Režie:
Nick MorrisVOD (1)
Obsahy(2)
Sedm posledních dní Kristova života, viděných očima Jidáše Iškariotského. Triumfální Ježíšův vjezd do Jeruzaléma na Květnou neděli, jeho tragická a bolestná smrt na Golgotě... To jsou mezníky sedmi posledních dní jeho života, viděných očima Jidáše Iškariotského. Muže, který byl jeho učedníkem i přítelem, a který jej nakonec - proto, aby se naplnila sudba - musel zradit...
Psal se rok 1971, když se příběh posledních dní Ježíšova života poprvé objevil na divadelních prknech londýnského West Endu. A rázem bylo jasné, že svět muzikálu už nikdy nebude stejný jako dřív. Senzace, kterou jeho první uvádění všude ve světě vyvolávala, s léty opadla, přízeň diváků však přetrvala do dnešních dnů. Důkazem toho je mimo jiné i nejnovější, značně zaktualizované, londýnské jevištní nastudování s Glennem Carterem jako Ježíšem a Jeromem Pradonem jako Jidášem, které se stalo základem tohoto filmového přepisu. Ambiciózní - a mimořádně finančně náročný - filmový projekt vznikal ve slavných londýnských studiích Pinewood, kde byl muzikál více než 5 týdnů natáčen na 4 kamery. Byla pro něj pořízena i zcela nová zvuková nahrávka, kterou natočil sedmdesátičlenný orchestr.
(oficiální text distributora)
Recenze (83)
Nevím, čím to je, ale tahle verze mě oslovuje stále víc a víc, jakkoli ani ona nemůže nahradit divadelní zážitek. Proti originálnímu zpracování ze sedmdesátých let má navrch především herecky, jako by byli aktéři do svých postav více "zažraní". V tomto směru zaujme hlavně Jidáš Jeroma Pradona, který by s hlasem Dana Bárty mohl být naprosto ideální představitel téhle postavy, ale ta lehkost v jeho zpěvu prostě schází. Trochu mě každopádně zaráží tak rozdílné hodnocení obou filmových verzí Ježíše. Oběma nechybí originální nápady a atmosféra, zároveň ale obě strádají v některých pěveckých výkonech. I sebeslabší adaptace však stojí za shlédnutí pro těch 100 minut hudby, která už nemůže být překonána. ()
Oproti zpracování z roku 1973 se toto snaží být jakýmsi způsobem fatální a vše neskutečně přehání. Někdy se to dá snést a dá se to považovat za zajímavé pojetí (The temple, 39 lashes), jindy sem nevěděl, zda se smát či plaka (Jesus must day, King Herod's song) a bohužel to dost často zabíjelo celou poetiku scény (I don't know how to love him, Pilate's dream). Celkový výsledek je tedy kýčovitá slátanina naprosto zbytečně vyhrocená se špatnými hereckými a pěveckými výkony. ()
Jesus Christ Superstar - nejlepší muzikál všech dob. Rozhodně. A není to jen můj názor. Tohle zpracování je sice netradičně moderní, přesto působivé a herecké výkony jsou velice přesvědčivé. Exceletní byly rozhodně výkony ve vedlejších rolích - Kaifáš, Annáš, Petr, Šimon a dejme tomu i Pilát. A dále rozhodně nesouhlasím s většinou komentářů zde. Role Máří Magdalény se mi líbila velice, zvláště duet s Petrem (píseň Could We Start Again Please) mě tak chytla za srdce, až jsem měla slzy v očích. Ježíš mi rozhodně nepřišel přeslazený, právě naopak. Kdo se mi však nelíbil vůbec, tak to byl Jérome Pradon jako Jidáš - zbytečně uřvaný jako malé děcko a vzhledem k tomu, že je Jidáš vlastně hlavní role tohoto muzikálu, bohužel mi až příliš kazil celkový dojem. Proto nakonec "jen" 3*. Stejně, Bárta se Střihavkou budou pro mě vždy vůbec nejlepšími představiteli. ()
Muzikál moc nemusím, ale Jesus Christ Superstar tvoří jednu ze vzácných výjimek. Navíc - nejedná se o muzikál, ale o rockovou operu. Mě osobně se tahle verze moc líbila - hlavně díky režii a titulnímu představiteli. Pěvecky i herecky mi připadal mnohem lepší než Ted Neeley, který (fanoušci filmové verze prominou) mi připadal takový jakýsi nedomrlý a už vůbec ne charismatický. Jsem ale asi ovlivněná i představením ve Spirále se Střihavkou a Bártou, kteří byli opravdu bezkonkurenční. Slabší místo tu je Jidáš, ale ani v tomhle nejsem až tak kritická. Nevadí mi ani přenesení reálií do současnosti, protože příběh je nadčasový. ()
No dobře. Samozřejmě, že původní filmové zpracování z roku 1973 bylo daleko lepší, ale proti tomuto vcelku nic nemám. Navíc se mi velmi líbil Jérôme Pradon v roli Jidáše. Dále pak This Jesus Must Die bylo také velmi dobře provedené. Jinak proti celkové stylizaci nic moc nemám, ale bohužel to není zrovna můj šálek kávy. Ale i tak je hvězdička navíc za Rika Mayalla a jeho "vystoupení". Z jeho obličejových variací mám skvělou náladu ještě teď. :o) ()
Galerie (7)
Photo © Universal Pictures
Zajímavosti (2)
- Glenn Carter se vyjádřil, že Ježíše hrál spíše jako politického vůdce, kterému se věci vymkly z rukou, než jako božským duchem obdařenou bytost. (Morien)
- Jérôme Pradon (Jidáš) v rozhovoru přiznal, že měl problémy s rozsahem písní v Jidášově rejstříku a že v živém muzikálovém vystoupení před publikem by tuto roli asi nebyl schopen uzpívat. (Morien)
Reklama