Osud člověka

Skvělý Bondarčuk, mimořádně silný film, bylo by již načase občas nějaké tyto filmy zopakovat.Tu scénu, o niíž píše Lima chléb - vodka asi málokdo zapomene. (Za svoju pogibeľ vyplju....Posle pjervogo stakana nezakusyvaju...Posle vtorogo stakana neprivyk zakusyvať...) A ten stakan byl pořádný skoro půllitrový. Vrcholem gradace toho válkou zpackaného života jedinců přece jen není naprostá beznaděj a to je ta jímavá scéna v náklaďáku v závěru filmu, jak píše ve svém komentáři landau. Kromě několika domácích ocenění získal v r. 1959 hlavní cenu MFF v Lokarnu a hlavní cenu film. festivalu pracujících v ČSR - Křišťálovou vázu. (09.08.2003)

Velmi sugestivní válečný film. Režisér Bondarčuk se tímto zapsal zlatým písmem do dějin světové kinematografie. I když se ve filmu zase tak moc neválčí, přesto vypovídá o 2.světové válce v Rusku velmi mnoho, ale hlavně ztvárnil výborným způsobem povídku Michajla Šolochova a opět je zde ukázka "ruské duše", která pokořila i krutého SS velitele tábora Müllera. Půl století starý film, stále úžasný. (04.01.2008)

Kinematografický pojem, Osud člověka, známý snímek, známá povídka od Šolochova. Na to, že jde o režijní debut Bondarčuka, tak se sluší smeknout klobouk, protože jde o vskutku zdařilý počin, jenž má řadu sugestivních scén, dobrou hudbu a rovněž kameru. Příběh sám o sobě má sílu a když už byla řeč o scénách ve filmu, tak řada z nich zůstane v divákově paměti na delší čas - kouřící komíny v táboře a dav lidí směřující do krematoria nebo Sokolov a pití pálenky, kterou nezajídá po jedné, ani po dvou sklenkách, či odstrčení ženy při loučení na nádraží. Některé pasáže filmu mají i určité napětí, ovšem čekal jsem větší. S blížícím se koncem je příběh i emotivnější, což je velké plus a důvod, proč zvažuji i pátou hvězdičku. (16.10.2014)

Typicky ruské vyprávění o nezničitelném ruském člověku - nikoli slovy, ale desítkami velkých, často až ikonických obrazů ve spojení s výraznou hudbou. Jde o režisérův první celovečerní film, ale působí, jako by ho vytvořil starý zkušený mistr. Davové a bojové scény jsou propracované, stejně tak využívání dlouhých jízd kamery zaujme i po padesáti letech. Film po celou dobu ani na vteřinu neztrácí divákovu pozornost, Bondarčuka na moskevském VGIKu naučili řemeslo opravdu výtečně. Jenom mě mrzí, že jsem Osud člověka viděl v nadabované verzi, což je vždy zejména u dětských herců čiré zlo. (25.04.2013)

Válečná lyrika, žanr ryze sovětský. Osud člověka je jeden z těch lepších, dobovým schematismem nezatížený sovětský válečný film. Propagandistický rozměr lze ovšem nalézt i tady - onen ,,nový sovětský člověk", který bude přese všechna příkoří a strasti budovat nový světový řád...plus obrovské množství sentimentu a sentimentálních scén, to trochu bije do očí - zvláště těch dnešních navyklých rastru realismu a civilismu... Nejlepším sovětským válečným filmem této dekády tak pro mne dál zůstává o tři roky mladší Tarkovského Ivanovo dětství... (09.05.2017)