Kde zpívají raci

Bažinátá láska propletená s vraždou je jedna věc a upřimně řečeno, pro mě nepodstatná. V čem byl pro mě film silně emotivní byl ten střet hlavní hrdinky s většinovou "normální" společností, která jak už to tak bývá je plná předsudků, totální netolerance, nulové emaptie. Prostě jedna věc je kdo žije v bažině a druhá kdo má bažinu ve svý duši a na tohle já docela hodně slyším a proto mě film tak oslovil, evidentně jako jednoho z mála na zdejší databázi (k 21.9.2022), ale do bažin se kvůli tomu stěhovat nehodlám. Herecký výkon Daisy Edgar-Jones je naprosto fantastický, za tohle bych se holku nebál fláknout do nominace na Oscar, tu křehkost, plachost, ale současně neskutečnou vnímavost a vnitřní sílu dala do svý postavy opravdu s gracií velká herečky. Právě její herecký výkon měl klíčový podíl na mém silném filmovém zážitku. Je velkou škodou, že tvůrci nezvládli konec a nenechali v divákově hlavě nejednoznačnost, bez poslední scény by bylo pět, takhle krásný čistokrevný 4* . (21.09.2022)

Tento film bol skvelým zážitkom s témou diskriminácie, izolácie a ľudskosti. Výkony Daisy Edgar-Jones a Davida Strathairna boli pre mňa hlavnými silnými stránkami. Ich vzťah a jeho neústupná túžba poskytnúť jej spravodlivú ochranu bez ohľadu na jej vylúčenie a stigmu, ktorú zažíva. Film sa venuje aj hlbším témam zneužívania, ktoré sa nesú celým filmom a sú kritické, ale nebudem uvádzať podrobnosti, aby som nič neprezradil. Avšak na konci je skvelý zvrat, ktorý úplne zmení váš pohľad na celý film a druhé pozretie by ho urobilo oveľa príjemnejším. Kinematografia tohto filmu je veľmi dobre spravená, pretože dokonale zachytáva krásu a pokoj bažiny. Jedným hlavným nedostatkom filmu je, že tempo miestami pôsobilo zbytočne pomaly, čo odobralo napätie súdneho prípadu a mal som pocit, že bolo niekoľko scén, ktoré mohli byť skrátené a stále by mali rovnaký vplyv. Celkovo film určite stojí za pozretie, určite vás zavedie na emocionálnu "horskú dráhu", pri ktorej sa budete cítiť naplnení po jeho pozretí. (11.08.2023)

Takový ten druh příběhu, na kterém víte, že je všechno tak, jak má být. Osudový příběh hlavní hrdinky žijící někde uprostřed bažin se nese v duchu celoživotního traumatu, od kterého se odvíjí i samotný děj. Mimochodem moc hezky vyprávěný děj. Dobové prostředí Severní Karolíny bylo velice pěkně ztvárněné a pozorovat ty bažiny bylo vysloveně zážitek. Obecně mám ale příběhy vyděděnců rád. Ty příběhy lidí, které nikdo nemá rád z nějakého vlastně neznámého důvodu (často jen z toho důvodu, že jsou jiní, než okolní společnost), ale realita je pak mnohdy úplně jiná. Kde zpívají raci tak za shlédnutí určitě stojí. Příběhem jeden z těch nejzajímavějších zfilmovaných amerických dramat posledních let. (23.05.2023)

Takže, film jsem sledoval s dvěmi čtenářkami předlohy a hned po skončení mi bylo coby nečtenářovi a případnému kritikovi toho samého dne odňato právo byť jen lehce otevřít pusu s poznámkami o filmu. Teď už uběhl týden, tak na to kašlu a napíšu to. Hned za prvý, když jsme se o tom pak rozpovídali, bylo mi naznačeno, že jsem kretén co absolutně nepochopil poslání filmu. Však já uvedl několik pádných argumentů a nakonec alespoň jedna čtenářka přiznala, že mám pravdu. A tak mi byla převyprávěna kniha. A musím říct, že to určitě zní dobře. Zajímavě. ba dokonce i tak nějak chytře. Ale u filmu mi jakékoliv poselství absolutně uniklo. Ten film byl prakticky klasicky vystavěný příběh, který si představuji v každém filmu natočeném podle ''knihy pro ženy'' (z tohohle tvrzení asi bude za pár let průser!). Máme tu soběstačnou postavu, letí po ní dva kluci, jeden hodný a druhý zosobněné zlo, a ona kvůli osudovým situacím dopadá stále špatně. Však heleme, vše dobře dopadne! Jen tu máme zabudovanou maličkou nepatrnou vraždičku, která je prakticky záminkou k tomu, aby mohla ústřední postava odvyprávět svůj nějakým způsobem dozajista srdceryvný příběh právníkovi, během čehož však dokáže i zmínit všechny detaily, jaký si nechala udělat účes, či kolikrát přesně kdy zahlédla nějakou kytičku, či že nebe je modré, však v noci černé. A v tom já vidím problémy a řádnou řádku klišé, která vskutku neoceňuji. Ke všemu se to snaží na konci dojmout k slzám... a neříkám, že by se to někdy nějak asi nepovedlo, ale já k těm postavám neměl jakýkoliv vztah. Jediné, co mě nutilo smutnit, či si připadat, že smutním kvůli postavám, byla hudba. Ach jářku, ta hudba. Ta byla kouzelná. O zbytku filmu a jeho kladném pojmenování už mám pochybnosti. Herci zajímavý (Harris Dickinson mile překvapil), to jo. Ale kamera mě vysírala. Přesvícené záběry doupravené jen potemělým filtrem, to moc dobře znám ze své kariéry (😂) a to jsem skutečný amatér. U filmu vysokých kvalit bych to neočekával. Ale do toho asi nemám právo zasahovat, chápu. No, co říct. Prostě asi nějak zajímavý film, ale pro mě, ne, to fakt ne, díky. (10.03.2023)

Měl bych i pár výtek, nebylo to bezchybné, ale.... zasáhlo a strefilo se do mého vkusu. Mám moc rád mokřady, hmyz, ptáky a poezii přírody. S klidným svědomím dám téhle smutné romanci plný počet, ač polopatický konec byl absolutně přebytečný a mnohem lepší by bylo ukončit film po verdiktu soudu a nechat zbytek na divákově představivosti. I tak pro mě velmi pěkný zážitek. (21.09.2022)