Godzilla II Král monster

Godzilla II Král monster je vnitřně rozštěpený film, protože se snaží balancovat tak, aby propojil rozvolněné normy japonského žánrového filmu s těmi hollywoodskými, kde se hraje na racionalizování a plauzibilitu. To zároveň znamená, že se chce zavděčit dvěma typům publika: Na jedné straně jsou fanoušci, kteří začnou dojemně slzet, když Mothře k jejímu klubání začne hrát klasická píseň a objeví se identické dvojče Ziyi Zhang. Na straně druhé jsou diváci, kteří o japonských godzilláckých filmech nemají ani ánunk, takže prskají, že King Ghidorah vypadá jako Zmej Gorynič a všechny snahy přiblížit se poetice kaiju filmů odsuzují jako domnělý projev hlouposti a béčkově lajdáckého přístupu tvůrců. Tým v čele s Michaele Doughertym tak na jednu stranu háže na fanoušky intertextuální odkazy po lopatách, ale na stranu druhou film prokládá neustálým sebereflexivním vtipkováním, aby si skeptický divák náhodou nemyslel, že vše co vidí, je myšleno smrtelně vážně. Jenže jít po dvou odlišných cestách zároveň zkrátka nejde a tak je výsledek nutně polovičatý a rozpačitý. (12.02.2024)

Tenhle film je pro mě v několika ohledech stejný případ jako předchozí – když už vím, co od něj čekat, mnohem víc mě baví. Ano, pořád mě mrzí, že se nenavázalo na styl Garetha Edwardse, jenže příběh jako takový vlastně není o moc hloupější, jen je podaný velmi, řekněme, přímočaře a díváme se na něj úplně jinou optikou. Minule hráli prim lidé, zatímco monstra rozpoutávala zkázu, která ovlivňovala lidské osudy, a Godzilla v pravou chvíli lidem pomohl(a). Tentokrát hrají prim monstra, zkázu rozpoutávají v ještě větším měřítku, lidé jsou na vedlejší koleji a v pravou chvíli pomohou opravdovým hlavním postavám, jimiž jsou Godzilla a Mothra. Potěšilo mě, že doma na televizi jsou souboje titánů o dost přehlednější, než byly v kině, a užil jsem si tedy i několik docela zábavných detailů a nápaditou choreografii (doslova miluji ty momenty, kdy se digitální monstra pohybují tak, jako by šlo o zápasníky v gumových oblecích), nepřestala se mi líbit hudba Beara McCrearyho s Ifukubeho motivem a ačkoliv toho možná budu litovat, musím říct, že se těším na souboj s Kongem. (30.05.2019)

Druhý díl je naprostý opak prvního dílu, který skoro nic neukázal ale za to dobře budoval atmosféru. Pokračování je fulltime blockbuster. Od začátku až po konec se tam šalují titání, hlavně Godžira. Ty souboje jsou tam opravdu gigantické a naprosto úžasné. Titání mají pecka design a vlastnosti. Nebýt lehce stupidního scénáře mohlo to být možná za pět a král letošních blockbusterů. Dostal jsem to na co jsem šel do kina. Souboj titánů se vším všudy. Pro jednou mi ten osolený IMAX trošku vadil, rvalo to uši xD [IMAX 3D] (02.06.2019)

Když se debilita scénáře rovná monstrozitě Godzilly a celý to řádění zaobalíte do hudebního paskvilu Beara McCrearyho, mohl by tam naběhnout Kong, Jack Black i dinosauři a pořád by to byla naprostá sračka, která v místech, kde mají téct slzy blaha, vzbuzuje jen nechtěný záchvaty smíchu a nepochopení (předchozí Godzilla měla alespoň parádní atmosféru a budila pocit tajemna). Přitom potenciál je tam i při vší tý debilitě obrovskej a příběhy z toho jenom srší, jenom to prostě dali do rukou tupce, kterej neví jak a s čím pracovat, a tak místo pompézního nářezu natočil dvě hodiny hašteření obřích draků, plazů a můr v domnění, že mu to publikum už dostatečně zdegenerovaný Marvelem spolkne. Pěkný hovno! (13.08.2019)

4,5/10 Jedničku miluju. Kong byl průser. Tohle má bohužel blíž ke Kongovi. Hrozně hloupý, scénáristicky prázdný, plný klišé a hlavně naprosto bezpohlavní. Monstra se řežou pěkně, ale co z toho, když vás to vůbec nezajímá. Občas se daří navodit slušnou atmosféru a kamera umí vykouzlit krásné záběry (ty barvy!)... ale kdo by to nečekal u filmu za 180 mega. Zklamání. (07.06.2019)