Nightmare Alley
Ulička nočných môr
Nightmare Alley
Nightmare Alley
Nightmare Alley
Nightmare Alley
Režie:
Guillermo del ToroKamera:
Dan LaustsenHudba:
Nathan JohnsonHrají:
Bradley Cooper, Cate Blanchett, Toni Collette, Willem Dafoe, Richard Jenkins, Rooney Mara, Ron Perlman, Mary Steenburgen, David Strathairn, Mark Povinelli (více)VOD (4)
Obsahy(2)
V kriminálním dramatu se představuje Bradley Cooper jako mladý ambiciózní umělec s nadáním zmanipulovat lidi díky vhodně zvolených slov, který se spojí s psychiatričkou (Cate Blanchett), která je však mnohem nebezpečnější než on sám. (Falcon)
Videa (5)
Recenze (264)
Zase skvělá výprava, kostýmy, kamera či spousta hereckých jistot. Ale jinak hra plná špatných rozhodnutí a neúměrné utahanosti. Poslední dekádu zoufale přeceňovaný Mexičan udělal další chybný krok. Kousky Purpurový vrch a Pacific Rim hodně neukočíroval, zajímavý rozhodně nebyl ani se scénáristickým snažením u Hobita nebo roztříštěné Čarodějnice. Tváří vody sice potěšil svou typickou stylizací, kdy znovu předložil řadu milých detailů, ale celkově toho bylo hrozně málo a emoce šly evidentně na túru na opačnou stranu než divák. I k tomuhle svéráznému příběhu přistupuje zpočátku osobitě, znovu nejede po prvoplánových kolejích, ale ani nemíjí nějaké zajímavé zastávky. Jeho manipulativní antihrdina opouští v předválečné Americe domovinu, přidá se k pojízdnému cirkusu, aby nakonec vycítil příležitost ve „čtení myšlenek“ druhých lidí. Spolu s nevinným děvčetem zamíří do velkého světa New Yorku, kde začne solidně vydělávat. Dokud nepotká vychytralou psycholožku. Jenže jak minuty přibývají, tím divákova pozornost v téhle obří porci minut klesá. Přešlapování na místě v prostřední části (asi mě víc bavil cirkus než velkoměsto) vynahradí závěrečné ostřejší pojetí. Guillermova inklinace k mysterióznímu světu tentokrát chybí, což je možná dobře. Emoce nicméně zase (skoro) na nule. ()
Nestřídmá stopáž má za následek optickou zdlouhavost filmu. Oproti tomu film disponuje tvůrčí osobitostí, má vytříbené (technické) atributy, mezi něž patří kamera Dana Laustsena, která skvěle umí střídat žánrové nálady. A poměrně pozoruhodné je rozdělení filmu do dvou odlišných částí. V té první sledujeme příchod nemajetného hlavního hrdiny do kočovného cirkusu s bizarnostmi, takže k vidění je největší silák na světě, nejmenší muž na světě, elektrická žena a mužská zrůda zakusující před obecenstvem slepici. V hlavní roli se představuje Bradley Cooper, a prostředí freak show dotváří Willem Dafoe, Ron Perlman, Toni Collette, David Straithairn a hlavně Rooney Mara, se kterou náš hrdina od kočovné společnosti odejde. Druhá polovina je od té první výrazně odlišná. Nese se ve výrazném nástinu neo-noir thrilleru. Na scénu významně napochoduje magická Cate Blanchett v roli podivné psychiatričky. A ústřední dvojice Cooper-Mara mají vlastní živnost, kdy s obecenstvem dokáží obratně manipulovat a nebrání se ani spiritistickým seancím, až se sami dostanou do smrtící pasti. Guillermo del Toro je technicky dokonalý, vzruch sice nedosahuje mimořádného měřítka, film postupně nalézal svůj rytmus. Zdlouhavější scény se dostavily spíše v té druhé polovině. Tempo, ačkoliv nebylo nikterak vysoké, místy znatelně uvadalo. Společná setkávání Coopera s Blanchett v její pracovně sice měla nějaký ten náboj, jen mně přišlo, že se vše dalo o něco více uspíšit a dostat se do náležitého tempa. Závěrečný úsek byl absolutně mimo. Režisér už asi únavou nenatočil materiál, co by zaujal, takže dojezd už je vyloženě slaboučký. Výsledkem je originální tvůrčí počin, co má pár vad na kráse, ovšem hledači vytříbených obrazových kompozic, osobitých režijních postupů a skvělých hereckých výkonů by film mohli vyzkoušet. 7/10 ()
