Ils

„Oni sa s nami nechceli hrať.“ Komentár obsahuje spoilery. Francúzsko-rumunský teror ILS (2006) som chcel vidieť už pred rokmi, tak som si ho požičal na DVD. Doma sa ukázalo, že to nebolo „to“ ILS (v preklade ONI), ale americký horor Oni prichádzajú (2002). Nakoniec som sa k ILS dostal až v júny 2010 a pripomínali mi toto (2008), čo je zrejme nepriznaný americký remake s v podstate identickou zápletkou/témou. Priveľa chaosu na priemerný, hoci zo začiatku drasticky nepríjemný triler. Len čo sa snímka rozbehla strašidelnou nocou k obrovskému domu na samote pri lese (v ktorom samozrejme nenájdete žiadnu zbraň ani mobil), pri niektorých scénach som odvracal zrak. Nie kvôli krvi (takmer žiadna tu nie je), ale kvôli napätiu. Je to dobre nakrútené, o tom (asi) bez debaty. Herci/dialógy úsporné, ale to je v tomto komornom prípade plus. Tvorcovia z mála peňazí vydojili plus (určitá „nezávislá špinavosť“ skôr pomáha, ako ubližuje), miestami sa im to ale vracia (je taká tma, že som mal problém rozoznať, čo sa komu práve deje). Ku koncu to začína byť „štandardné“ (špičkovo organizovaní, všadeprítomní a nesmrteľní vrahovia), ale vzhľadom na sympaticky krátku minutáž (77 minút s titulkami) to neprekáža. Je to behom dvoch týždňov druhý film s vraždiacimi deťmi, ktorý som videl a rovnako, ako plávanie v jazere, i ILS trpia HLÚPYM scenárom, plným logických kravincov (každý človek, ktorý bol niekedy v lese, vie, aké ťažké je v ňom niekoho nájsť aj za bieleho dňa a ak sa neukrýva, nieto ešte ak sa v ňom ukrýva a navyše v noci). Ale na rozdiel od JAZERA SMRTI nelogické zvraty prekvapivo nedokázali môj výsledný dojem zničiť. Pravdupovediac, nejaký čas som uvažoval nad hodnotením 8O% (aj kvôli fascinujúcemu „bezdôvodnému motívu“, poslednej scénke s autobusom, ukážkovo nevinnej a práve preto strašidelnej, ale i kvôli rapkáču, desivo sa rozliehajúcemu tmou). (17.08.2010)

Hodně drsné cvičení. Ils místy skutečně nedá divákovi vydechnout, atmosférické vyspělé divadlo stojí prakticky jen na dvou sympatických hercích (Olivia Bonamy navíc umí místy pořádně podráždit) a prosté zápletce. Partnerská dvojice, učitelka Clémentine a spisovatel Lucas, si užívá života na v lesích opuštěné vilce, když se zvenku najednou začnou ozývat nepříjemné zvuky. Právě práce s nejrůznějšími ruchy a autentickou atmosférou jsou největší devízou rumunsko-francouzského snímku. Navíc nejsme svědky žádných krvavých orgií, se kterými pracuje třeba námětově podobné Jezero smrti, postavy prostě jen unikají před neznámým zlem, naslouchají za dveřmi, rozhodují se podle zavrzání dveří. Přesto to funguje na výbornou!! Jen ve finále je docela škoda, že se děj dostane z rozvrzaného domu, přesto ani už trochu „z nouze” závěr výslednému dojmu nijak zvlášť neškodí. Hodnocení se navíc možná odvíjí i od toho, s kolikami lidmi se na film díváte.. já trpěl sám!! (28.07.2012)

Když dlouho nepijete alkohol, tak se pak ožerete i po malém množství. Stejné je to s horory. Dlouho jsem žádný neviděl, a proto jsem měl u tohohle dost strach. Natočené je to velice slušně a režisér strašně dlouho neukáže vraha. Jednu chvíli jsem si myslel, že ho snad neukáže ani jednou za celej film. Ta závěrečná lesní přituhovačka zdaleka nebyla tak dobrá, jak začátek v domě. Celkové vyvrcholení mě ale nezklamalo. Pro mě je tento film dalším důkazem, že francouzi vládnou modernímu hororu. (14.09.2008)

„Ils ne voulaient pas jour avec nous...“  Není nad to, pořídit si velkej dům. To se pak člověk může pořádně vyblbnout s nezvanými návštěvníky při „Máš babu!“. Taky je fajn mít ten barák na samotě u lesa, aby mu přes plot na to honění zbytečně nečuměli sousedi. No jo, Frantíci, bohémové až za hrob. Doslova. Už ten úvod... Na baráku práce jak na kostele, ale borec vesele mastí videohru na noťasu (asi nějakou vyvražďovačku :-), místo aby šel pokosit kopřivy, natřít okenice nebo aspoň naolejovat panty u té stovky dveří uvnitř domu (už by to fakt potřebovaly). A neodloží ten noťas ani při honění partnerky s nemravnými záměry! Diagnóza je jasná – závislost na internetu. Kombinováno s nepraktičností a neschopností improvizace při zápase o holý život. Šlohnou jim auto, téměř face to face, vyhodí pojitky, odříznou telefon, a co udělá borec? Jako ovce na porážku vydusá do patra a v ložnici se vystrašeně tulí k nočnímu stolečku :-D Napadne ho vzít to přes kuchyň, aspoň pro nějaký ten nůž? Ne. Nenapadne. Pak se ale zastydí a pro změnu si začne hrát na Ramba a s pohrabáčem šmejdit po baráku. To fakt nevím, co si od toho sliboval. Když ani netušil, jestli už není uvniř s baterkama rovnou celý skautský oddíl. Takže už od půlky filmu jsem holt držel palce těm sympaticky hravým mládežníkům. I když ten Pepík za igelitem taky nebyl žádnej Einstein. Stál tam jak svatý za dedinů, dokud ho nežďuchla z lešení dolů. Blbec. A to závěrečné honění v lesejčku, kuk za dubem, baf za bukem..., to už byla těžká nuda. A z logiky plot. Mimochodem, ten plot, ten plot... Začnu odspodu a za chviličku mám rozpleté pletivo a díru jako kráva, dost velkou i pro vola, jako byl Lucas... Ale závěr ve sklepení to přece jen vytáhl nad průměr. (02.07.2013)

Po shlédnutí tohoto filmu jsem si přísahal, že do Rumunska už nikdy nepojedu. A zvláště, když film byl natočen podle skutečné události. Musím uznat, že chvílemi jsem se i bál. Hlavně v okamžiku, kdy ta parta grázlů naháněli tu ženu v tom kanále. Film se mi moc líbil a já jsem se jen opět usvědčil v tom, že na dovolenou do zahraničí pojedu jen s kulometem! (26.03.2007)