Acid House

Asi nejvíc mě z těchto třech povídek zaujala ta poslední, kdy se zdrogovaný Koko ... Koko, kurva price, městskej kluk, fanda Hips převtělí do nově narozeného dítěte a z kolébky nabádá svého otce, ať na něj nečumí a pořádně objede matku, která má festovní kozy. Chcete-li si film užít na plný kotel, určitě ho zhlédněte s dabingem :-) (28.06.2015)

Oproti Trainspottingu tenhle film příšerně okatý, vystavuje na odiv svojí ujetost a kontroverznost, ale v zásadě se jedná o pásmo tří velmi mizerně natočených povídek, které až na malé výjimky (některé herecké výkony) na plátně nefungují. Vrcholem je závěrečný Acid House, což je taková slátanina, že jsem namouduši pochopil, jak vypadá nepodařený trip. Nápad zaměnit duši feťáka a novorozence je zajímavý, ale v téhle realizaci je beznadějně přihlouplý a trapný. Skutečně zábavná je jen příšerná velština většiny protagonistů. (02.02.2004)

Akýkoľvek ďalší mnou pozretý film podľa predlohy Irvina Welsha - hoci ich dosiaľ nebolo príliš mnoho - sa takmer s určitosťou nezbaví ťažkého údelu prirovnania ku kultovke menom Trainspotting. To je skrátka fakt, s ktorým treba počítať, pokiaľ si vyberiete preniesť na filmové plátno niektoré z diel práve tohto autora. Avšak jediná ďalšia adaptácia Welshových diel, ktorú som dosiaľ mal možnosť vidieť - a to konkrétne Filth - bola od tohto údelu do značnej miery oslobodená, respektíve to mala oproti tejto snímke omnoho ľahšie, a to v tom, že bola adaptáciou o viac než celú dekádu novšou, a teda vizuálne úplne odlišnou, alebo aj v tom, že sa odohrávala v rozdielnejšom prostredí. Acid House sa však rovnako ako Trainspotting zameriava na škótsku spodinu, špinavé prostredie, chudobu, odvrátenú stranu spoločnosti, a teda porovnávanie bolo všadeprítomné. V tomto porovnávaní pochopiteľne snímka obstáť nemohla, ostatne jej tvorcovia nemali k dispozícii určite ani porovnateľný rozpočet ani tak kvalitných hercov, avšak čímsi (najmä teda myšlienkou a svojským prejavom, za čo však vďačí najmä Welshovej matérii) nepochybne zaujala, malo to niečo do seba. Áno, poviedkový formát nie je niečo, čomu by som vyložene holdoval a väčšinou sa tomu naopak práveže vyhýbam, avšak v tomto prípade sa to vcelku dalo. Za nešťastné však hodnotím kvalitatívnu značnú nevyváženosť jednotlivých poviedok a aj ich usporiadanie, nakoľko boli usporiadané zostupne, od najlepšej Masařky (ktorej by som dal samej o sebe určite hviezdičky 4), cez stredného Měkkejša (ten bol taký typický trojkový priemer) až po najslabší Acid House (čo je pritom paradoxné, nakoľko šlo o titulnú poviedku, no a papierovo mala aj najlepšie obsadenie v podobe Ewena Bremnera, no bola až priveľmi experimentálna, neviem, možno sa len priťažko adaptovala do filmovej podoby a v tej knižnej bola omnoho vydarenejšia, ťažko povedať, musím si to v dohľadnej dobe prečítať nech môžem porovnávať), a teda táto zostupnosť vo mne vo výsledku príliš dobrý dojem nezanechala. 60% (05.01.2017)

Dost často vtipný, ale v důsledku hodně smutný pohled na to, jak žije na ostrovech ta chudší a pitomější část lidí. V první části je to ještě prdel, ta druhá mi přišla děsivá - i tím, že mizerný přístup k dětem je u britské underclass běžná věc, třetí je spíš ujetost bez větší myšlenky, i když uznávám, že Spud je pekelnej. I když umíte anglicky, určitě si opatřete titulky, protože budete stejně rozumět tak každé čtvrté slovo, inu Skotsko. (12.11.2014)

Jsem vděčná za to, že jsem to tehdy nemohla srovnávat s Trainspottingem. Ale když to nechám stranou, co je na Acid House špatného? Jsem nesporně potrefená cihlou z edinburgského činžáku do hlavy, když se mi líbí film očividně jetý až na půdu, ale zamysleme se nad tím - je tak ujetý příběh o klukovi, který si nechá hodit na krk nezralou a nezodpovědnou partnerku a ocitne se díky tomu ne pod pantoflem, ale pod vojenskou kanadou? Nikdy se nikomu nestalo, že se mu v jednom dni zhroutil život pod rukama? Neměli jste někdy pocit, že "vyšší moc" je pěkná čubka? Protože o tohle tady jde, přátelé. O život zbavený krásy a pozlátka a postavený před nás v celé své nepřitažlivé nahotě, která se od toho obvykle prezentovaného liší asi jako manžel po dvaceti letech rozvalený v trenkách a s lahváčem v ruce před televizí od herce, který se v té televizi producíruje. A že je životní nahota zahalená do lehounkého, průsvitného závoje nadpřirozena? Z mého pohledu na výše řečeném metamorfóza v mouchu nebo znovuzrození feťáka nic nemění. (25.07.2007)