... inu večer... de facto to byl večer přesahující do brzkých ranních hodin... nic to však nemění na otázce, jež je klíčová, užil či neužil vidět jindy, jinde a jinak? Myslím, že ano, ruku do ohně bych za to sice nedal, ale snad ano. Godard je Godard, a já ne že bych to teprve teď pochopil, rozeznal jsem jeho jinakost již při našem prvním styku, jiné je teď to, že jsem poprvé vnímal jeho rukopis opravdu pozitivně, intenzivněji mne oslovil, pluli jsme na jedné vlně... A to je to jediný, co můžu reálně o prožitku konkrétně z tohoto filmu říct, napsat, je-li to málo, smůla, lepší to už nebude! 75% (20.11.2014)

Rozhodne zaujímavý film. Nie je to síce moja šálka kávy, ale keď už som toho mal dosť, prišli nádherné zvačša komické situácie. Godard sa hraje so všetkým, s konvenciami, prístupom k životu, k medziľudskými vzťahmi medzi mužmi a ženami ( ženou )... Fascinujúca je hudobná zložka filmu, ktorá si hraje svoj vlastný príbeh a má neobyčajné čaro. Je však trestuhodné považovať tento snímok za muzikál, či hudobný film, je to veľká mýlka. Príjemným oživením je aj spomínanie vtedajších filmov ( scéna s Belmondom - Na konci s dychom alebo scéna s Jeanne Moreau - Jules a Jim ). Žena je žena je typickou ukážkou pop kultúry začiatku 60-tych rokov a symbolom filmárskej hravosti novej vlny. 3+ (02.12.2013)

Už jsem nečekal, že by se mi nějaký film od Godarda ještě mohl líbit, ale jo, stalo se, tohle mě moc příjemně překvapilo. Totálně absurdní komedie s naprosto šílenými nápady, která funguje a neskutečně baví. Aspoň mě teda bavila, po celou dobu. Avšak mě osobně baví už jenom výběr hudby, která se tam zároveň absolutně nehodila a zároveň tam naprosto padla. Nějaký příběh se zde neodehrává, sice se něco děje, ale příběhem bych to zrovna nenazval, každopádně tady mi to výjimečně nevadí, protože mě to prostě bavilo. Stylem humoru bych to přirovnal k Bláznivému Petříčkovi, ten byl úplně stejný ujetý, ale na mě byl poněkud dlouhý. Žena je žena má příjemnou a lepší stopáž, takže ani nemůžu říct, že bych se nudil a nemám problém dát 5*. Zatím to nejlepší, co jsem od Godarda viděl. (22.02.2020)

Klasická francouzská romkom v artovém hávu. Ano, na jednu stranu ženy nevědí, co chtějí, na druhou nedají pokoj dokud to nedostanou. Klidně by mohl vzniknout druhý díl, kdy je žena (bacha, ne ženská) těhotná, a najednou jí to vadí a štve ji to, že má velké břicho, ačkoliv předtím tohle chtěla a vyvzdorovala si to. Taky mě štvala práce se zvukem - známé francouzské zamilované melodie, asi jako by si pouštěli třeba Gotta a Vondráčkovou v ČSSR té doby, pak najednou ticho, pak najednou jako ruchy ulice, zas ticho, promluvy lidí z ulice. Pár nápadů je tu fajn - ježdění na kole po bytě (jen díky tou jsem si vybavil, že nám tenhle film na FAMU taky pouštěli), povídání si názvy knih, Belmondova historka o ženě, která prohodila dva dopisy, "řekni lež, řekni pravdu", ale jinak mi to přišlo koncepčně naprosto neujasněné. Asi jako by Godard chtěl natočit artovou parodii na Muž a žena nebo podobný tehdejší francouzský zamilovaný doják. Žel, není to můj styl ani šálek kávy, jak se říká. A to mám třeba Zazie v metru nebo Studený bufet rád. Dobrý komentář má Vančura. (21.08.2022)