Dvojník

Umíráš? Máš možnost pořídit si svůj vlastní klon, kterej tě nahradí až zemřeš. Téhle možnosti využije Sarah(Karn Gillan). Jenže klon Sarah začne nahrazovat skutečnou Sarah i když ještě žije. Zanedlouho si podmaní přítele i matku Sarah. Další ranou pro Sarah je když se dozví, že vlastně neumírá. V normálním světě by to pro všechny byla šťastná zpráva. V tomhle světě ale čeká Sarah boj se svým klonem na život a na smrt. Sarah(originál) sice trénuje aby se nakonec divák finálního souboje stejně nedočkal. Za mě jde spíš o ukecanou Sci-fárnu bez jakékoliv akce. Sci-Fi až tak neholduju takže je možný, že fanouškům Sci-Fi filmů to třeba sedne víc. Jsem si ale naprosto jistej že tenhle film díru do světa(filmu) neudělá. (10.05.2023)

Nevšedně natočený snímek z blízké budoucnosti s velmi pozvolným vývojem. Dílo zaujme zejména ponurou atmosférou bezvýchodné situace a nevšedními, ale velice poutavými dialogy. Kvalita je průkazná již mírou nenávisti, jenž dvojník Karen Gillian a celá její rodina v divákovi vzbuzuje. I když byla situace na jednu stranu úsměvná, s hlavní představitelkou nešlo nesoucítit a zároveň neobdivovat její nasazení. Mé nadšení zhatil až bizarně uchopený závěr, kdy slečna stráví více než třetinu stopáže pečlivým tréninkem a přesto nejdůležitější scéna proběhne mimo záběr. Ani mi tak nešlo o to, kdo nakonec zvítězí, i když by happy end nepochybně potěšil. Ale naštvali mne hned dvě zásadní věci. Jednak absurdita finální zápletky, kdy dle mého nebyl žádný důvod si začít náhlé vzájemné důvěřovat a o to méně si ještě komplikovat život protizákonným jednáním a útěkem od úřadů. A další věc, jenž mi vadila snad ještě více, je nejasnost průběhu. Sice je očividné, jak to skončí. Nicméně to, co se v lese nakonec stalo se již nikdy nedozvíme. Byla snad otrávena a nebo skutečně došlo na souboj? Zklamání ovlivnilo mé hodnocení. Jinak by to byly jasné čtyři hvězdy. 54% (01.08.2022)

Pseudo-intelektuální sci-fi, ze které je ta opravdu silná inspirace Lanthimosem strašně znát, takže má i hromadu shodných prvků - bezemoční herectví, neexistující psychologii, slabě vykreslené postavy, žádná hlubší myšlenka nebo přesah, časté zoomování, zajímavá zápletka, která je sice vedená bizarně, ale zároveň strašně slabě a k ničemu nedospěje... A mě osobně Lanthimos nesedí vůbec a považuji ho za silně přeceňovaného, takže když mi tohle přijde jako jeho béčková verze, je jasné, že to moje hodnocení nebude vůbec dobré. Mám strašně rád všelijaké bizarnosti, ale tomuhle pozérskému typu jsem nikdy nepřišel na chuť a netuším, co na nich obdivovat. Tyhle filmy jsou podobně nepropracované a hloupé jako kdejaké hororové céčko, jenže se tváří dostatečně jinak a odlišně a svoje nedostatky obhajují tím, že je to prý umělecký záměr. A některým to bohatě stačí. Prostě je to další z těch filmů, které jsou nejideálnější pro ty lidi, co si dají jeho plakát na profilovku a snaží se tím před všemi strašně machrovat, jak moc jsou nároční diváci jsou a jak koukají jen na těžké umělecké filmy. A pak si to člověk srovná se skutečnými umělci, jakými byly třeba Bergman nebo Tarkovskij a dojde mu, že označit něco takového jako artový film je pro tenhle druh filmů spíš obrovskou urážkou. Sorry, ale tohle fakt není pro mě, i když natočené to je celkem slušně. Btw, ta urputná snaha být jako Lanthimos a strašně napodobovat jeho bezemoční postavy tu byla místy tak přehnaná, že mi to přišlo až směšné. A to už je co říct, mě přijde směšný i celý Lanthimos. Lepší 1* (06.07.2022)

Nízkorozpočtové scífko sice s poněkud slabou až slabomyslnou zápletkou, ale s tuze zajímavou stavbou příběhu i režií. Děj je většinou statický a extrémně neakční, jeho postavy svou strojovou mluvou i pohyby připomínají androidy, obsah jejich dialogů je místy absurdní, výsledná atmosféra filmu je artová až surreálná. A na první pohled jednoznačný závěr se v samém závěru stane závěrem částečně nejednoznačným a divák se může svobodně rozhodnout, jakou ze dvou nabízejících se point si zvolí jako tu správnou, protože tvůrci mu nejednoznačností závěru dávají svobodně na výběr (ale to může být jen můj subjektivní pocit a pointa je přece jen jenom jedna a je úplně jasná). Sice se v žádném případě nejedná o nějakou popkulturní blbůstku pro žrouty popcornu, ale nečekejte ani nějakou hlubokou psychologii a existenciálně výjimečně silný zážitek. Silné tři. (20.06.2022)

Dual se na první dobrou možná tváří jako high-concept sci-fi thriller, jenže to by za ním nemohl stát Riley Stearns. Jen krátce po dynamické expozici lákající na líté duely s nepotřebnými klony na scénu nastupuje tradičně neurotická Karen Gillan a drsnou akci střídá kousavá satira tematizující bezvýchodnosti života v blízké budoucnosti. Stearnsova novinka jakoby vypadla z ranku Černého zrcadla a na jednu stranu nešetří svérázným černým humorem, ale na tu druhou dokáže být stejně tak dobře temná, deprimující a emotivní, čemuž výrazně nahrává i antiklimatický a o to tragičtější závěr. Rozhodně nečekejte žádný nervák, Dual je hlavně nevybíravou charakterovou studií. A Gillan je ve své výstřední dvojroli neskutečně autentická. (29.04.2022)