Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Jaro roku 1941 - poslední mírový den Jugoslávie před vpádem německých vojsk. Rozhrkaný venkovský autobus nabírá postupně cestující, kteří jedou do hlavního města. Cesta autobusu je metaforou konce jedné epochy, která v sobě nese nejrůznější fobie, strach a touhou po lepším životě. Stejně tak, jak se autobus blíží k cíli a atmosféra uvnitř spěje k výbuchu nesnášenlivosti a podezírání, blíží se nová utrpení pro celou zemi, jehož předzvěstí jsou první německé bomby dopadající na Bělehrad. S neobyčejnou jemností a citlivostí se ve filmu střídá komická a tragická poloha, kterou do magických dimenzí posouvají svým zpěvem dva cikánští chlapci. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (96)

ORIN 

všechny recenze uživatele

Malá, milá, úsměvná a přesto tragická cesta několika cestujících do Bělehradu na pozadí posledního svobodného dne tehdejší Jugoslávie před začátkem německé okupace. Myslím, že Marigoldův komentář je více než výstižný, já bych chtěl jen dodat, že na mě z filmu doslova sálala lidská zbabělost, s jednou výjimkou a tou byl nakonec ten jedinec, který to v hlavě neměl úplně v pořádku... ()

lennyd 

všechny recenze uživatele

K tomuto filmu mne navedl tchán, který se jednoho dne rozpomínal na postarší jugoslávské filmy, a jeden z nich, který vychvaloval do nebes, byl i tento. S Jugoslávskou tvorbou jsem doposud neměl žádnou zkušenost, tak jsem k filmu přistupoval velmi obezřetně, nicméně nutno přiznat, že veškeré mé obavy byly liché. Starý autobus a panoptikum různorodých postav v kontrastu k prostředí těsně před druhou světovou válkou. I když si chvilkama divák říká, že víc už toho přece být nemůže, stejně autoři vymyslí další bejkárnu. Asi nejvíc jsem se řehtal u scény, když si mladí manželé odskočili do lesa plnit manželské povinnosti, a zbytek účastníků zájezdu je po sleduje poschovávaných za stromy. Když jsou šmíráci prozrazení, tak ještě mladým manželům vynadají z nestydatosti. I přes smutný konec bych tuto skvělou komedii určitě doporučil jako hlavní program do všech těch moderních StudentAgency, aby si lidé vážili toho co mají :) ()

Reklama

Martin741

všechny recenze uživatele

Ne a ne. Z byvalej SFRJ /Socialistickej Federativnej REpubliky Juhoslavia/ mam fuckt stale najradsej filmy Kusturicu, a tento "super" film mi ani omylom nic nehovori. Nechapem ten "super genialny" zmysel pre humor a tu kopu vtipnych situacii tuna - a ani ich nechcem pochopit. Cesta autobusom z A do bodu B je fajn, ale nic sa dohromady nedeje, len prazdne tlachanie a radoby pokusy o "humor". Takze zas a opat z balkanskej produkcie ostanem verny len filmom Kusturicu. 30 % ()

Frajer42 

všechny recenze uživatele

Velký luxus. Srbové a obdobná chamraď z východu je mrdlá do hlavy tím nejlepším možným způsobem. Tuhle cestu do Bělehradu rozhrkaným autobusem jsem si vskutku náramně užil. Po cestě si divák nejenom užil spoustu zábavy, ale přiučil se něco nového o srbské nátuře, poznal srbské zvyky, srbský folklor, a to celé na pozadí zuřící války. Nádherně zachycená a skvěle předaná atmosféra doby divácky maximálně atraktivní formou, kde není nouze o humor, ale nechybí ani trošku hořké momenty. Z mého pohledu jeden z nejlepších jugoslávských filmů, které kdy spatřily světlo světa. ()

Flakotaso 

všechny recenze uživatele

Kdo to tam zpívá režiséra Slobodana Sijana, který proslul zejména v komediálním žánru, nese pověst jednoho z nejlepších jugoslávských filmů a jako k takovému jsem k němu přistupoval. Snímek je založen na oblíbeném schématu omezeného prostoru - v tomto případě autobusu jedoucím do Bělehradu a několika vzájemně se konfrontujících postav, z čehož vznikají ať už psychologické drobnokresby, tak úsměvné či tragikomické snímky. Měl jsem však pocit, že Kdo to tam zpívá si chce ukousnout z každého krajíce kousek - a není tak ve výsledku ani jedním. V zemích bývalé Jugoslávie se ale těší ze statutu kultovnosti, takže problém bude asi spíše v každém jednom divákovi. ()

Galerie (14)

Zajímavosti (4)

  • Autobus, ve kterém se celý příběh odehrává, je Mercedes-Benz O 3500 z let 1949–1955. Ten filmový má sice komín na střeše, to je ale už předělávka typu „z nouze ctnost“. (sator)
  • Na motivy scénáře filmu vzniklo i stejnojmenné baletní představení, které mělo v roce 2004 premiéru na scéně Národního divadla v Bělehradě. (skudiblik)

Reklama

Reklama