Vůně cibule

Film se skládá ze série střetů svérázného hrdiny s bohatým ropným baronem a jeho nohsledy, kteří ve městě budují diktaturu - korupci, cenzuru a násilí. Jakákoli hrozba se však po chvíli zvrtne v humornou grotesku, kde se záporáci kopou do zadku. V podstatě to zabíjí veškeré napětí - je to o ničem. Mimoto se vznešený boj za svobodu zvrtává v boj proti pokroku a kapitalismu - naivní konec smrdí levičáctvím. Lidé vyhazují do vzduchu těžební věže a i hrdina zahodí možnost těžit ropu a radši zvolí život bídy a pěstování cibule. (18.04.2022)

Špageťácká westernová komedie má snad všechno, na co si člověk může vzpomenout. Od Franca Nera v galoších, vzdáleně připomínajícího Maria Girottiho (včetně jeho koně!), přes saloony, vousatý pistolníky, zkorumpovanýho šerifa v dámským prádle a nabušený motorkáře až po padoucha s mechanickou rukou a Adolfem Hitlerem po svém boku. A především má spoustu cibule. Tenhle film zkrátka nebere nic vážně a paroduje snad všechno, co zrovna frčelo. Bohužel, musím konstatovat, že už mi to přišlo příliš přeplácaný a přestože se na scéně každou chvíli objevilo něco absolutně nečekanýho, tak mě to zkrátka příliš nebavilo. Co mě jediný bavilo, to byla tradičně skvělá hudba bratrů De Angelisových. Za tu dávám taky finální třetí hvězdu. (29.10.2016)

Veľká a bohatá naftárska spoločnosť terorizuje kvôli pozemkom obyvateľov mestečka Paradise City. Žiadny z farmárov nemá silu, aby s ňou bojoval. Kto sa o to pokusil umrel. Posledný kto im stál v ceste bol rančer Foster. Zabili i jeho. Mysleli si, že už majú vyhraté. Lenže Fosterov statok zdedil podivný cudzinec, ktorý sa len tak niekoho nezľakne. "Cipolla Colt" je starý komediálny spaghetti western miestami hraničiaci až s groteskou. Hlavnú úlohu si v ňom zahral sympaťák Franco Nero. *** (24.01.2016)

Do městečka Paradise City přijíždí muž zvaný Cibule (Franco Nero), který si koupil pozemek nedaleko za městem, kde chce pěstovat své milované cibule. Brzy však zjistí, že o jeho pozemek projevuje velký zájem bohatá naftařská společnost, která ho chce získat za každou cenu… Snímek Vůně cibule režiséra Enza G. Castellariho rozhodně není klasický spaghetti western typu Djanga a svým stylem i provedením nejvíce připomíná klasické westernové komedie Buda Spencera a Terrence Hilla (čemuž napomáhá také opět skvělá hudba bratrů De Angelisových). Příběh o dobráckém cibuláři bojujícím proti pohůnkům mocné naftařské společnosti pravda není příliš složitý, ale nechybí v něm typické komediální propriety jako jako bitky, honičky (které jsou pro jistotu zrychleny, aby připomínaly klasické grotesky), gagy a hlášky a dlužno dodat, že většina z nich je opravdu povedených. Franco Nero, který si střihl roli ústředního hrdiny, rozhodně není klasickým komediálním hercem, ale i s touto hereckou polohou si poradil na výbornou (jistou typologickou podobnost s Terrencem Hillem však přesto nezapře). V hereckém obsazení sice chybí klasické tváře jako třeba Ricardo Pizzuti, ale zase se tady objeví samotný Martin Balsam, který navíc má jakožto hlavní záporák také stylovou robotickou ruku. Zkrátka Vůně cibule není jen samoúčelným plagiátem, ale svébytným (a svérázným) filmem, který se bez ostychu může zařadit k těm nejlepším westernovým komediím. (22.05.2016)

Když tento film dávali před lety v televizi, zůstal jsem kvůli němu doma ze školy. Dodneška je to jedna z nejzábavnějších taškařic, které jsem kdy viděl. Rvačky ve stylu Buda a Terence, honičky ve stylu němých grotesek a příběh téměř jako ve spaghetti westernech. Ovšem s příměsí pořádné dávky recese a humoru. Nad jiné podobné parodie ční též svéráznými figurkami (přihřátý šerif, teplí pomocníci, hlavní záporák s mechanickou rukou) a strčí do kapsy i "Žhavá sedla" od Mela Brookse. Moje hodnocení je nejspíš ovlivněno také nostalgií, ale přesto si myslím, že bych hodnotil stejně, i kdybych ho viděl před chvílí prvně. (06.07.2006)