Medená veža

Pekny pribeh o tom, ako jedna samica zlikvidovala kamaratstvo troch muzov. A slovenske hory dokazu byt pekne krute niekedy ...... najma Vysoke Tatry. Kazdy ich podcenuje /ked som zvladol Alpy, Tatry mi nemozu robit problem, nie ? ..../. Su to najmensie velhory Europy, ale stale klasicke velhory so vsetkym, co k tomu patri. Za to, ze ich ludia casto podcenuju, sa vedia kruto pomstit. Kruto. A okrem zniceneho kamaratstva je Kobaltova veza aj o tomto. V roku 1970 vdaka Moskovskym protokolom 1968 uz normalizacia bezala naplno, a tak reziser Martin Obleceny a tvorcovia chceli natocit nieco, v com nebude normalizacia a sivost a sedivost kazdodenneho zivota pevne zviazaneho normalizacnym rezimom. Normalizacia totiz zarezavala uz vsade : film, hudba, politika komunalna aj vysoka, rozhlas, televizia, noviny - proste vsade. Chceli ujst daleko /do velhor/ od normalizacneho rezimu a normalizacnych sudruhov. Preto vznikol tento film. Olovnatu Vezu mozno este stale povazovat za mimoriadnu kvalitu konciacich sa 60. rokov. A jednoznacne je to pre mna najlepsi diel trilogie - kvalita oboch dielov nema sancu na najlepsiu jednotku. Rezia Martina Obleceneho taktiez na urovni. Kecom a dristom okolo toho, ze vznikla atmosfera niecoho neuchopitelneho a nenavratneho som nerozumel nikdy - a ani im nechcem rozumiet! Za rok 1970 mam vsak ovela radsej Tapakovu Rysavu Jalovicu a Ctyri Vrazdy Staci, Drahousku. 86 % (04.05.2013)

Obával som sa na začiatku, že pôjde o ódu na tatranskú prírodu, aj keď aj tie si rád pozriem, ak mám náladu, ale našťastie nie okrem niekoľkých neškodných rozprávačských vložiek hlavne na začiatku. Potom nasledujú už len samé pozitíva a nabažil som sa ponorkovej drámy troch chlapov so skvelými hercami a ich mnohými zľudovelými hláškami, o ktorých som ani netušil, že pochádzajú asi odtiaľ. Naviac je až na počudovanie, koľko ideologicky nevhodných prvkov dokázali tvorcovia dostať do filmu v čase tvrdej normalizácie. --- Pani manželke sa páči, musí sa aj pánu manželovi. Maľovať sa nebude. --- Čo sa človek natrápi, kým o všetko príde. (09.01.2013)

Ojedinelá kvalita tohto snímku sa začína nenormálne dobrým scenárom, pokračuje vkusnou réžiou Martina Hollého a vrcholí trojicou hereckých predstaviteľov. Balada! Na absolútnom vrcholčeku je potom obdivuhodný výkon sympatickej Milky Vašáryovej, ktorá mala zo všetkých asi najťažšiu úlohu. Keďže nedostala veľa priestoru, musela využiť každučký moment na to, aby do svojej nevďačnej role vliala život a vytvorila skutočný, silný charakter, nie len pobehujúcu figúrku. Dokázala to, funkčne zapadla do celku, vzápätí ho výrazne obohatila a vytvorila jednu z najvýraznejších ženských postáv, aké kedy film zažil. Štyridsať Oscarov! (13.07.2005)

Skvostně obsazený film, hlavní role excelentní a i v těch vedlejších špičkoví slovenští herci. Martin Hollý opět dokázal, že je mistr. Ivan Mistrík je jedním z mála herců, kterým toleruji vadu řeči. Jeho sykavky jsou přejemnělé. Křehký Mistrík, mužný Kvietik, jen mi mírně nesedí Rajniak jako svůdník a krasavec, ale to je pochopitelně můj subjektivní názor. Nádherná Milka Vášáryová, křehká, půvabná, oduševnělá. Také Liška se zase jednou vyznamenal. Omlouvám se za citáty, psané slovensky, ale ne se slovenskou klávesnicí  „Člověk može zutekat před luďmi, nikdy však neujde sám před sebou.“ No, upřímně řečeno mne by šlapky na stropě neokouzlily. Stejně jako vědomí, že si o mně někdo hodil krabičkou zápalek. Na valérovi sympatická potřeba nedodržovat zákony. Myslím ovšem v té hluboké totalitě. Jak jedna žena dokáže převrátit domov, vztahy, zvyklosti tří mužů. „Odkedy je ženská v dome, eště som sa tolko nenarobil.“ „Fakt, úplne zdivel, kúpil si aj pyžamo.“ „Kamarát má vždy pravdu, aj keď nemá pravdu.“ „Saška, to bolo cudzie teleso medzi nami. Krásny bacil v Ztratenej doline a v krvnom obehu nášho kamaráta.“ Mistríkovo průvodní slovo je citlivé, jemné, působivé. Minimalistické prostředky pro maximální účinek. „Odkedy sa oženil, eště som sa poriadne nevyspal.“ Mistrně nadávkované, příroda, mezilidské vztahy, kamarádství. Hory, lidé, hudba, voda, sníh. Barva listí na stromech, modravé pleso v údolí. Jediná věc mi na veži vysloveně vadila, byť byla poplatná době, všichni moc kouřili. No, ale to se mi to kritizuje, nekuřákovi. „Tí dvaja sa bili o mrtvú ženu.“ Esence tragédie, těžká a nevyslovená. Medená veža se řadí k mým oblíbeným, a kedže sme na Slovensku, málovravným filmom. Viacej obrázkov jako slov, ale sem sa to vyložene hodí. Vina, nevina, podozrenie, nekonečne vela otázok a ešte viacej odpovedí. Láska až za hrob. Prosto, je to zmáknutý film. (11.08.2011)

Říká se…..kam čert nemůže, nastrčí ženskou :o) Tři kamarádi Pirin, Valér a „R“, tři nerozluční přátelé „ na život a na smrt „ ,kteří si užívají mládeneckého života na chatě ve Vysokých Tatrách, (lezou si pro radost, popíjejí a když je příležitost, hází si krabičkou sirek o ženské ). Jednoho dne si jeden z nich takto „ vystřelí „ sněhovou koulí, dívku jménem Saška. Do této „ idylky „ tedy vstupuje na scénu krásná Emília Vašáryová, aby následně prověřila sílu jejich přátelství. V momentě, kdy ji všichni definitivně přijímají mezi sebe, dostává příběh další trhlinu, jež má katastrofální následky. Medená veža je ČISTÝ, ( tragický ) snímek o síle přátelství, lásce, žárlivosti…, který si na nic nehraje, navíc jako bonus na vás čekají krásné scenérie velehor a návdavkem libozvučná hudba Zdeňka Lišky. p.s. pro mě jako člověka, co se vždy rád do slovenských Tater bude vracet je to srdeční záležitost. Pouze (moje) škoda…tohle by si zasloužilo VELKÉ PLÁTNO. (03.06.2010)