Posedlost

Mysteriózní pochmurné drama z dálného severu, které přináší nesporné důkazy toho, že běloši nebyli rasistická a násilnická hovada pouze v Africe, Americe, Asii a Austrálii, ale i na severu jejich evropské otčiny. Laponci (respektive Sámové) by mohli vyprávět. A nejhorší ze všech byli asi pastoři, protože mladý tvůrce (režie i scénář v jednom) personifikoval ty nejhnusnější vlastnosti i nejnižší pudy do takřka ďábelské postavy pastora. Výjimečně silná a zapamatováníhodná filmová figura. A mimořádně odporný chlap. Poněkud mimo pak na mě působily dějové prvky mystické i laponské, které mi přišly trochu vyumělkované, do děje příliš křečovitě naroubované a bez kterých bych se býval obešel a spokojil se "pouze" s temným a syrovým severským thrillerem. (06.08.2023)

„Tí najlepší nás opúšťajú prví.“ „Preto niet divu, pátre, že vy tu stále ste.“ alebo ako jeden despotický budiškničema dokáže zničiť celú rodinu a dedinu. Za mňa mal film výborné tempo, mnoho magických alebo nevypovedaných momentov, v kine bola zima, tak to pozitívne doplnilo chladnú a krutú atmosféru filmu. Na konci filmu bola silná scéna, ako ten tučný debil večeria poslednýkrát so svojimi deťmi. (03.03.2023)

To bola zase jedna z radu poriadnych blbostí! Miš-maš bez logiky, prepojenia a triezveho rozumu. Ani neviem, o čom to vlastne bolo. Môžem definovať iba pokryteckého, arogantného, despotického zmrda - v podaní farára, ktorý vyzerá ako ropucha. A jeho deti - slepú dcéru a syna, ktorého vláčil so sebou v nejakom Madagaskare či kde, a vrátil sa s ním aj s papagájom na pleci domov do Nórska. A majú tam problémy, ako španielsku chrípku a etnickú skupinu Sámov. Čo kresťania vždy riešili tak, že by najradšej zabili všetkých, ktorí rozmýšľajú inak. Čiže typické kresťanské pokrytecké čurákovanie a aleluja neviem čo. Jediné hororové prvky tam boli trápne, možno nijaké - vznášanie sa nad posteľou a nejaký podivný ohnivý sob či čo, ktorý sa zjavil asi raz. Toto nebol horor. Ale aj keď nemám rada deti vo filmoch (a asi aj všeobecne), to dievčatko so sámskymi koreňmi bolo fajn. (28.04.2023)

„SPOILER! Žháři odpustil, pokřtil ho... a utopil!“ Amen. Kdepak edukativní pořad o norském rasismu a nemytých, hloupých Sámech s mongoloidními obličeji. Humorný casting to otočil. Pro sámskou holčičku vybrali čistokrevný nordický typ, výstavní kousek z Lebensbornu, zatímco křesťanský pastor byl hrozná držka, očividně kříženec soba a lední medvědice. Sveřepý kazatel nyní ve zmrzlé norské prdeli zkoumá, zda mu náboženská pšenka pokvete i za polárním kruhem. Jojo, vykropit půl černé Afriky, to svede i blbec, ale postavit na sámských kostech kostel na víc než jedno použití, to už chce fištrón. A do toho španělský covid, stádo (i pochybnostmi) nakažených oveček, na schodech nahatý a chlupatý Oskar věštící temné zítřky a slepá, na blatech zprzněná Agáta se v pokojíčku vznáší jako nějaká vzducholoď. Docela peklo. OKÉNKO ZPOVĚDNICE [][] Co je to zázrak? A) Když Bůh dá ďáblovi za pravdu. B) Když ve sklepě kostřičky sámských nemluvňat začnou mluvit. C) Když se ve zpovědním prostěradle, oddělujícím pastora od hříšnice, příhodně objeví otvor o průměru 4 cm. D) Když Suzanne otěhotní, přestože manžel přes ni už 6 let žádné prostěradlo s dírou nepřehodil. [][] Sex, incest a bohabojný zmrd, to zní dobře, ale ne v nezáživném a pustém filmu. Jen kříže hrobů a elektrické stožáry trčí z kamenité půdy, toť vše. Dvakrát otčenáš postačí. Třetí odříkám za křesťanskou poslední večeři a za nečekaný western s paroháčem. (08.05.2023)

Posedlost je mysteriózní drama s přesahem do paganhororu. Pokud si odmyslíme fantastickou rovinu, pak zůstane příběh o střetu postav, který dostává podobu balady. Navrátivší se reverend má velké plány, jenže se postupně ukáže, kým ve skutečnosti je. Despotický kněz na jedné straně straší věřící Peklem a nevěřící věčným zatracením, pokud nepřijmou Boha, na straně druhé páchá jeden hřích za druhým. A nejsou to jen ledabylé lidské malichernosti, nýbrž hříchy nejtěžšího kalibru - zrada, smilstvo, vražda. Není divu, že místo pevné a láskyplné víry přináší zkázu a zmar. Působivý vizuál. Symbolické obrazy - zlatá moucha ukazující děvčátku cestu, levitující dívka, šerosvitné výjevy se svíčkami a petrolejovými lampami, drsná krajina a chladná voda divoké bystřiny. Pro běžného diváka bude asi snímek pomalejší, ale mě přišlo, že se celým příběhem vine neklidná nit temného napětí. Stavět kostel na dávném pohřebišti původních obyvatel není chytrý nápad už proto, že je nemorální. Jenže kněz se chová, jako by nebylo 20. století, nýbrž třinácté. A jak správně několikrát říká, za hříchy se platí. Mýlí se však, když míní, že Bůh od hříchů očisťuje, páč k tomu slouží Očistec... (01.06.2023)