Jesus Christ Superstar
Režie:
Nick MorrisVOD (1)
Obsahy(2)
Sedm posledních dní Kristova života, viděných očima Jidáše Iškariotského. Triumfální Ježíšův vjezd do Jeruzaléma na Květnou neděli, jeho tragická a bolestná smrt na Golgotě... To jsou mezníky sedmi posledních dní jeho života, viděných očima Jidáše Iškariotského. Muže, který byl jeho učedníkem i přítelem, a který jej nakonec - proto, aby se naplnila sudba - musel zradit...
Psal se rok 1971, když se příběh posledních dní Ježíšova života poprvé objevil na divadelních prknech londýnského West Endu. A rázem bylo jasné, že svět muzikálu už nikdy nebude stejný jako dřív. Senzace, kterou jeho první uvádění všude ve světě vyvolávala, s léty opadla, přízeň diváků však přetrvala do dnešních dnů. Důkazem toho je mimo jiné i nejnovější, značně zaktualizované, londýnské jevištní nastudování s Glennem Carterem jako Ježíšem a Jeromem Pradonem jako Jidášem, které se stalo základem tohoto filmového přepisu. Ambiciózní - a mimořádně finančně náročný - filmový projekt vznikal ve slavných londýnských studiích Pinewood, kde byl muzikál více než 5 týdnů natáčen na 4 kamery. Byla pro něj pořízena i zcela nová zvuková nahrávka, kterou natočil sedmdesátičlenný orchestr.
(oficiální text distributora)
Recenze (83)
Jako fanoušek verze z roku 1973 nemůžu jinak. Jidáš, má oblíbená postava z předchozího zpracování, zde působí jako hysterka v kožené bundičce a dokonce i Ted Neeley, ač není dokonalý, mi připadá tisíckrát lepší než uječený ´barbínka´, který hrál Ježíše v této verzi. Chápu, že se tvůrci snažili o zmodernizování tohoto oblíbeného muzikálu, ale mou odpovědí je jedno velké NE! ()
Oproti zpracování z roku 1973 se toto snaží být jakýmsi způsobem fatální a vše neskutečně přehání. Někdy se to dá snést a dá se to považovat za zajímavé pojetí (The temple, 39 lashes), jindy sem nevěděl, zda se smát či plaka (Jesus must day, King Herod's song) a bohužel to dost často zabíjelo celou poetiku scény (I don't know how to love him, Pilate's dream). Celkový výsledek je tedy kýčovitá slátanina naprosto zbytečně vyhrocená se špatnými hereckými a pěveckými výkony. ()
Až na nešťastne falzetujúceho Chesusa je každá jedna scéna oproti filmu minimálne "krát dva"! A Jeremo je Boh! Osobne nesúhlasím (no na druhú stranu chápem) - percentuálny spád oproti filmovému originálu. Ale tu, v divadelnom prevedení je hudba s hlasmi aspoň v kompatibilnejšom pomere. A tiež kvitujem veľkú odvahu pri absolútne inom poňatí niektorých klasických kúskov ( operný pilát, swingový herod... ). Nebyť tohto : http://www.youtube.com/watch?v=X_mJgVwQ3Qw (čo je zjavne nenapodobiteľné) by som povedal, že prerábka predčila svoj filmový základ. ()
Oproti původní verzi, mnohem lepší výkony (jen Jidáš halsově pokulhává a Ježíš je vizáží nedomrlý). Zbytek výborný. Na projevu herců je znát, že se ansábl přestěhoval z londýnského jeviště před filmovou kameru a tak mají tendenci hrát i pro zadní řady. Moderní pojetí je v pořádku, sedí mi mnohem víc, než hippie verze z roku 73 (což tenkrát taky bylo moderní, že). ()
S hippies se to nedá srovnávat, to rozhodně ne...ale proč bychom to činili? Zpracování dané tématiky touto famózní hudbou a těmito texty bylo, je a bude vždy mistrovské a jakési vizuální pojetí toho všeho si také žádá určitý pokrokový přístup. A i toto zpracování tomuto požadavku odpovídá, takže se vlastně o tragédii nejedná, jde o zdařilý počin... ()
Galerie (7)
Zajímavosti (2)
- Jérôme Pradon (Jidáš) v rozhovoru přiznal, že měl problémy s rozsahem písní v Jidášově rejstříku a že v živém muzikálovém vystoupení před publikem by tuto roli asi nebyl schopen uzpívat. (Morien)
- Glenn Carter se vyjádřil, že Ježíše hrál spíše jako politického vůdce, kterému se věci vymkly z rukou, než jako božským duchem obdařenou bytost. (Morien)
Reklama