Gorod Zero
City Zero
Mesto Zero
Režie:
Karen ŠachnazarovScénář:
Alexandr BorodjanskijKamera:
Nikolaj NemoljajevHudba:
Eduard Nikolajevič ArtěmjevObsahy(1)
Režisér Karen Šachnazarov již od studentských let spolupracuje se scenáristou Alexandrem Boroďanským. Z jejich spolupráce vznikl i film Město Zero. Jednoho dne přijede vlakem do obyčejného anonymního města (odtud i název filmu) inženýr Alexej Varakin, aby vyřídil v místní továrně obyčejnou obchodní záležitost. Události však nabývají naprosto odlišných forem, než by se dalo očekávat. Nahá sekretářka, zcela samozřejmě pracující v kanceláři, moučník v podobě lidské hlavy, zastřelený kuchař, a všechny další absurdní situace, jež nabírají nevysvětlitelnou rychlost a nad nimiž se nestačí užaslý a vystrašený Varakin ani zamyslet, vrcholí prohlídkou bizarního vlastivědného muzea. Voskové figuríny tu znázorňují slavné osobnosti města. Vedle sebe stojí Attila a Stalin, trojský král Dardan a první zdejší tanečníci rokenrolu, kohorta římských legionářů a občanka Petuchovová, živící se prostitucí během mezinárodního festivalu mládeže. Obyvatelé města se chovají jako lidé, ale divák žasne, jak mohou žít uprostřed tak nesmyslného světa. Naskýtá se otázka, zda-li není veškerá absurdnost díla jen přibarvenou realitou světa našeho. Ba co víc, zda není realita našeho žití jenom umělecky přenesena na plátno. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (43)
V určitých pasážach trochu mdlé (múzeum), inokedy akoby trochu koncepčne neujasnené, celkovo (aspoň po prvom zhliadnutí) nie úplná trefa do čierneho. Ináč ale veľmi príjemný Kafkovský, úzkostný tranz s pulzujúcou večne ťaživou otázkou - som blázon ja alebo svet? Jedinou zostávajúcou možnosťou je bežať. ()
V Rusku som bol opakovane, takže "prekrasno panimaju" o čom chcel film byť a aké pocity mal u divákov vyvolať. Nechcem mudrovať, či sa zámer podarilo alebo nepodarilo dosiahnuť. Mne sa film nepáčil a ani nepotrebujem taký typ filmu vidieť. Absurdít som zažil dosť v živote, na plátne, či obrazovke mi nechýbajú. Pri sledovaní som sa výrazne nudil, pretože bol prehliadkou absurdných situácií, absurdných dialógov, ktoré spájala iba postava submisívneho Varakina. Za neho sú aj tie dve hviezdičky. Po piatich rokoch som si film pozrel opakovane a keďže som si ho pamätal, sústredil som sa na pozadie absurdných situácií, z ktorých je poskladaný. Ani teraz nepovažujem Šachnazarovo dielo za mimoriadny film, ale hviezdičku z milosti mu pokojne pridávam. ()
Že mezi absurditu (lépe absurdnost ) a život je možno vložit rovnítko si intenzivně uvědomoval nejen Kafka nebo Beckett, ale nejspíš i Camus a mnoho mnoho dalších z řad režisérů, kteří si vybírali scénáře, které je možno spíš označit za "kafkárnu"; na rozdíl od toho, co se tímto termínem běžně rozumí. Absurdní jedná nejen malý Nostrodamus, ale skoro všichni, s nimiž se inženýr Alexej Varakin střetává - ale není prvávě on nejabsurdnější ze všech? A jeho útěk od posváteného dubu, definitivním projevem ztráty toho, co (možná mylně) považujeme za svoji identitu? Pozn.1: Jakoby vždy za tragedii okamžitě následovala komedie. Připomíná mi to jedno maximim Slavoje Žizka: "Jednou jako tragédie, podruhé jako fraška." Pozn. 2: A rokenroll? Největší absurdita ze všech! ()
První polovina je takřka dokonalá, ve druhé film trochu ztrácí dech, ale i tak je to pořád nadprůměr. Vidět ho v době vzniku, byl by to asi ještě silnější zážitek. Obsazení Leonida Filatova do hlavní role byla výborná volba. Film je ke zhlédnutí na stránkách Mosfilmu (společně s dalšími filmy Karena Šachnazarova). ()
Autorským záměrem bylo podobenství gorbačovské perestrojky. Tu vzal čas, a co zbylo, to je nechtěný efekt - je to velmi ruské. Když Rusové začnou mudrovat, člověku se vtírá otázka, zdali jsou tak blbí, anebo jsem blbý já a něco mi uniká. Objektivně vzato, jsou prostě velmi jiní než my. --- Chci říct vlastně toto: když Rus filozofuje, vždycky z toho vzejdou absurdní výsledky. Z našeho pohledu. Oni sami jsou, zdá se, se svým Putinem docela spokojení. ()
Galerie (2)
Photo © Archiv STV
Reklama