Režie:
Jean-Luc GodardScénář:
Jean-Luc GodardKamera:
Raoul CoutardHudba:
Martial SolalHrají:
Jean-Paul Belmondo, Jean Seberg, Jean-Pierre Melville, Jean-Luc Godard, Richard Balducci, Jean-Louis Richard, Roger Hanin, Jean Douchet, Philippe de Broca (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Frajerský zlodějíček se na útěku před policií poflakuje ulicemi Paříže dokud nepotká krásnou Američanku... Mladičký Jean-Paul Belmondo v hlavní roli filmového debutu režiséra Jeana-Luca Godarda, v němž se poprvé objevila vzpoura proti konvencím a touha po tvůrčí i osobní svobodě a otevřel tak novou kapitolu dějin kinematografie. Režisér Godard svým celovečerním debutem vstoupil přímo do dějin světové kinematografie a definitivně stvrdil filmové hnutí Nové vlny. Jeho pastiš filmových žánrů zní literaturou, výtvarným uměním, filosofií i noirovým filmem, ale především zní energií a vzmachem šedesátých let. Godard posílá na osudový běh Paříží rebela, který navzdory všem a všemu neúprosně spěje ke svému konci. Godard je anarchista a stejně jako jeho hrdina překračuje pravidla, zažitá klišé a všechna očekávání. (Česká televize)
(více)Videa (4)
Recenze (335)
Jestliže se v Chabrolově rané klasice francouzské nové vlny Na dva západy Belmondo prezentoval zajímavou rebelantskou postavou, nemilosrdně kritizující a usvědčující starý buržoazní svět, jednalo se v tomto případě o Laszlo Kovacse sympatického, a přes některé mouchy rozhodně životného a přinášejícího naději do budoucna. Jean-Luc Godard svět viděl o dost složitěji a jeho stejnojmenný Laszlo Kovacs (v tomto případě se jedná navíc o druhou identitu, symbolizující přetvářku a nejednoznačnost) je sice sympaťák, milý rebel a optimista do morku kosti - jenomže jasnou alternativu do budoucna nenabízí, vlastně mu na tom ani nezáleží. Ač se v mnoha znacích jedná o typického antihrdinu, Belmondo tu nepůsobí ironickým ani karikujícím dojmem. Je životný a pravdivý ažaž. Dech mu dojít musí a poslední charakteristická otázka "Co je to sviňárna?" celkem jasně říká, co chtěl Godard filmem říci, a co ne. ()
Ještě v dobách, než se proslavil jako drsný detektiv, šarmantní dobrodruch a hlavně neuvěřitelný kaskadér zahrál si Belmondo cynického mladíka prchajícího před zákonem. Příběh je sice svým způsobem o ničem a film nemá žádnou gradaci nebo něco co by ho hnalo kupředu ale díky Belmondovi, který je od svých novějších hrdinů k nerozeznání je film lahůdkou, která sice nezachutná všem ale náročnější diváky jistě potěší. ()
Geniální film, který je i po padesáti letech tak svěží, jako by byl natočen včera. Režisér se absolutně nevěnuje vysvětlování podrobností. Nepotřebuje obhajovat svůj příběh konstruováním pravděpodobností. Prostě jen pomocí dynamického střihu, nebo spíše a přesněji, pomocí velmi volné vazby jednotlivých záběrů, které ovšem samy o sobě mohou být i poměrně dlouhé a statické, vypráví příběh. Činí tak pomocí nesmírně poutavé ruční kamery, která těkavě a zdánlivě zcela nahodile a reportážně snímá scénu, pomocí zcela přirozeného a nehledaného herectví, pomocí reálných zvuků a ruchů, ulice, pomocí drobných etud ta téma zcela banálních situací, jakými je zapálení cigarety či zakoupení novin skládá příběh dílek po dílku. Obrovské přirozenosti filmu svědčí i živelné kombinování angličtiny a francouzštiny s anglickým přízvukem v projevu Jean Seberg. Podobně přirozený a nenucený je