Guillermovi del Torrovi pravdepodobne po oscarovej (a skvelej!) The Shape of Water nabobtnalo ego a povedal si, že aj on dokáže natočiť vyše dva a pol hodinový filmový spektákl. No ... nedokáže a jeho Nightmare Alley má tak bližšie k priemernému Crimson Peak, než práve k tej oceňovanej Tváre Vody. V Nightmare Alley je pritom mnoho vecí na správnom mieste. del Torovi sa opäť darí na plátno priniesť jeho typickú guillermovskú takmer až gotickú, resp. tentoraz skôr noirovú atmosféru, zasadiť to celé do pútavého retro vizuálu, obsadiť skvelými hercami a sprostredkovať zaujímavý audio-vizuálny zážitok. Aj keď oproti jeho predošlým filmom značne umiernený. Problémom je tentoraz skutočne zbytočne prepálená stopáž, kde ten film polovicu času mláti prázdnu príbehovu slamu a nič by sa nestalo pokiaľ by sa z neho vystrihla aj celá jedna hodina, postavy ktoré ani jedna nedýchajú životom a viac menej len plynú príbehom ako figúrky na šachovnici, s čím súvisí aj absolútne minimum emócií, ktoré ten film dokáže vyvolať a neprekvapivý dramatický oblúk, ktorý je predvídateľný prakticky od začiatku, ale film sa k nemu strastiplne dopracováva cez dve hodiny. Škoda, pretože vďaka hercom a atmosfére sa na to nepozerá zle, no vo výsledku je to len taká chabá variácia na The Prestige. CELKOVO: 6/10 ()
Epochální zážitek. Je velmi příjemné, že se i v tom mračnu letošních oscarových nominací najde takový ideální film. Skvělá látka je čerpána z románu Williama Lindsaye Greshama Nightmare Alley (1946), kterou jako novinku prověřila už první adaptace v roce 1947. Stylově se jedná o lahůdku s klasickou filmovou interpunkcí, výprava si dala záležet na absolutním art decu a navíc se tu snoubí dekadence cirkusového prostředí a zkaženého velkoměsta. Co chtít víc? Snad jen ty herecké koncerty, které jsou samozřejmostí: Cooper, Blanchett, Dafoe, Mara, Collette... O dekádu dříve byla podobnou lahůdkou Water for Elephants. A v televizi snad 4. série AHS nebo nedokončený seriál HBO Carnivale. ()
Galerie (82)
Zajímavosti (14)
Související novinky
Godzilla -1.0 dostane i černobílou verzi
Nová inkarnace nejslavnějšího monstra japonské kinematografie od studia Toho Company je nečekaným (skromným) blockbusterovým hitem letošního roku. Snímek Godzilla Minus One s odhadovaným rozpočtem… (více)
Del Torův Frankenstein nabírá obsazení
Legendární mexický režisér a scenárista Guillermo del Toro (Hellboy, Faunův labyrint) si v Hollywoodu už nějakou dobu může díky svému Oscaru za nejlepší film v podobě Tváře vody dělat co chce. Tedy… (více)
NEJ roku dle TOP uživatelů a adminů ČSFD
Opět se nám blíží konec roku, ale ještě před tím, než se všichni ČSFĎáci rozutečou do víru silvestrovských oslav, máme tu tradiční ohlédnutí za nejlepšími filmy a seriály roku podle nejoblíbenějších… (více)
Nominace na Oscara zveřejněny!
