The Chintamani Carpet and a Swindler
Režie:
Jiří KrejčíkScénář:
Jiří KrejčíkKamera:
Eduard LandischHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Vladimír Šmeral, František Filipovský, Olga Scheinpflugová, Jarmila Kronbauerová, Zora Polanová, Lída Roubíková, Josef Hlinomaz, Iva Janžurová (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Dvě povídky (…z druhé kapsy) Karla Čapka zfilmoval v roce 1964 režisér Jiří Krejčík. V první z nich, Čintamani a ptáci, jsme svědky sběratelské posedlosti lékaře MUDr. Vitáska, který ve vetešnictví objeví světově unikátní perský koberec. Cesta za jeho získáním je více než strastiplná. Majitelka vetešnictví paní Severýnová nemá o hodnotě koberce tušení, a tak jej používá jako pelíšek pro svou fenku Aminu. Majitelka koberce, vdova Zanelliová, má kus u paní Severýnové jen v úschově, a protože jde o rodinnou památku, nechce ani slyšet o jeho prodeji. Noblesní doktor Vitásek se kvůli své vášni nakonec spaktuje s lupičem… V povídce Příběhy sňatkového podvodníka pátrá inspektor Holub po dosud neznámém a nepolapitelném elegánovi, který na starších osamělých ženách vylákal desetitisíce korun. Jaké je jeho překvapení, když po nějaké době vypátrá známou firmu, bývalého podvodníka s losy pana Plichtu. Ten si po pobytu ve vězení musel opatřit pět zlatých zubů, čímž pro starosvětské paničky začal působit přitažlivě a důvěryhodně. A tak začal svou nově nabytou schopnost patřičně využívat. A nedokáže s tím přestat ani po svém zatčení, cestou na policejní stanici… Obě povídky poskytly řadě populárních českých herců příležitost k vynikajícím kreacím. V úsměvných prvorepublikových historkách zazářili mj. Vladimír Šmeral, František Filipovský, Olga Scheinpflugová, Vlastimil Brodský, Jiří Sovák a řada dalších. (Česká televize)
(více)Recenze (100)
Myslel jsem, že už žádný ze starých českých filmů nemůže rozhodit můj žebříček a to hned na nejvyšších místech. To proto, že jsem Čintamany viděl hodně, hodně dávno a nyní po mnoha letech na DVD. Nádherné, skvělé, bezchybné. Ten film má srdce, které sametově a teple lidsky pulsuje do všech stran a laská příznivce všech žánrů. Díky naprosté propracovanosti všech reálií, má spolu s Hříšnými lidmi i značnou vypovídací schopnost o krásném období první republiky. O hereckých výkonech je v tomto případě zbytečné mluvit, stačí si přečíst jména. Zfilmovat Karla Čapka představuje pro režiséra značné riziko. Může předlohu ještě umocnit nebo slušně řečeno vyvolat rozpaky (Lotrando a Zubejda). Jiřímu Krejčíkovi se povedlo to první. ()
„Tak Vám řeknu, Mistře, nikdo si nedovede představit, co to je za fušku ta Vaše práce. To radši operuju ledvinu nebo žlučník.“ První povídka Čintamani a ptáci byla takový lehký nadprůměr. Slyšet Šmerala nebo Jiráskovou překládat z angličtiny překvapí, ale jde tu o něco jiného, totiž honbu za získáním koberce. Vzrůstající sběratelská posedlost stejně jako ošetřování při „přípravě“ byly fajn, ale nejvíc mě bavil celý ten „nehlučně“ provedený čin, který si pro sebe ukradl Hlinomazův „profesionál“. Druhá povídka Příběhy sňatkového podvodníka se mi líbila ještě o něco víc. Zábavný byl již zástup zhrzených na policii, ovšem pořádnou šťávu to dostane až s příchodem Sovákova světáckého houslisty, jeho vztah s policistou mě moc bavil. Celkově ani 1 z povídek nebyla kdovíjak narvaná fóry, ale zvláště druhá z nich byla úsměvná a pohodová. Hodnotím solidními 4*. „Všechno zaplať, protože já si potrpím na pořádek. Ono je to poznat hned na ksichtě člověku, víte? Když nemáte dluhy, tak se můžete klidně každému podívat do očí.“ ()
