2:37

Velmi zajímavě zpracované drama, které na mě působilo civilně a hercům jsem věřil vše. Zápletky jsou odhalovány postupně, ale nevyzní prvoplánovitě a netlačí zbytečně na pilu. Sice tam možná chybí to pravé "bum" na 5*, ale jelikož nemám v podstatě co vytknout, tak mu přilepším. Výpovědi jsou výborné, ze života... a tento styl se mi fakt líbil. Škoda, že takové snímky se nedostanou více mezi lidi... (14.08.2012)

Two Thirty 7 fakt nie je pre mna, je to len dalsia variacia svedskeho snimku Zlo mezi nami. Jednak som videl uz estonsku kopirku Klass a finsku kopirku Domov sedych Motylu. No a tentokrat sa Australia rozhodla natocit svoju verziu. A je to len verzia podpriemerna, bez tempa, bez strhujucejsieho deja, s hroznymi hereckymi vykonmi /myslim, ze tu hraju neherci/. Zapletka ma cosi do seba, ale nedokaze strhnut a dokonale unudi. 50 % (13.06.2015)

Jeden den na typické (?) australské střední škole. Ač to na první pohled vypadá, že jde o další bezútěšný film o dysfunkčním školském systému, není tomu tak, tady je škola pouhá kulisa čistokrevnému dramatu o současných dospívajících. Musím uznat, že na problémy adolescentů je nahlíženo citlivě a asi i sofistikovaně, jen jsem se nemohl zbavit dojmu, že koncentrace nešťastných životních osudů byla na jednu školu a jeden den až příliš vysoká. Zajímavá je jistě forma - tvůrci skládají před divákem mozaiku z jednotlivých střípků kruhu života několika mladých hrdinů a je velmi pečlivě zdůrazněno, že každý střep má hned několik hran, skrze něž se nahlížená realita může jevit rozdílně. Navíc je tu rozděleno pásmo vypravěče a pásmo postav, prvé v pseudodokumentární černobílé formě stylizovaných interview, druhé pak v mírně časově posunutých kratších sekvencích. Naprosto mrazivá je závěrečná scéna, která pointuje rámcovou kompozici celého filmu - tvůrci velmi rafinovaně vedou diváka v průběhu děje k vědomému tipování, kdo může za dveřmi skončit, a může to být skutečně každý z hrdinů - o to víc je pak finále šokující a dává celému snímku nový, hlubší smysl... (28.09.2012)

Sure, we think we have family and friends. But when stuff happens, when really serious stuff happens, you just feel so alone. Jeden z nejlepších filmů, které jsem zatím viděla. Střídání běžných vzájemně se prolínajících obrazů ze školních chodeb s dokumentárními ústřižky vyjadřující pocity hlavních hrdinů doplněné mezizáběry na listy pohybujícími se klidně ve větru, jež kontrastují s celkovou napjatostí situace, přivádí diváka do varu. Vše vrcholí naturalistickým koncem, který musí překvapit snad každého. Podtrženo, sečteno: naprosto skvělé australské drama pojímající velkou škálu psychologických problémů adolescentů. Jen mě mrzí, že příběhy ostatních nebyli nijak ukončeny či jen krátce popsány v závěru. (19.12.2011)

2.37. ___ Srdcervoucí, v žalu topící dílko! K patnáctému červenci roku 2016 nejbolestnější zážitek mé - dovolím si tvrdit - dnes už mnohaleté, lecčím zkoušené divácké kariéry. O ptáčatech, kterým byla polámaná křídla. O neviditelné, kterou daleko ode všech trpasličích problémů i velkých tragédií spolkl nepodplatitelný čas. Nekorunovaný král všech filmů na téma "mladí a nešťastní: vždy může být hůř než je" a přímý antipod hollywoodských teenagerovských (romantických) komedií - namátkou Moderní Popelkou počínaje, Protivnými sprostými holkami konče! (28.09.2011)