Jedna z nejvýraznějších hollywoodských ceremonií roku, tedy předávání prestižních Oscarů, se pomalu ale jistě blíží a dnes ve 14:18 místního času začal přímý přenos vyhlašování kompletních nominací… (více)
Guillermo del Toro získal začátkem roku 2018 Oscara za režii snímku Tvář vody, který sám ten samý rok vyhrál Oscara za nejlepší film roku. Režisér Bladea II či prvního Pacific Rim se tak definitivně zapsal mezi režiséry, na které by se měla v brzkých letech upoutat pozornost a sám del Toro si jako svůj další projkt zvolil novou adaptaci románu Nightmare Alley z roku 1946. Ta už se jedné adaptace dočkala v roce 1947, kdy se jí chopil režisér Edmund Goulding a hlavní role Stantona Carlisle se zhostil Tyrone Power, sám del Toro ovšem tvrdil, že spíše než remake bude jeho Ulička přízraků věrnější adaptací románu Williama Lindsayho Greshama. A fanoušky del Tora nejspíš jeho samotná Ulička přízraků nezklame. Del Torova Ulička přízraků je totiž další vizuálně vypiplaný a atmosféricky funkční film tohoto původem mexického režiséra, který na to jde tak trochu jinak než v roce 1947. Hrubá kostra děje sice zůstává stejná, dvě a půl hodiny ovšem del Toro využívá i k tomu, aby na rozdíl od původního filmu více prozkoumal pozadí ústředních postav a jejich motivace. Del Toro se v tomto případě skutečně striktně nedrží původního filmu, v jistých momentech ovšem dokáže vyvolat pocit, že má Del Toro verzi z roku 1947 dostatečně nakoukanou a jeho film noir z roku 2021 se minimálně u původní adaptace alespoň částečně inspiroval. Guillermo del Toro nadále působí jako filmař, který točí s radostí a v aktuální konkurenci amerických blockbusterů a lokálních komedií je přeci jen radost na velkém plátně vidět film, který se aktuálním trendům vymyká. A to i přesto, že je díky tomu předurčen k nezájmu a finančnímu propadáku. V tomto ohledu možná del Torova Ulička přízraků selhala už na samotném počátku, klasické del Torovo vyhrávání si s atmosférou a především světem, který aktuálně zpracovává ovšem zůstává. Samotná látka jakoby byla pro del Tora stvořená a přesto dokázal del Toro po téměř 80 letech přijít se zcela svěžím pojetím, které Uličce přízraků dokázalo jen prospět. Jako u originálu platí, že je první polovina více vtahující než tou druhou, kdy je i díky delší délce výraznější problém s celkovým tempem. Právě del Torova adaptace má ovšem více času prokreslit postavy a udělat si o nich smysluplnější obrázek. Především o ústředním antihrdinovi Stantonu Carlieslovi, kdy jakoby byla tato role pro Bradleyho Coopera zcela stvořena. Jen málokdo by totiž tuhle snadno nenávisti hodnou postavu dokázal ztvárnit s takovým přirozeným charizmatem a především způsobem, který by u Carlieslea i v těch jeho nejhorších momentech dokázal vytvořit alespoň částečně sympatie. Del Toro má v průběhu šanci se alespoň částečně vrátit ke svým hororovým kořenům, jinak ovšem nadále dokazuje, že za ta léta jako filmař vyspěl. I díky vedení herců, kdy každý z nich (ať už Cate Blanchett, Willem Dafoe či Rooney Mara) předvádí plnokrevný výkon a působí do jednotlivých rolí jako ideální volba. Funkční je i dobová výprava a dá se očekávat, že Ulička přízraků bude na Oscarech patřit minimálně mezi favority v technologických kategoriích. Del Toro přitom dokáže prodat i dobovou atmosféru a i díky nadále aktuálnímu tématu manipulace dokáže jeho Ulička přízraků plnokrevně obstát i v současnosti. I díky tomu, že jde nadále o svěží téma si dokáže Ulička přízraků obhájit svou existenci i jinak než, že jde o vysněný projekt talentovaného tvůrce. Především jde navíc o ukázku filmu, kterých bude v brzké době pro kina vznikat co nejméně. A přesto je radost tuhle částečnou poctu film noiru a částečně o sobě funkční noir thriller vidět na velkém plátně a vidět nadšenost kreativního tvůrce, který si se samotnou látkou očividně vyhrává. Ať už skrze vizuální pojetí či zmíněnou velmi funkční prací s atmosférou. Del Toro se v průběhu prokazuje jako výtečný filmový vypravěč, který celkovým zpracováním dokáže vytvořit film těžce srovnatelný s adaptací z roku 1947 a přesto z ní zanechat trochu toho ducha. I proto je možná škoda, že se naším kinům vyhne černobílá verze s názvem Vision in Darkness and Light, která by filmu samo o sobě dodala ještě více speciální kouzlo. Nutno ovšem dodat, že i s barvami má del Torova Ulička přízraků velmi velké kouzlo, kdy si del Toro vyhrává s barevnou korekcí, osvětlením i kamerovými úhly. Guillermo del Toro na vrcholu svých sil. Nová Ulička přízraků si tak dokáže obhájit svou existenci i díky tomu, že celkové zpracování pojímá svěže a přesto předává vše důležité. Del Toro si splnil sen a pro kina stvořil film, kterých bude v dohledné době vznikat po čertu málo. A na rozdíl od původního filmu dodává více tragický nádech, který dokáže na celou Uličku přízraků vrhnout tak trochu jiný pohled. Del Torova Ulička přízraků možná rychle zapadne, mezi nejlepší filmy roku 2021 ovšem rozhodně patří..... () (méně) (více)