Pohádky tisíce a jedné noci

Animace nejsou tak hezké jako loutky. Ozvučení se mi úplně nelíbilo a stejně tak hudba. Jednotlivá dobrodružství jsou sice milá, ale mnohdy děj ubíhá až příliš pomalu a někdy je tam i příliš zjevná nesmrtelnost (kameny a střely je minou, a když už zasáhnou, nic nezpůsobí, dlouhé podvodní scény bez nadechnutí aj.). (06.12.2021)

Nádherný idealistický záver, krásne prvky ako stroskotaná loď, ktorá bola prázdna a celkom funčná, všakovaké zvieratá, tvory, čary, len na tom mori bol Sindibád akosi často. Animácia bola obstojná, no tie ženy mi občas pripadali akoby mali bradu. Je to priam ako odysea, nie všetko je idealistické, no je to rozpávka, ktorá je celkom obstojná, akurát niektoré výrazné momenty sa mi strácali medzi tými scénkami s otravnými zvieratami, lebo boli snáď všade, podobne ako množstvo sultánov a kráľovstiev. Čakal som však viac, čakal som aj postavy ako Šeherezáda, Aladin a iné, ale nebolo to zlé, lietajúci koberec, ostrov plný zlata, ktorý sa potopil, také veci sú pamätné. (23.03.2014)

Nezapomenutelné dětské dobrodružství, které se mi téměř čtvrt století nedařilo vidět znovu. A když se mi poštěstilo na Festivalu Karla Zemana (v Muzeu Karla Zemana) mezi hromadou malých capartů na židličce vysoké asi třicet centimetrů, na které jsem občas nebezpečně balancoval, chytila mě taková nostalgie, že být na projekci sám, snad i slza ukápne. Obři, létající koberec, Magnetová hora, za každým rohem nějaký sultán s nepostradatelnou krásnou dcerou. V jednotlivých příbězích se nejedná o bezchybnou záležitost (a zejména epizoda u opic, u diváků většinou oblíbená, mě vyhodila z tempa až nepříjemně moc), ale celková atmosféra bere v kombinaci s Třískovým hlasem dech i téměř půl století po svém vzniku. (22.11.2017)

+3* Tak dlouho jsem hledal Zemanovy krátké filmy o Sindibádových cestách, až mi jeden zdejší uživatel prozradil, že jsou všechny hezky poskládané v celovečerním filmu Pohádky tisíce a jedné noci. Věřím, že začátkem sedmdesátých let patřily příběhy k tomu lepšímu, co se tehdy natočilo, ale dnešníma očima to na mě působilo celé staromódně - jak animačně, tak i svým hudebním doprovodem. Dokonce i obsahově mi to přišlo takové neslané nemastné a ve své podstatě jsou Sindibádovi neuvěřitelné příběhy velmi podobné příběhům barona Prášila, jen víc působí pohádkově a chybí nadsázka. Mám obavy, že dnešním dětem se to tolik líbit nebude a nepochopí poetiku s jakou to bylo tehdy zamýšleno. Nezavrhuji a snad mě za moje hodnocení neukamenujete, protože zdejší vysoké hodnocení je určitě založené na nostalgických vzpomínkách starších diváků. Mě tento cyklus v dětství nějak minul - možná tím, že filmy byly v trezoru kvůli útěku Jana Třísky do zahraničí. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: X (3*MAX) ] (20.11.2018)

Sindibád tak patologicky miluje moře a kvůli tomu se tak prostoduše vzdává všech nabytých pokladů, že bych mu z celého srdce přála slaný klystérek, aby měl milované mořské vody konečně sdostatek, dopřála bych mu jí až po krk. Zvířata všech zemí, spojte se, Sindibád je opět v nějakém průšvihu! A zvířata se spojila a opravdu s pozoruhodným odhodláním milého námořníka tahala ze všech problémů, co mu osud, náhoda, nehoda a jeho vlastní tupost nadrobily. Špatný, velmi špatný hudebník byl, kluk jeden ušatá (nebudu řešit to, jak asi zní balalajka pod vodou), ale pokud ryba zapíchnutá brutálně mezi struny, předváděla hru stejně kvalitní, jako on, asi to za moc nestálo a za tu rybu greenpeace na tebe. Pokud ale člověk nemá rejpavou, jako já zrovna teď, tak z té pohádky musí nadšeně jojikat jak malej Jarda. (09.11.2013)