A zori zdes tichie
The Dawns Here Are Quiet
...a rána sú tu tiché
Obsahy(2)
Staršinovi Vaskovi, veliteli oddílu protiletadlové obrany v odlehlé oblasti u hranic s Finskem, přidělilo vedení novou jednotku dobrovolníků. Kvůli neustálým problémům s kázní u předchozích vojáků zažádal Vaskov o abstinenty, kteří se mu v noci nebudou plížit z kasáren za sukněmi. K jeho překvapení na místo dorazí nové posily a splňují všechny jeho požadavky až na jeden háček: jde o samé mladé ženy. Zaskočený Vaskov si není jistý, jestli může nově přidělenou jednotku zapojit do tvrdého drilu a zda je vůbec brát jako běžné vojáky. Krátce na to však přijde zpráva, že v oblasti se pohybují dva němečtí parašutisté a Vaskov si další váhání nemůže dovolit. Vybere pět děvčat, s kterými se vydá Němce zajmout. Skupinka se skládá z Rity, jejíž muž padl v první vlně bojů, Ženi, která přišla o celou rodinu, Židovky Soni, zálesačky Lízy a osiřelé Galji, která si přidala rok, aby mohla narukovat. Brzy ovšem zjistí, že nebudou čelit dvěma, nýbrž přesile šestnácti těžce vyzbrojených německých vojáků... Sovětský válečný snímek se namísto velkým tankovým bitvám či ofenzivám na východní frontě věnuje uzavřenému střetu v karelijské oblasti a válečné drama se pomalu odvíjí až k neodkladné tragédii. Námět filmu je volně inspirován válečnými zážitky režiséra Stanislava Rostotského a scénáristy Borise Vasiljeva, oba totiž jako veteráni druhé světové války po boku žen bojovali. A jitra jsou zde tichá (1972) získaly mezinárodní ohlas po premiéře na MFF v Benátkách a o rok později byly nominovány na Oscara v kategorii nejlepší zahraniční film. (Česká televize)
(více)Recenze (101)
Tolik reálné, tolik smutné...zkrátka válečný film se vším všudy...ruské vlastenectví a chuť bránit vlast je cítit v každé minutě (např. už jen zpěv písně Kaťuša je působivý). Zajímavé je zpracování - retrospektivní záběry (převážná část filmu) jsou černobílé, záběry ze současnosti barevné...(zprvu se mi tato kombinace nelíbila, spíše bych přivítal opačnou variantu) => dodává na autentičnosti. ()
Relativně nedávno jsem viděl remake, který byl sice fajn, ale trochu ramboidní. Nabízí se tak srovnání ... verze z roku 1975 je realističtější a asi i trochu krutější. Je rozvláčnější a trpí úpornou snahou o jakousi artovost, která se projevuje především v otravných snových retrospektivních scénách. Bojové scény krapet naivní, ale přesto celkem obstojně natočené. Velkým plusem je dobře vymyšlený a originální nápad zápletky konfliktu ženské jednotky s německým výsadkem. I přes svou stopáž si Jitra divákovu pozornost obstojně drží a řadí se k tomu lepšímu v žánru válečného filmu, co sovětská kinematografie nabízí. ()
Cesta močálem a sebevražedné odlákání Němců hlouběji do lesa, při němž Žeňa zpívá a současně pálí z automatu, jsou scény, které se mi při prvním zhlédnutí jako malému klukovi nesmazatelně vryly do paměti. Dnes musím konstatovat, že jde o překvapivě silné drama, které ční vysoko nad většinu sovětské filmové válečné produkce 70.let (drásavosti, psychologické hloubky a absence dobově poplatné ideologie Vzestupu však Jitra rozhodně nedosahují). Barevný prolog a epilog v záměrně černobíle natočeném filmu nevadí, barevné fantazijní vsuvky jednotlivých hrdinů (vlastně hrdinek) by však bylo třeba vystříhat. ()
Jeden z nejlepších válečných filmů, co jsem kdy viděl. Trval sto šedesát minut, a mně to uběhlo rychle jako voda. Je takový křehký a nevinný, což je samozřejmě zčásti dáno přítomností tolika žen na plátně, ale přesto... velký obdiv panu Rostockému. Střídání černobílých a barevných pasáží je celkem osvěžující a nutno říci, že ony barevné představy a vzpomínky jsou vyobrazeny ve skutku nádherných barvách. Parádní biják. ()
Výborný válečný film, který do role hlavních hrdinek staví pětici sovětských vojaček. Je to mnohem jímavější drama, než Dívčí letka (zde pod podivným názvem Nebeský louda), mnohem citlivější a zároveň drsnější, než většina válečných filmů. Právě ta kombinace dramatu a citlivého zpracování dodává snímku punc nadčasovosti. ()
Galerie (47)
Zajímavosti (6)
- Ve 108. minutě v českém dabingu řiká vojín Rita Osjanina o zabité Gurvičijové: „Měla samé jedničky. Ve škole i na univerzitě.“ Ve smyslu, že byla premiantka. Jenomže v Rusku je opačný systém hodnocení, takže v originále musela mít samé pětky. Dabing je tak přizpůsoben našim poměrům, což je sice dobré pro neznalé ruských reálií, ale pro znalé je to trochu zmatečné. (Petsuchos)
- Základní válečný děj je zobrazen černobíle, retrospektivní vzpomínky a poválečný epilog celého snímku byl natočen barevně. Tato stylizace výtvarně dotváří a výrazně podtrhuje celkovou ponurost i smutek celého příběhu. (SeanBean)
Reklama