Několik let po zfilmování povídky Glorie se Jiří Krejčík vrátil ke Karlu Čapkovi snímkem Čintamani a podvodník. K adaptaci si vybral dva jeho příběhy z Povídek z druhé kapsy - Čintamani a ptáci a Příběhy sňatkového podvodníka. Vznikl tak úsměvný snímek zabývající se ve shodě s předlohou životními paradoxy a slabostmi lidské duše, v jejichž popisu Čapek vynikal. Přiblíženy jsou na osudech sběratele Vitáska vášnivě toužícího po vzácném koberci nesmírné ceny v povídce první a na vztahu policejního inspektora Holuba k "slušnému", akurátnímu podvodníkovi znalého zákonů, ochotně vycházejícímu ramenu spravedlnosti vstříc v povídce druhé. Za úspěchem Krejčíkova snímku stojí nejen zdárné vystižení Čapkova díla a atmosféry první republiky, ale především vykreslení charakterů jednotlivých postav, o jejichž ztvárnění se postarala celá plejáda hereckých legend v čele se Sovákem, Brodským, Šmeralem, Filipovským, Marvanem a také Olgou Scheinpflugovou, která v obou povídkách sehrála dvě růzmé varianty lidových, s osudem smířených postarších žen. ()
Poctivá Krejčíkova filmařina a jeho návrat k povídkám Karla Čapka. Za vydařenější (téměř za plný počet hvězdiček) považuji tu druhou s výtečným Jiřím Sovákem coby sňatkovým podvodníkem. Zajímavostí téhle povídky je, že se tu v roli policejního rady "vacátkovského" střihu objeví Jaroslav Marvan. Povídka o sběratelské vášni lékaře Vitáska mi už tolik nesedla. Nedokážu přitom úplně říct, nakolik za to může Vladimír Šmeral v titulní roli. ()
Rada do života: Najděte si k sobě někoho, kdo se na vás bude koukat stejně zálibně jako MUDr. Vitásek (Šmeral) na čintamani s ptáky. ___ Film u mě zřejmě dopadl nejlépe, jak dopadnout mohl (a za 5* to není pouze proto, že k povídkovým filmům přistupuju trošinku jinak než k filmům jiných žánrů; díky jejich specifické dynamice to pro mě nejsou "hotové" filmy, plní za mě úlohu takříkajíc "cvičiště") - nedokážu se totiž rozhodnout, která ze dvou filmových povídek se mi líbila víc, obě mně přišly výborné, pár momentů bylo superskvělých (spoiler když se Šmeral s Hlinomazem vydadají na loupežnou výpravu za cenným kobercem; když si policejní inspektor Brodský přivede "do rodiny" Sováka, známého to sňatkového podvodníky spoiler). Obzvláště oceňuju jejich jemný humor, když nad tím přemýšlím, tak nevtíravý, potutelný humor, to je pro krimi příběhy to správné "koření" - prvek, u kterého chci, aby ho české kriminálky/detektivky uměly zakomponovat do děje, resp. u těch kriminálek/detektivek, které to dokážou, existuje zvýšená naděje, že si je dokážu zamilovat. 80 % ()
Galerie (28)
Zajímavosti (5)
- Při natáčení scén z nádraží si režisér Krejčík nechal přinést megafon, aby přeřval vlaky. Megafon byl ale poruchový, proto byly jeho pokyny slyšet jen částečně. Krejčík se rozčílil a praštil megafonem o zem. Rekvizitář, který stál vedle režiséra, po něm skočil a narazil si o jeho hranu ret. Krejčík skončil u lidového soudu, protože byl obžalován z „brutálního napadení“ rekvizitáře. Byl odsouzen k veřejné důtce. (raininface)
- Povídka Karla Čapka, která má i filmovou podobu – Čintamani a ptáci, vychází ze skutečného příběhu. Karla Čapka k jejímu napsání inspiroval orientální koberec, který někdy kolem roku 1924 objevil v pražském obchodě Heleny Zajíčkové. Přesně o devadesát let později koupila Čapkem obdivovaný koberec pražská Národní galerie a získala tím jeden z vůbec nejstarších orientálních koberců v českých sbírkách. (rakovnik)
- Jako ideálního představitele MUDr. Vitáska navrhla Hugo Haase Jiřímu Krejčíkovi přímo Olga Scheinpflugová. Jiří Krejčík několikrát Hugo Haase ve Vídni navštívil, ale vzhledem k hercově zdravotnímu stavu byl nakonec nucen se svého původního záměru vzdát. Dalším kandidátem byl Jan Pivec, který roli odmítl s tím, že nebude hrát vedlejší roli v něčem, kde hlavní roli hraje čuba. Jiří Krejčík tedy oslovil Karla Högera. Tomu se scénář okamžitě zalíbil a Krejčíkovi na roli kývl. Mezitím však Krejčíkovi volal Pivec. Byl nadšen scénářem a roli chtěl přijmout. Když mu Jiří Krejčík odvětil, že roli už nabídl Högerovi, Pivec opáčil: „Učitelskej? Jak by takovou roli mohl hrát učitelskej" (narážel tím na původní zaměstnání Karla Högera) a pravil, že si to osobně půjde s Högerem vyřídit, ať je Jiří Krejčík bez obav. Jak řízení mezi oběma mistry probíhalo, těžko říct. Jisto je, že roli nakonec získal Vladimír Šmeral. (helianto)
Reklama