Cesta do pravěku

Jeden z mých nejoblíbenějších filmů z dětství, a abych přiznal pravdu, ještě dnes se na něj čas od času podívám, protože mi prostě dodává energii a probouzí ve mně ty staré sny, kdy jsem chtěl být paleontologem a jednou se taky vydat na cestu celou historií života. Ulovit mamuta, pozorovat lovícího šavlozubého tygra, mít se na pozoru před krvelačným tyranosaurem. Myslím, že nebudu daleko od pravdy, když konstatuji, že tenhle film ovlivnil mé rozhodnutí studovat biologii. (03.11.2007)

Výlet štyroch mladých bádateľov riekou času zasväcuje diváka do historických faktov, obrázkov plných starovekých a pravekých zvierat, či striedania historických období. To všetko na podklade vynaliezavých trikových kúzel a technických manévrov, ktoré boli hlavným strojom na úspech. Banálne spracovanie príbehu, infantilné počínanie našich štyroch dobrodruhov a primitívne dialógy ma však neskutočne unavovali. Žiadna lepšia zápletka, žiadny väčší dobrodružný nádych, a to, že z desiatok historických zvierat, ktoré na svojej ceste stretli (neraz životu nebezpečných) sa všetky promenádovali na druhej strane rieky som takmer nevydržal. Slabšia hodinka dejepisu určená dnes už len naozaj menšiemu publiku. 55%. (31.05.2009)

Jeden z nejlepších chlapeckých dobrodružných filmů světové kinematografie. Divukrásný filmový svět Karla Zemana se silným didaktických základem konstruovaný na bázi fantastiky románů Julese Vernea (ne náhodou jsou ostatní Zemanovy filmy adaptacemi právě verneovek). Ne Cesta do středu Země, ale cesta proti proudu času (symbolicky ztvárněného coby řeka, jak obvykle zjednodušeně chápeme chronologii historického času) je syžetem Zemanovy metaforické cesty do pravěku. Ve své době nevídané trikové scény (kombinování technik vícenásobných expozic, čímž Karel Zeman propojil hraný film s animovanou složkou filmu), dnes krásně nostalgické ohlédnutí na jeden z vrcholů československé kinematografie a zároveň na osvícenecko-budovatelský koncept nekonečných možností lidského rodu, který sice právě nosí červené pionýrské šátky, ale to je asi tak jediná dobová kotva, neboť Zemanovy snímky zůstaly dodnes silně nadčasové. Cestu do pravěku jsem zbožňoval jako kluk, radostně jsem se k ní vracel coby dospělý a zřejmě se k ní budou vracet i moje děti... Nádherný film... PS: Až neuvěřitelně dnes zní fakt, že po pár letech od svého natočení byla dokonce Cesta do pravěku s menšími úpravami vysílána ve Spojených státech a zaznamenala obrovský divácký ohlas. (23.10.2010)

První shlédnutí tohoto filmu ve mně vyvolalo šílenou mánii po všem, co bylo pravěké. Chtěl jsem se stát archeologem, sbírat kosti dinosaurů a mamutů a četl jsem jen Augustovy knihy s ilustracemi od Zdeňka Buriana. K archeologii mám nyní asi stejně blízko jako ke kosmonautice, ale tenhle film mě fascinuje dodnes, i když teď už hlavně díky řemeslně dokonalým trikům. Kam se hrabe Jurský park. (25.07.2002)

Mistrovský kousek z české dílny, který tu byl před Jurským parkem, má v sobě daleko větší přesvědčivost než Spielbergův komerční hit. Pro někoho Zemanovy triky mohou být naivní záležitost, ale je třeba si uvědomit, že je dělal na koleně a neměl za sebou zástup trikových machrů z ILM. Nicméně příběh sám o sobě mohl Zeman trochu víc přizpůsobit divákovi, protože film je často jako by vědecko-naučnou brožurou, která místy narušuje plynulost děje a zbavuje ho posléze jakéhokoliv napětí a záživnosti. Pochopitelně, že dneska už u nás tohle nikdo nenatočí, a tak se jedná o unikát. A ještě jedna výtka. Nebylo objasněno, proč byla většina pravěkých zvířat na druhé straně řeky. 60% (09.11.2009)