Sardinky aneb Život jedné rodinky

Paní Pawlovská se snaží politicky uvědomělým divákům vysvětlit, že soužití více generací v malém bytě je lepší než klid, který je přece škodlivý. Komedie k pláči, která se snaží v divácích probudit pospolitost a kritizuje snahu po vlastním bytě. Nejlepší byli Kanyza s Trávníčkem, kteří inscenaci lidsky proteplili. (17.07.2022)

Velice velice ubohé. Hraje v tom elita, ale to nestačí, pokud příběh stojí za to, co jim přidělili na byťáku. Navíc Andrlová je prostě krajně nesympatická. Přitom to téma není špatné, ale opět to Halina prostě nedokázala zpracovat. Anebo se možná před třiceti lety lidé smáli něčemu jinému. Já bych teda komedii v tomto hledala jen těžko. (05.09.2015)

Problémy jsou sice zobrazeny dětinsky, ale plně vystihují název komedie. Figurky jsou sice jednoduché, ale skvělé herecké obsazení vyvažuje nedostatky. Rudolf Hrušinský - co slovo, to perla. A postava profesora (Jaroslav Vozáb) přímo cimrmanovská: "Klid, to je vlastně smrt. To je materiál na doktorát." (13.04.2011)

Místy děsná nuda, k nesnesení protahované trapné scény. Ale přeci jen takový p. Hrušínský v nehluboké komedii, to je zajímavý zážitek. Též se mi líbilo, jak hrála pí Veškrnová, byť epizodní roli - to je výjimka, jinak ji jako herečku moc nemusím. Ale málo platné, pí Pawlovská má celý život svůj styl a má i silné stránky. Třeba zobrazení rodičů jako nenápadných, ale regulérních šílenců, to má něco do sebe. Též cením její jasnou myšlenku - bez velkých příkras psát o emancipovaných mladých ženách, které nechtějí vzdát rodinu. Což je současně i hrozný, jak ty lidi se za každou cenu ženili, aniž by byli jen trochu zralí. Z oboru perliček připomeňme cameo p. Vozába a p. Čepelky od Cimrmanů. Pamětník se pobaví nad "nenápadnými" luxusními rekvizitami té doby: hi-fi v obýváku nebo dvoulitrovka koly - tu jsem znal jen z Maďarska. (01.07.2013)

"Tak jsme měnili, až jsme vyměnili..." Na můj vkus trošku přihlouplá komedie.  Rudolf Hrušínský svými opileckými hláškami zvedá film skoro až k průměrným třem hvězdičkám, ale jinak mi ten celý příběh o mladých manželech, co se nejdříve bez oznámení rodičům vezmou a pak si bez rozmyšlení (hlavně bez bytu) "pořídí" miminko, přišel dost praštěný na hlavu (včetně v tom, kdy se dotyční snaží stůj co stůj o soudní výpověď z bytu, aby jim socialistický stát musel přidělit nový byt - vše nakonec marno). A když v jeden moment Slávka Budínová řekne větu "mě už je to všechno jedno," mluvila mi z duše... (28.02.2022)