i herecký projev J. P. Belmonda. Pro ty, kteří jej znají jen jako onoho rošťáka z populárních komedií musí být tato poloha nepochybě nesmírně překvapivá. Přirozenosti kupodivu pranic neubírá ani výborná jazzová hudba, která celý snímek rámuje, dodává mu eleganci a podtrhuje lehkost. Jednoduše geniální film... Ještě malé upozornění na závěr. Máte-li možnost, rozhodně se na něj podívejte v originále s titulky. Český dabing je tradičně špatný a přestárlý hlas Jiřího Krampola mohl pro mladistvého Belmonda zvolit snad pouze člověk bez jakékoli špetky soudnosti v těle... Celkový dojem: 95% Zajímavé komentáře: kinej, gudaulin, Pohrobek ()
Belmondo v roli toho největšího filmového drsňáka zdobí dílko, které je naprosto neamerické, obzvlášť velmi vtipné dialogy (-jsem těhotná - říkal jsem ti, že si máš dávat pozor --- to v americkém filmu neuslyšíte) a které i 45 let po svém natočení zaujme a nenudí. 90% To nejlepší co jsem viděl na LFŠ v Uherském Hradišti 2005 ()
Tomuhle filmu asi nejde dát míň než 5. Jak známo, znamenal v dějinách kinematografie revoluci a nástup Nové vlny. I po letech přetéká inovacemi. Od kamery, přes scénář, až po střihy, všechno je nesmírně progresivní. Jen škoda, že je ten film všude tak omílaný, takže znám jeho pointu. Ale i tak je to lahůdka. ()
Galerie (47)
Zajímavosti (47)
- Vedľa Belmonda, ktorý bol zatiaľ divákom neznámy, potreboval Godard postaviť nejakú hviezdu, pokiaľ možno medzinárodne známu. Vybral si americkú herečku Jean Sebergovú. Jean mala uzatvorenú zmluvu s americkým štúdiom Columbia Pictures. Godard teda poslal do Spojených štátov 12- stránkový telegram, v ktorom podrobne objasňoval dôvody pre ktoré potrebuje herečku na nakrúcanie. Ponúkol Columbii buď 12- tisíc dolárov na ruku, alebo vysoké percento zo zisku budúceho filmu. Americkí magnáti, ktorí nikdy o akomsi Godardovi nepočuli a o filme si mysleli, že bude prepadák, skočili na 12- tisíc dolárov a neskôr to trpko oľutovali. (pravo)
- Keď Michel (Jean Paul Belmondo) pozerá na Bogarta, trením svojich pier sa ho snaží imitovať, Godard pripomína nostalgickú víziu filmu noir. Nepresvedčivo však privádza k životu femme fatale v podaní Patricie, ktorej obsadenie predstaviteľkou Jean Seberg je poctou Ottovi Premingerovi, Michelovej lásky, ktorá ho udá polícii. Keď v poslednom zábere snímky Patricia trie pery, ide o imitáciu imitátora. (Biopler)
- Jean-Paul Belmondo (Michel Poiccard) v autobiografii "Mých tisíc životů" vzpomínal: "Když je 16. března 1960 film U konce s dechem promítán ve čtyřech pařížských kinech, posílám Élodii, aby pozorovala a poslouchala diváky. Jsou to většinou snobští intoši. Jejich názor – jak vím – určí, jak film přijme široká veřejnost. Já sám jsem na Champs-Elysées s Charlesem Gérardem, kámošem z Avia-Clubu. Na začátku odpoledne se potloukáme kolem kina Le Balzac, kde se bude film promítat. Vidíme tam dav, který se už shromáždil u vchodu. Nevracím se tam, byl bych snad v pokušení počítat lidi. Majitel kina, který Charlese zná, nás uviděl, jak se couráme kolem, a křikne: 'Volové, měli jste si udělat pořádnou reklamu, místo abyste si zaplatili kompars do fronty u kasy!' Nejdřív nás to zarazí, ale pak potěší. Když se má žena vrací s úsměvem tak širokým, že skoro neprojde dveřmi, vím, že je vyhráno. Ptám se jí: 'Tak co, co říkali?' - 'Už si to nepamatuju, ale mluvili hodně a všichni najednou!'" (NIRO)
Reklama