Záhadná bouře

Tretí film (zo štyroch) od Paola Oriolu, ktorý som si pozrela. Nesklamal – ani atmosférou (zlovestná búrka), hereckým obsadením (najmä Álvaro Morte ma zaujímal, keďže ma nadchol svojou postavou El Professora v La casa de papel), príjemným prekvapením bola sympatická Adriana Ugarte a v roli detektíva Chino Darín (ach, tí charizmatickí Španieli!). Scenár je vystavaný dobre, dokonca aj divák ako ja, ktorý sa obáva mysterióznych filmov a nemá pre ne pochopenie, som na konci skonštatovala uspokojenie. Vzduch je nabitý elektrinou a vy od chvíle, keď Vera zasiahne do minulosti, viete, že toto nezostane bez následkov. (25.05.2020)

Já jsem tě zachránila. Teď jsi na řadě ty. Večne strapatý Oriol je majster sveta v kombinovaní, ba až prekombinovaní. Počas tejto búrky sa ale podľa mňa krotil, pretože to cestovanie v čase je celkom prehľadné. Príbehovo je to hutné, miestami atmosferické a všetky postavy sú zaujímavé. Odporúčam. (04.07.2023)

Výborný příběh, který hned od začátku chytne a nepustí. Neřekl bych, že je to klasický scifi thriller, ani klasika o cestování časem, spíš hlavní hrdinka skončila ve dvou paralelních světech, aniž by o to stála. Nechtěl bych k tomu psát scénář, ale po Contratiempu a El Cuerpu se jeden zdokonalí. Španělé zase zabodovali, šoupli tam samý fešáky a fešandy, potěšili i s Belén Ruedou a hlavně se dal pochopit ten zamotanej děj. Poctivá čtyřka. (30.03.2019)

Málokedy môžem povedať, že americký film je lepší ako európsky. Tu to bohužiaľ platí. Frequency je síce jednoduchší, priamočiarejší, ale o to emočnejší a intenzívnejší zážitok, než táto jeho prekombinovaná, dlhočizná a prekvapivo aj pomerne predvídateľná variácia. Ostatné videné režisérove počiny (El cuerpo (2012), Contratiempo (2016)) značne lepšie. (20.10.2021)

Po režisérových filmech Tělo a Contratiempo jsem už měl jistá, poměrně vysoká očekávání. A Oriol Paulo mě zase nezklamal, ačkoliv v tomto případě jde o trochu nevyrovnanou podívanou a oba výše zmíněné snímky jsou přece jen kvalitnější a hlavně propracovanější. Režisér byl tentokrát ještě ambicióznější a pustil se do látky, na které by se mnoho jiných tvůrců dost možná zcela odvařilo. A pravdou je, že není úplně jednoduché přijmout všechny zákonitosti onoho „sci-fi“ světa (největší problém jsem měl s „rozpomínacími doteky“). Pokud už však přistoupíte na pravidla hry, můžete se slušně pobavit jako já. Protože co do atmosféry, napětí a emocí jsem byl moc spokojený. Horší to ovšem bylo s motivacemi určitých postav a především pak chováním některých z nich (tím spíš, že není tak obtížné uhádnout totožnost „oné“ osoby). Když si pak v duchu začnete přehrávat jisté momentky, nedává vám konání některých zúčastněných tak úplně smysl, což je trochu škoda. Na slabší 4* to ale ještě stačit bude a já se těším na další tvůrcův počin. (07.04.2019)