Gorod Zero
City Zero
Mesto Zero
Režie:
Karen ŠachnazarovScénář:
Alexandr BorodjanskijKamera:
Nikolaj NemoljajevHudba:
Eduard Nikolajevič ArtěmjevObsahy(1)
Režisér Karen Šachnazarov již od studentských let spolupracuje se scenáristou Alexandrem Boroďanským. Z jejich spolupráce vznikl i film Město Zero. Jednoho dne přijede vlakem do obyčejného anonymního města (odtud i název filmu) inženýr Alexej Varakin, aby vyřídil v místní továrně obyčejnou obchodní záležitost. Události však nabývají naprosto odlišných forem, než by se dalo očekávat. Nahá sekretářka, zcela samozřejmě pracující v kanceláři, moučník v podobě lidské hlavy, zastřelený kuchař, a všechny další absurdní situace, jež nabírají nevysvětlitelnou rychlost a nad nimiž se nestačí užaslý a vystrašený Varakin ani zamyslet, vrcholí prohlídkou bizarního vlastivědného muzea. Voskové figuríny tu znázorňují slavné osobnosti města. Vedle sebe stojí Attila a Stalin, trojský král Dardan a první zdejší tanečníci rokenrolu, kohorta římských legionářů a občanka Petuchovová, živící se prostitucí během mezinárodního festivalu mládeže. Obyvatelé města se chovají jako lidé, ale divák žasne, jak mohou žít uprostřed tak nesmyslného světa. Naskýtá se otázka, zda-li není veškerá absurdnost díla jen přibarvenou realitou světa našeho. Ba co víc, zda není realita našeho žití jenom umělecky přenesena na plátno. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (43)
„Idea, která nás spojuje a které sloužíme, je ideou státnosti. Mohutný, silný stát, to je ideál, pro který jsou Rusové ochotni trpět, obětovat i život. Je to iracionální idea. To není ono pragmatické evropské usilování získat maximální osobní výhody. Je to idea ruské duše, v které se rozplývá naše individualita. Ale dává nám to stokrát víc. Pocit příslušnosti k velkému organismu. Pocit ducha, síly a nesmrtelnosti. Západ vždy znevažoval ideu naší státnosti. Nebezpečí nespočívá v západním myšlení, ale v nás samotných. My sami hltáme módní myšlenky ze západu, očarováni jejich zjevnou racionalitou, netušíce, že právě v tom je jejich ničivá síla. Ale naše vlastní idea nakonec vždy zvítězí. Všechny naše revoluce nelikvidovaly, ale posilovaly stát, a to platí stále.“ ()
Že mezi absurditu (lépe absurdnost ) a život je možno vložit rovnítko si intenzivně uvědomoval nejen Kafka nebo Beckett, ale nejspíš i Camus a mnoho mnoho dalších z řad režisérů, kteří si vybírali scénáře, které je možno spíš označit za "kafkárnu"; na rozdíl od toho, co se tímto termínem běžně rozumí. Absurdní jedná nejen malý Nostrodamus, ale skoro všichni, s nimiž se inženýr Alexej Varakin střetává - ale není prvávě on nejabsurdnější ze všech? A jeho útěk od posváteného dubu, definitivním projevem ztráty toho, co (možná mylně) považujeme za svoji identitu? Pozn.1: Jakoby vždy za tragedii okamžitě následovala komedie. Připomíná mi to jedno maximim Slavoje Žizka: "Jednou jako tragédie, podruhé jako fraška." Pozn. 2: A rokenroll? Největší absurdita ze všech! ()
Brutálna kopa absurdít od začiatku až do polovice filmu ... Trošku viac sa tvorca venoval až takmer do detailu zobrazovaniu jednotlivých absurdných postáv, hlavne v múzeu, ale ako celok a hlavne s prihliadnutím na rok vzniku tohoto filmu, hodnotím ako nadpriemer ...! Jasná alegória na takú absurditu, akou bol celý Sojuz ... ()
V určitých pasážach trochu mdlé (múzeum), inokedy akoby trochu koncepčne neujasnené, celkovo (aspoň po prvom zhliadnutí) nie úplná trefa do čierneho. Ináč ale veľmi príjemný Kafkovský, úzkostný tranz s pulzujúcou večne ťaživou otázkou - som blázon ja alebo svet? Jedinou zostávajúcou možnosťou je bežať. ()
Takýto film mohol vzniknúť iba v krajine, kde zajtra už znamenalo včera. Najlepšie Mesto Zero funguje ako absurdná zábava bez zmyslu, myslím, že nejaký hlbší a vážnejší rozbor by jeho zvláštnemu dada tónu iba ubral na sile. Že sa niečo začne riešiť a nedorieši, že sa pýtame na motivácie postáv a odpovedí sa nám nedostáva....no je to ako bežný život. Tiež z neho nedokážeme uniknúť. ()
Galerie (2)
Photo © Archiv STV
Reklama