Pátá pečeť

V poslední půlhodině se čtveřicí mužů v extrémně hraniční situaci nabírá Pátá pečeť neskutečně na obrátkách, otázka lidskosti a zachování si čistého svědomí i za cenu vlastní záhuby je bezpochyby mrazivá i nadčasová. Závěr s téměř apokalyptickým vyzněním mne totálně odrovnal. Bohužel výraznou část filmu bylo tady na mne až příliš abstraktního filozofování, které ze strany čtyř obyčejných lidí v hospodě uprostřed války na mne nepůsobilo zrovna důvěryhodně... povídání nad tím, jaká je podstata kousku masa na stolu, nebo srovnávání jakýchsi dvou smyšlených národů, bych se zde nebál označit až za zbytečně bizardní. Rovněž mne rušily všechny ty umělecké (a erotické) flashbacky, jejichž význam pro mne zřejmě zůstal nečitelný. Ač závěrečné vyústění filmu vyvolalo ve mne silný dojem, právě pro rozpačité pocity ze zmíněných "prvků" v rámci zpracování z cca prvních 60ti minut nemůžu nakonec za sebe dát plný počet hvězd. 75% (# Season Challenge Tour 2020: 7. téma – maďarský film před rokem 1990) (16.02.2020)

Fábriho adaptace stejnojmenného románu Ference Sánty patří k nejlepším maďarským filmům, které jsem měla možnost vidět. Přestože ve mně zanechal maximální dojem, i po druhém zhlédnutí mám problém s artovou stylizací, jednoduše zbytečný přetlak metafor, tím spíše, že Hieronymuse Bosche a jeho estetiku hříchu nemusím. "Pátá pečeť" není dokonalá, ale dopad otázek a dojmů na diváka je stoprocentní, a navíc v mnoha ohledech vysoce převyšuje většinu filmů, které normálně hodnotím 5 hvězdičkami, nemluvě o morálním poselství. Nic není tak jednoznačné, jak se na první pohled jeví. (09.12.2011)

Na pozadí maďarského fašistického besnenia, hneď po nástupe Ferenca Szálasiho k moci na jeseň roku 1944, sa rozohráva ťažká psychologická dráma, ktorá v plnej nahote obnažuje ľudské charaktery a človečenstvo. Obrazová stránka filmu je pôsobivá napriek jednoduchým scénam, ale tou najsilnejšou sú dialógy. Tie sofistikovane rozprávajú o moci a zneužívaní sily a robia to veľmi inteligentným spôsobom. Tento film je veľmi dôležité počúvať... (26.04.2020)

Maďarské filmy nevidím často. Na tento som bol dosť zvedavý, aj keď vysoké hodnotenie od malého počtu hodnotiteľov býva často mätúce. Prvá časť (do zatknutia) ma nekonečným rozhovorom štyroch priateľov, ktorí napriek svojim povolaniam (krčmár, stolár, opravár hodiniek, predajca kníh) neboli intelektuálmi a voľbou tém nevšedných nielen vo vojnovej dobe, ale ani v mieri, chvíľami nudila. Filozofovanie o tom, či je lepšie byť Tomoceukakatitim alebo Ďuďom mi pripadalo dosť nevierohodné. Po zatknutí nastala hodina pravdy a charaktery sa zdanlivo začali lámať. V rafinovanom sadizme hlavného vyšetrovateľa som badal motívy z Orwellovho 1984. Ponúkané rozhodovanie sa o tom, kto sa zachová správne a kto nie, je bolo zaťažené vnútornou chybou, pretože správne riešenie neexistovalo. Považujem film za zaujímavý, ale nenašiel som v ňom nič, čo by ma oprávňovalo prideliť mu viac hviezdičiek. (22.03.2018)

Nepríjemné zhrnutie ľudskej podstaty a človečenstva ako takého. Majstrovská psychológia vo filme, psychologická dráma, ktorej hádam najlepšie svedčí prívlastok geniálna. Odkrývanie ľudských charakterov a rozbor psychológie jednotlivých postáv sa tu deje cez dialógy, ktoré tieto postavy vedú medzi sebou. A to s chirurgickou presnosťou a komplexne, na nič sa tu nezabudlo, hotový vedecký prístup. Pozorný divák tu dostane zjesť poriadne horkú kašu, ktorú chvíľu potrvá stráviť. Áno, to sme my, ľudia... Takto jednáme, konáme a myslíme. Pričom nič nemusí byť tak, ako sa na prvý pohľad môže zdať. Ten, kto sa tvári ako ľudomil, môže byť vo svojom vnútri niekto oveľa horší, ako ten čo sa javí ako odroň a pôžitkár. Prvý dojem väčšinou neskutočne klame, pričom každý máme v sebe nejaké to tajomstvo, s ktorým musíme žiť. Otázkou ale zostáva, ako sa s tým vyrovnáme, a či sme schopní v každej situácii zostať človekom. To je totiž merítkom ľudskej hodnoty. A tá sa žiaľ čím ďalej tým viac zmenšuje. Skrátka masterpiece! (12.01.2017)