Papírová města

John Green mě začíná zajímat stále více. Knihu jsem samozřejmě nečetl, takže jsem šel do takřka neprobádaných vod doufajíc v něco lepšího než jen plitkou romanťárnu o dvou nešťastných adolescentech. A byl jsem velice spokojen. Jasně, Nat Wolff i Cara Delevigne hrají černobílé postavy, které jsou v podstatě archetypem těchto žánrovek. I tak se jim podařilo ve mně probudit pocit blaženosti, zřejmě i z toho důvodu, že k tématu snímku mám určitý vztah a vzhlédl jsem se v tom. Překvapuje mě, že film tak rázně klesl s hodnocením, podle mě si zaslouží větší uznání a minimálně já mu za nějaký čas určitě ještě dám možnost zazářit...90% (16.10.2015)

Jéé, to bylo roztomilý! Velký sorry za rádoby anglikanismy v tomhle komentáři. Dvě scény jsou naprosto luxusní cinematography záležitost, a myslím, že ve mně zůstanou hodně dlouho, minimálně teda aspoň jedna. Cast je skvělej (Nat a Cara byli rozhodně dobrá volba, zajímalo by mě, jak by vypadala Emma Blackery, ale Cara v úvodní sekvenci táhne dobře; Halston je luxusní volbička), soundtrack má koule, a samozřejmě nejvíc těší fakt, že takovejhle happyend potěší nejednoho milce evropskýho filmu. Hurá. Knížka měla ještě surovější ending, ve kterým vlastně nic nedopadlo dobře až na poslední slib, kterej ve filmu chybí. Ale film tak má trochu silnější pointu, si myslím, ačkoliv shocking value menší, spíš žádnou. Jinak ale těší obdobná výstavba jako v knize - tři části, každá trochu jiná, z nichž nejzábavnější je bezesporu ta první ninja-část, nejvíc vypointovanou ta závěrečná s road tripem a myšlenkou o tom, že představa je přestava, ale wrong cannot be right a že ideál není vždycky správnej. A že uvědomění si sebe sama a svých cílů a odpovědnosti vůči sobě i ostatním může bejt pro náctiletýho kluka před vejškou mnohem větší terno než honba za (možná) idealizovanou láskou. Kdybych byl stejně starej jako Q, volím stejně, kdybych měl znalosti kluka o deset let staršího, mrdám na to a zůstanu s ní, protože něco na tom fejku a pejpr townech fakticky je. But God, I wished I had this kind of adventure when I was eighteen nineteen. (03.02.2016)

Predlohu som nečítal a po filme už ani nemám chuť. Príbeh taký o ničom - mladíček sa šialene zaľúbi do dievčinky, ktorá evidentne nevie čo so sebou, a ktorá nechce žiť podľa zaužívaných konvencií. Jediné čo na dejovej linke trochu zaujalo bol záver. Aj keď doposiaľ mi akosi uniklo, čo dievka chcela v tom pajzli akože robiť. Z jedného pajzla do druhého, to si teda pomohla. Jej zmýšľanie je úplne iracionálne a hlúpe, čo poznačilo aj celý film. Slabší priemer. 55/100 (15.06.2020)

Tohle bylo strašný. Chvilku se zdálo, že bych to mohl zařadit k sérii mých oblíbených feel good indie snímků cílených na vnímavou omladinu (Charlieho malá tajemství, Kouzlo přítomného okamžiku či Něco jako komedie), jenže Papírová města mají spíše blíž těm pitomoučkým výplachům, který tak často znásilňují naše kina. Dva body za pohodovej soundtrack a občas povedený humory, jinak je to vesměs šmíra hodná zapomnění. (27.07.2016)

MŮŽE OBSAHOVAT LEHKÉ SPOILERY. Předchozí filmová adaptace jiného Greenova bestselleru Hvězdy nám nepřály se mi celkem líbila, ale Papírová města mě v podstatě akorát otrávila. Hlavní problém je jistě v tom, že jaksi nejsem cílovka - náctiletá fanynka Greenových knížek - ale ten film mi nepřijde dobrý, ani když si člověk odmyslí ten humbuk okolo a snaží se tam najít nějaké ty klady. Obsazení jsem shledal krajně nesympatickým (Cara Delevingne s tím svým příšerným obočím se k mým hereckým oblíbencům určitě počítat nebude, zbytek castu to samé), postavy řeší problémy, které mi jsou vzdálené a cizí, a když se tam všichni v závěru dojatě objímají a ohlížejí se za jejich báječným středokoškolským životem, už jsem jen umíral trapností. Ve scéně, kdy se Quentin svěří Margo se svým snem jít na vysokou, usadit se, mít manželku, děti a tak, a ona se mu dokonale vysměje a prohlásí, že nic tak smutného v životě neslyšela, mi došlo, že mi je její postava extrémně nesympatická a že mám na tyhle mladé pseudorebelky, které papouškují naučené kecy o "vystupování z komfortní zóny", dost vyhraněný názor. Celé to její pláchnutí do jakéhosi buranského zapadákova mi osobně přišlo jako nepochopitelná výstřednost, která navíc není ve filmu pořádně zdůvodněna - kde bydlela, kde brala prachy, jaktože to bylo rodičům šumák... na nic z toho film nedává odpověď. Za sebe jsem ten film shledal nudný, místy až trapný a nechutný, jak už to u většiny teenagerských filmů bývá pravidlem - za mě zkrátka naprostá ztráta času. Potěšil snad jen obstojný soundtrack a sekvence s noční pomstou, jinak mě to celé dost minulo - celé to šílenství kolem Greena jde úplně obloukem mimo mě a opět jsem se ujistil, že podle mizerných knih nemohou vzniknout dobré filmy. A hned mě napadly 3 jiné filmy podobného ražení, které by mohly posloužit jako výborná alternativa k Papírovým městům - a sice Snídaně u Tiffanyho (slavný filmový příběh o nepolapitelné femme fatale Holly Golightly, která si jako Margo také dělá co chce a kašle na konvence), Smrt panen (skvělé nostalgické filmové ohlédnutí za dobou dospívání a velké lásce k čtveřici tajemných sester, o kterých mluví celé okolí) a S láskou, Rosie (krásný romantický příběh o milostném sbližování dvou postav, které se přátelí od dětství). Pokud nejste Greenovou fanynkou, nenapadá mě důvod, proč na tohle chodit do kina. (23.07.2015)