Celovečerní barevný loutkový film režiséra Karla Zemana. Jednoduchý, vtipný, dětskému myšlení přizpůsobený příběh obyvatelů neznámého ostrova, kteří objeví poklad, přestanou pracovat, znepřátelí se mezi sebou, a teprve když o poklad přijdou, vrátí se opět k práci, která jim přinese spokojenost, štěstí a mír. Film velmi názorné vysvětluje myšlenku, že ne bohatství, ale práce to je, která činí člověka a jeho život šťastným. Jemně zpracovaný film, doplněný básnickým komentářem Františka Hrubína, působí okouzlujícím dojmem. Malé diváky, jimž je určen, nadchne a dospělý se naň podívá s radostí. . Filmu byla na ... (zobrazit celý text)
„Poklad" je velkým úspěchem na tvůrčí dráze režiséra Karla Zemana. Už proto, že v něm se vlastně po prvé obrací s výrazovými prostředky loutkového filmu, jimiž tak mistrně vládne, k těm, k nimž má loutkový film po pravdě nejblíže: totiž k dětem a to formou pro ně nejpřijatelnější — pohádkou, zpracovanou s takovou jemností a vnímavosti i citlivosti k duši malého člověka, že už předem nelze ani zapochyboval o její úspěšnosti. Zeman v tomto filmu sledoval velmi jednoduchou základní myšlenku: práce a ne bohatství a z něho plynoucí zahálčivost je s to přinést a taky jedině ona přináší člověku opravdové štěstí; jedině ona a ne honba za bohatstvím je smyslem a cílem lidského života. Není třeba podotýkat, že tato snadno pochopitelná a v podstatě tak jednoduchá myšlenka mohla lehce vést na scestí: ve snaze po dramatickém vyjádření této myšlenky lze totiž snadno uklouznout k šabloně. Tomuto nebezpečí však Zeman výborně odolal, což je opět svědectví o jeho vynikajícím umění tlumočit aktuální politické heslo vtipným, každému snadno přístupným, lidsky zajímavým příběhem, což tak skvěle prokázal už v prokoukovských agitkách. Příběh jeho loutkových hrdinů je zpracován s vynikajícím citem pro lyriku, v níž svěží, nenásilný, přímo delikátní humor hraje významnou roli. U všech těchto tří základních pilířů své práce — totiž jasného tlumočení myšlenky prostřednictvím jednoduchého děje, lyričnosti a vtipnosti, využil svých bohatých zkušeností z dosavadní tvorby. —- Také technicky v „Pokladu" Zeman uspěl a několika dobrými pokusy, jako na př. spojení prostředků loutkového a kresleného filmu nebo vůbec celé formální ladění filmu do dvojrozměrného prostoru, které bylo vynuceno právě touto kombinací loutkového a kresleného filmu. V tomto směru se mu velmi podařily zejména obtížné záběry pableskujícího moře. — „Poklad" jako celek je novým vynikajícím dílem našeho loutkového filmu i důkazem, že v Zemanovi máme jednoho z jeho velkých mistrů. Básnický komentář Františka Hrubína dodává „Pokladu" zvláštní podmanivý charakter. Filmový přehled 15/1953
Pokud bych měl hodnotit pouze vizuální projev, nenašel bych jediné chybičky. Krásným kulisám: domečkům, skalám, dominuje skvěle vytvořená vodní hladina. Loutky jsou osobité, a hlavně jsou úžasně rozanimované. Snímek budí dojem velikosti, a to kvůli "dalekým záběrům." Tím myslím scény, kde není animované pouze ohnisko scény, ale i nezaostřené loutky umístěné "hlouběji" v záběru. Díky těmto scénám působí toto dílo jako výpravný loutkový velkofilm. Co mi však kazí dojem, byla vypravěčka, která pronáší verše budovatelským hlasem, jaký známe z filmových týdeníků 50. let. Až jsem čekal, že uslyším o kolik set procent, že klesla produktivita práce, když se obyvatelé města dostali k pokladu. Navíc je snímek neúměrně dlouhý na to jak, málo se toho v něm děje. Když to srovnám se Sindibádem, kde se na nás sype jeden zvrat za druhým, tak je to skoro až nudné.
Hodnoceni vytvarne stranky by bylo tradicne vysoke, ale pribeh je pruhledna nuda. Navic znacne poplatna, o pracujich kteri diky pokladu zlenivi az vsichni div nepomrou hlady. Vse doprovazene sladoucce prehnanym "televizni tydenik" hlasem. Vedle takovych Pohadek tisice a jedne noci se navic Zeman nevytahl ani atmosferou nebo rezii. (Protrpeno)
Po loutkové stránce to bylo moc pěkně udělaný, obzvlášť na tu dobu. Já teda na pohádky moc nejsu, ale tohle byla taková trochu jiná pohádka. Ale stejně na pohádky nejsu. Já vím, že si to nezaslouží moc kritiky, protože to je národní skvost národního umělce, ale já nehodnotím podle skvostu, ale podle toho, jak moc jsem tím byl nadšenej. Jedno moje já říká: nebuď buran, vždyť to bylo hezký a loutkový a pomysli, kolik to muselo dát práce. Ale racionální já říká: práce to asi hodně dalo a chtělo to taky dost umění, ale ser na to, dyť to bylo pro děcka, v rýmech a ještě to smrdí mravokárným ponaučením... Njn, já to věděl hned od začátku, že jsem neměl koukat na pohádku.
Řemeslně vynikající loutkový film, který neponechává žádný detail jen tak bez povšimnutí (viz např. vlasy pod vodou...). Bohužel je až moc zaměřen na děti, takže dospělému divákovi zbývá sledovat vychytávky a detaily, protože naivita příběhu je "do nebe volající". Jediným skutečným záporem filmu je pro mě zvuková stránka. Hudba, ačkoliv jejím autorem je Zdeněk Liška (je to jeho druhý počin u filmu), je agresivní a nepříjemná, stejně, jako verše v podání protivného hlasu "vlaštovky".
Omlouvám se, tohle jsem nepochopil. Podivný úvod s rybářem na suchu a melounářem, podivné pokračování, kde se ten rybář na suchu dostane pod hladinu mořskou, tam ho napadne žralok a zachrání pelikán. Později ještě podivnější scéna, kde na jakémsi ostrově pochoduje skupinka lidí... no a pak jsem se v tom ztratil definitivně. Nesympatický a příšerně infantilní výtvarný styl, prapodivná hudba a trochu zmatený sled scén. To, že jsem to nepochopil, je moje chyba, to, že se mi to nelíbilo, ne.
Vizuálně propracovaná a originální, dějově však předvídatelná, trochu roztahaná podívaná, která však oproti ostatní dobové tvorbě má čím zaujmout i dnes. Hrubínovy verše mě tedy moc nechytily, nevím, jestli opravdu chtěl, aby působily tak naivně a neumětelsky, i když roztomilost se jim občas upřít nedá.
