Nenávist

Pustil jsem si to přesně o půlnoci, světla zhasnutá, sluchátka na uších, a tak jsem čekal, že se po dlouhé době budu fakt nefalšovaně bát. Zas až tak horké to nakonec ale nebylo, i když uznávám, že pár nepříjemných momentů (v dobrém slova smyslu) mi film přichystal. Možná, že kdyby to bylo moje první setkání s Ju-On sérií, bál bych se víc, ale po předchozích zkušenostech s Toshiem a Kayako už jsem věděl, kde můžu jaké lekačky čekat, takže mě ti bafající duchové tentokrát zas až tak nevyděsili. Každopádně prvotřídní duchařina a 8/10. Horror movie of the year (27.08.2009)

V jistém domě je řádný bordel. Také tam je stará paní. A malý kluk. Ale počkat, ten by tam být neměl! To je ale děsivé! Že má v tuto chvíli být připodělaná strachy nejen sociálka a technické služby města Tokia, ale i divák, nám režisér taktně naznačuje hudbou. O jiném hrůzotvorném prvku nevím. Zjevně ji slyší i hrdinové tohoto snímečku, poněvadž od počátku si cvrnkají do kalhot. Mám pro ně pochopení, vždyť v tom baráku nejni žádný magneťák. Aby však atmosféra zhoustla, je třeba něco nechat tajemně se objevit nebo tajemně zmizet. Hlavně nepochopitelně, poněvadž režisér si přečetl, že nejvíce se bojíme toho, čemu nerozumíme. Pak přichází čas na zjevení šedomodře napudrovaného děcka či slečny s krví podlitýma očima od neustálého ponocování. Doba zjevení je řízena generátorem pseudonáhodných čísel s krátkou periodou. Duchové nejspíše potřebují strachem natrávenou krmi, proto svojí oběť zbaští až po chvíli. Časem, který běží tu vpřed, tu vzad, jim opět vyhládne a cyklus se může opakovat - s jinou postavou, v lehce obměněných kulisách... Zjevně nejsem vhodným divákem pro tento druh hororů. Slavnostně slibuji, že už se na žádný nepodívám, s výjimkou těch, které jsem si omylem již zakoupil. (21.08.2008)

Ach jo, jen blbec může vytvořit horor s takhle překombinovaným příběhem. To je pouze první problém. Druhý, který je ještě větší, je ten, že film není ani trošičku napínavý nebo strašidelný. Přitom jsem přistoupil k ověřené metodě. Film jsem zhlédl v noci a sám. Bohužel, parta kokotů natřená bílou barvou ve mne vzbudila spíše smích než cokoli jiného. V závěru jsem navíc začal usínat, takže z mé strany to bude zkrátka odpad. O děsivosti mám naprosto odlišné představy než pan režisér. (23.09.2012)

Takhle si představuju kvalitní duchařinu. Další důkaz z Japonska, že i bez kapky krve jde natočit špičkový strašidelný horor, který nenechá jedinné trenky suché. Takashi Shimizu je mistr ve svém oboru a v Nenávisti vam nachystal tolik lekaček, že už tenhle klenot nebude dlouho chtít vidět podruhé. A hlavně lekačky jsou většinou nečekané a skvělé fungují na publikum. (01.02.2012)

Tak jestli toto je horor, tak já jsem pan Tau. Nejenže zde není žádná lekačka, není tu ani hutná atmosféra a hudba, která naznačuje, že bychom se měli bát je také špatně vybraná. Co jsem hlavně viděl, byl mega bordel v jednom domě a kluka, který tam být neměl (sakra moc se bojím, hlavně toho bordelu). Já mám horory celkem rád, ale tahle šílenost o mě ani nezavadila a nedoporučuji. (28.03.2020)