Kruh

Začnu pěkně "od Adama". Na samotném začátku filmu jsem se na moment "lekl" - KRUH začíná až neskutečně a nebezpečně tradičně. Ale již za onen moment (tj. za pár sekund) jsem začal cítit, že toto nebude jeden z té obrovské hromady (tradičních, "obyčejných") filmů. Postupem času jsem začal čím dál, tím více nabývat přesvědčení, že i onen "tradiční" úvod má své opodstatnění a že se nejedná o Verbinského neschopnost natočit nic lepšího, ale o velmi zdařilý záměr (mimochodem i onen úvod je velmi kvalitně a napínavě natočen). Verbinski si ve svém opusu KRUH perfektně pohrává s rozličnými filmovými klišé a v konečném důsledku i s divákem. Ono "pohrávání si" však není nijak nepříjemné právě naopak. Verbinski decentně rozhodí řadu "návnad" (na které se snad každý chytne), aby na konci divák s příjemným překvapením zjistil, že "všechno je jinak" Klišé povýšení na umění? Ano, možná tak nějak bych to nazval. To, co jsem si tolik považoval u Davida Lynche, jsem si tentokrát neskutečně výborně užil i v případě snímku KRUH. Shrnuto a podtrženo: Po obsahové i formální stránce bravurně natočený film. Očekávejte perfektní mysteriózní thriller s několika hororovými prvky a momenty. Očekávejte film, od kterého nebudete schopni odtrhnout oči. (24.09.2003)

Bolo to 20 rokov dozadu, keď som sa ako tretiak na ZŠ prvýkrát dopočul o existencii tohto diela. Toho spektra príležitostí odkazovania na popkultúru nebolo tak veľa, minimálne z môjho uhla pohľadu & veku a lokálnych možností toho času. Väčšina referencovala maximálne hudbu, videohry boli na minime (z logických dôvodov, aj keď paradoxne zároveň silnou súčasťou) a filmy boli taktiež dosť pozadu, nakoľko si mohol schrúmať akurát to, čo išlo v TV (tiež pár rokov po a s DVD zbierkami tu bol tak jeden, dvaja spolužiaci), lebo pretože 7-8-9 ročné batoľa asi nepôjde do kina na Nezvratný osud, všakže? Tých filmov, na ktoré veľmi presne spomínam, že oplývali pomerne veľkou silou hovoreného slova, boli okrem Nezvratného osudu najmä séria Scary Movie, Saw, Väzeň z Azkabanu, Requiem či 3:15 zomrieš. A, samozrejme, nočná mora všetkých školopovinných detí v ranných nultých rokoch – Kruh. Ten si spomedzi nich vydobyl priam až legendárny, kultový status. Každý o počine neustále rozprával ako o najhoršej, najstrašidelnejšej veci, ktorá sa dá vidieť. A teraz, aj retrospektívne a aj po pozretí, usudzujem, že Kruh z nich vtedy reálne nikto asi nevidel :D, čo takým veľkým prekvapením zrejme nebude. Sila tohto "varovania" vo mne ale pretrvávala roky a odhodlať sa naň bolo úspešné až teraz, čo koniec-koncov ľutujem. Filmársky vskutku pôsobivé a precízne, s dokonalou kamerou, adekvátne ráznym zvukom a hudobným podfarbením, prekrásnou Naomi Watts, absolútne nádherným dych-berúcim vizuálnym štýlom vďaka tmavo-modro-zelenému filtru (bez gradingu v postpro), bravúrne zvolenými lokáciami (z farmy Morganových som hotový doteraz), skvostnou gradáciou (i keď finále trochu slabšie), nespoliehaním sa na ľakačky (ale budovaním napätia skôr skrz desivú obraznosť) a nesmierne vťahujúcim príbehom (nespomínam, kedy naposledy ma niečo tak skalopevne uchopilo do sedačky s túžbou vedieť a odkrývať viac a viac). Dal som práve rovno maratón so zvyšnými štyrmi filmami (plus kraťas) a pociťujem ľútosť, že som čaro Kruhu na vlastnej koži spoznal až o vyše dve dekády neskôr a nie práve v období, kedy mu najviac pasuje – early 2000s. Trestuhodné premrhanie... (x) (x / x) (x) (x) (25.04.2024)

No, je tu pár děsivých záběrů. Takových těch hrůziček, co pak čekáte pod postelí nebo za skříní, když si jdete po zhlédnutí filmu lehnout. Ovšem ten film sám o sobě mě nijak neoslovil, neděsil ani nerozesmál (jako třeba o několik stupňů béčkovější Hlas smrti). Chyběl mi příběh, napětí, nevěděla jsem, čeho se mám bát. Ale po vizuální stránce se mi to docela líbilo. (03.02.2006)

Opravdu napínavé bez přehnaných efektů. Klasická hororová témata – kazeta s nebezpečím (Smrtelné zlo), opuštěná chata, malé dítě mluvící s duchy atd. jsou udělána opravdu působivě. Mám rád hrátky s technologiemi – přehrávání záznamu na lepších přístrojích. Závěr mi přišel trochu nedotažený. Nejlepší scény: začátek, samotný záznam kazety a pozdější vzpomínky na něj, popř. technické hrátky s ním, kůň na trajektu, závěr. Mistrovská hudba HZ, skvěle navozuje tajemně neurčitou hororovou atmosféru. (07.06.2003)

Japonskou verzi jsem sice neviděl (a dle zdejších ohlasů to asi ani neplánuju), každopádně tento americký remake mě nadchl natolik, že jsem si kdysi dokonce sehnal a přečetl (velmi chytlavou) knižní předlohu od Japonce Suzukiho. A víte co? Ačkoliv američtí tvůrci oproti knize nemálo věcí pozměnili (včetně pohlaví hlavní postavy či třeba podoby konce), udělali skvělou práci. Kruh ve své postatě není typickým hororem. Značnou část projekce jde spíš o takové deadlinem vpřed poháněné „detektivní“ vyšetřování s ozvěnami něčeho zlověstného. Napětí graduje postupně a divák si vychutnává to hlavní, kvůli čemu se ke Kruhu já osobně opakovaně vracím, tedy ATMOSFÉRU. Znepokojivou, tajemnou, děsivou. K zúčastněnému sledování napomáhají i postavy, zejména (ne)matka v podání Naomi Watts a nezdravě působící syn Davida Dorfmana. A samozřejmě nemůže chybět Samara a je celkem jedno, kolikrát ji už někdo zparodoval, nic to nemění na faktu, že patří k těm nejlepším žánrovým postavám vůbec. Můj nejoblíbenější hororový kousek. (17.12.2007)