Bota jménem Melichar

„Hofmanka, já padám!“ Rozhodně se neřadím do zástupu pseudointelektuálů, kteří vyráží do ulic s transparenty typu „už ani trošku Trošky“ nebo zděšeně vyhazují z okna televizní přijímače, když se TV Nova rozhodne podesáté v roce zopakovat sérii Slunce, seno a tak dále, ale ruku na srdce, nic lepšího než Botu jménem Melichar už Zdeněk Troška nezplodil a když si projedu jeho filmografii posledních deseti let, tak už asi ani nezplodí. Rodinná komedie, kterou můžete reprízovat v deset hodin dopoledne, kdy jsou před obrazovkou nastoupeni ti nejmenší, stejně tak jako v prime timu padesátiletému jeřábníkovy patří jistojistě do škatulky k filmům, jenž můžete vidět stokrát a vždycky vás popis Radima Dochleby, jak doma z pokoje do kuchyně chodí přes předsíň a ne přes náměstí, čímž si nenašlapou a neprší na ně, zaručeně shodí z gauče. Á propó, Radim Dochleba ztvárněný Davidem Rauchem (království a půl princezny tomu, kdo má prsty v jeho obsazení)……nevím, jestli mám litovat toho, že šlo o jeho osamocenou hereckou příležitost nebo si užívat jeho mladický koncert. A jim vyřčené hlášky a hlášky z úst jeho hereckých kolegů……ty dělají z „Boty“, co se týče této stránky, jeden z nejplodnějších tuzemských kousků, srovnatelný například se Sněženkami a machry. Pane Troško, princezny Janěnka a ze mlejna určitě patří k našim nekrásnějším pohádkám, bez vašich letních komedií si programový ředitelé už drahně let nedovedou představit své televize, ale Bota jménem Melichar byl vrchol a z vrcholu vede pouze jedna cesta………cesta dolů. (07.05.2013)

Absolutni top mezi detskymi filmy, kdykoliv se na to divam, hreje me srdicko. Ma to smrnc, spad, vtip, vse je skutecne a co jsem nezazil sam, to si dovedu predstavit u kohokoliv dalsiho. Nesmrtelne hlasky. Cloveku se ani nechce verit, ze to natocil Troska. Jen by me zajimalo, kam zmizeli vsichni ti herci, Dochleba mel potencial. (20.10.2008)

První film Zdeňka Trošky je prakticky dokonalá dětská komedie, ve které funguje všechno: počínaje skvělými výkony dětských a mládežnických neherců (!), přes přímočarý, nekomplikovaný a přitom stále dokola bavící příběh, až k (sice proklatě dobové, ale právě proto přesně přiléhající) kolovrátkové Vágnerově hudbě "v rytmu diska zdálky zblízka". Žáci a žákyně Dochleba, Bakula, Lamková a spol. hláškují s kadencí, o které se všem pozdějším Kameňákům může jenom zdát, první lásky prvňáčků a deváťáků jsou naprosto uvěřitelné, a všechno je zároveň lehce dojemné i neskutečně zábavné. Opět je na místě sice otřepaný, ale bohužel pravdivý povzdech: takové filmy už dneska nikdo netočí. I když: naděje umírá poslední a proto je na místě Troškovi vzkázat: "Já počkám. Já mám času dost..." :). 100 %. (05.06.2008)

Nemohu si pomoci, ale nejvíce se mi zde líbila Michaela Kreslová v roli kamarádky hlavní hrdinky, Radky. Hlavně její permanentní mdloby, nebo hláška "Jak to ví??"....Podobně jako v případě Sylvy Julinové(Kopretiny pro zámeckou paní), mě i u Míši trochu mrzí, že tyhle vtipný a komediálně velice nadaný holčiny si střihly jednu jedinou roli. 80% (21.04.2011)

Krevní skupina socialisticko - sociálních dítek. Tenkrát Tuzex, dnes Makro, Tesco, Globus, Billa,........V podstatě dnes už učebnice pozdního socializmu, aby děti naše viděly jak jsme to měli těžké. Ten nezkažený elán mladých učtelů narážející na zkostnatělý systém starých kmetek. Děcka budou furt stejné svině....že? 55% (10.07.2007)