Napoleon

Dalsi z miniserii tvurcu, kteri na televizni obrazovky privedli osudy Edmonda Dantese (Hrabe Monte Cristo) a Jeana Valjeana (Bidnici), obou to postav z klasickych romanu francouzske literatury. Tentokrat se vydali prozkoumat zivot Napoleona Bonaparta, IMHO nejzajimavejsi postavy francouzskych historie. Napoleon neni (nastesti) nijak glorifikovan ani demonizovan, je vylicen jako silna osobnost, ktera, jako kazdy jiny clovek, i chybuje. Mezi nejvetsi pozitiva bych zaradil vyborne herecke obsazeni a az netelevizne velkolepe pojatou vypravu. (27.10.2004)

Až dosud jsem si neuvědomila, že Napoleon byl vážně hodně malý – nevím, kolik měří Christian Clavier, ale určitě je nejmenším filmovým Bonapartem, kterého jsem kdy viděla – a že napoleonský komplex může být tedy hodně nebezpečný. A taky jsem si až dosud odmítala připustit, jakou frašku dokáže z filmu udělat současný český dabing. Napoleon sice svou armádou protáhnul kusem světa, ani to ale nevysvětluje, že francouzský důstojník posílá nepřítele „do Prčič“ (ledaže by to pochytil u Slavkova :). U historických příběhů sice trapně preferuju romantické linie před bitvami a historickou přesností, jisté, byť průměrné kvality ale tomuto zpracování upřít nemohu. (18.07.2015)

Príbeh je napísaný pútavo, ale ako to už pri životopisoch býva, musí byť hlavne historicky verný. Napoleon je vykreslený ako človek so svojimi lepšími aj horšími stránkami. Ako vodca i zvodca, ako diktátor i dobrý vojvodca. Ako historická osobnosť je ovplyvňovaný nielen tým, čo chce, ale aj tým, čo chcú ostatné mocnosti v Európe. Preto môžeme vidieť vo filme dohody aj zrady a intrigy, pravdu aj cenzúru, uctievačov aj atentátnikov. Zarážajúce je však to, že v dejinách častokrát od toho, kto si vzal koho za ženu, či s kým sa vyspal, závisel osud národov a prakticky celej Európy. Pozoruhodné a poučné je aj to, že čo nedokážu pre svoj národ vybojovať politici a vojská to môže dokázať jediná žena. Stačí, aby bola krásna ako poľská grófka Wałewska (neviem, či sa to tak píše). (07.01.2004)

Čtyři týdny jsem čekal, až ohodnotím tenhle film. Během nich mě napadlo hodně připomínek i chvály. Všechno jsem to zapomněl. Takže asi takhle. FILM: 4X95 minut je podle mě buď trošku příliš, nebo trošku málo. Bitvy a události jsou brány často polopaticky a nezáživně, z toho najednou film graduje, že nemůžete odtrhnout oči - viz.Napoleonův návrat ve čtvrtém díle. Kostýmy jsou dobré, ale lidí se zdá pořád nějak málo. Některé bitvy dokonce vypadají, jako by tam bylo dvacet lidí. Proto jsem se občas ptal, kam se podělo těch 47 milionů eur, které na rozpočet padly. Ale situaci zachraňují HERECKÉ VÝKONY: Samotný Christian Clavier podává nejspíš životní výkon a působí přesvědčivě. Občas si sice asi každý vzpomene na Návštěvníky, ale to je jedno. On je zkrátka tahounem filmu a dává to znát. Isabella Rossellini už není tak hezká, jak bývala, ale na charakteru jí to vůbec neubralo. Spíš naopak. I přes všechny milenky zůstává Napoleonovou životní láskou. John Malkovich si roli jako vždy nechutně vychutnává a jako "lejno v hedvábných punčochách" je fantastický. A Depardieu ? Toho si v celé sáze užijeme takřka 15 - 20 minut, takže nemá shola co nabídnout. Tak nebo tak, šlo to, mohlo to být lepší a čekám na velkolepější, kterého už stářím propásl Danny DeVito:) Mimochodem, čtvrtý díl byl nejlepší. 70% (27.10.2004)

Tak tohle je pořádný omyl. Často se u amerických "historických" filmů říká, že takové chyby by evropané udělat nemohli, leč tento seriál je důkazem, že blbost je internacionální. Nemá smysl vypočítávat jednotlivé nepřesnosti a zkreslení (i když posunutí Waterloo o dva měsíce dopředu, ehm ehm), zájemci se mohou podrobně dočíst zde a zde (anebo nastudovat knížky Jiřího Kovaříka). Ani scénáristicky a dramaticky se nejedná o veledílo, naopak úroveň se pohybuje někde v hlubinách jihoamerických telenovel. Řada důležitých postav chybí, naopak některé nevýzmanné jsou prakticky všudypřítomné. Stejné je to s historickými událostmi. Mnoho významných bitev, politických setkání a podobně je buď jen letmo zmíněno nebo vůbec chybí (asi aby to moc nestálo), bitvy jsou pak ztvárněny několika statisty bojujícími o jakýsi palouček (asi aby to moc nestálo - ovšem nechápu, kam se podělo těch 80 milionů euro z rozpočtu). Při hodnocení vojenských událostí a strategických otázek vůbec tu dostává více prostoru Josefína, popř. Marie Walewská, než všichni maršálové včetně Napoleona dohromady. Rozhodnutí v poli jsou redukována na pár konstatování a rozkazů, přičemž je kladen důraz na zcela jiné velitele (všude je Ney, Murat či Caulaincourt, jiní, jako Davout či Oudinot naprosto chybí). Od filmového propadliště zachraňuje jen kamera, která chytrými záběry alespoň částečně dává v bitvách zapomenout na ubohost výpravy, v interiérech pak různými podhledy dává postavám pocit mohutnosti. Tedy volám vraťte nám Bondarčuka a tenhle europaskvil si strčte do prádelníku. (12.10.2005)