Sette scialli di seta gialla

Fajnové giallo, ktoré poteší najmä pokročilých v tomto žánri. Krásne ženy, typická hudba, zamotaný dej a nakoniec vcelku jednoduchá, aj keď dobrá pointa. Prekvapí gore, hlavne ku koncu, diskutovaná sprchovacia scéna. Mohlo tam toho byť viac, ale ok. Nie je to Argento, Martino ani Fulci, nijak zvlášť nevystupuje z radu, ale práve tým naopak poteší. (02.01.2022)

Skvelé, priam ukážkové giallo z čias najväčšej slávy tohto žánru. Obsahuje totiž všetky relikvie tohto štýlu (vrah s čiernymi rukavicami v čiernom klobúku s nožom alebo britvou v ruke, záhadné vraždy, súkromné vyšetrovanie slepého hudobného skladaťeľa, a prekvapivý záver. Odohráva sa trochu netradične v Dánsku, a tak je atmosféra taká chladná, pomerne ponurá a mystická. Dej je však už tradične taliansky zamotaný, ale kedže som prekladal titulky, pre mňa nebol vôbec prekomplikovaný. Herci podávajú kvalitné výkony, a viaceré scény silne pripomínajú Argenta v najlepšej forme. Dej aj vraždy (celkovo sedem) pribúdajú len pozvoľne, ale v závere to nadobúda fakt silne krvavé grády. Za vraždami je v pozadí ťažká psychická trauma, výborne skrytá aj s hlavným vrahom, ktorého som neodhalil do samého konca. Výborná práca tvorcov, ktorú nemám problém ako fanúšik žánru odmeniť maximálnym hodnotením.... (15.04.2010)

Ženy sú krásne, postsynchrony hrozné, dialógy debilné, vraždy krvavé (najmä tá posledná!) a koniec, ako sa patrí, riadne vypečený a ešte aj krkolomne nakrútený. Aj keď sa tu v komentároch spomínajú Argento i Bava, nenechajte sa zmiasť, vizuálne je to tretia liga. Po solídnej prvej polhodinke to začne byť dosť ukecané, ale záver je výdatný. Len pre veľkých fanúšikov gialla. (10.11.2020)

Pastore celkem zdařile kopíruje slavnější a schopnější režiséry jako jsou Argento a Fulci, na kterého se dokonce sám odkazuje. Steffen hraje pianistu, který ve filmu skládá hudbu k Fulcimu giallu Lizard in a womans skin. A ta inspirace je rozhodně vidět. Samotným koncem Fulciho v brutalitě a hnusu ve své době dokonce předčil, poslední scéna dosahuje extrému a atmosféry jako mělo pozdější Fulciho ultrabrutalní giallo New York Ripper, jinak režijně Fulciho formátu bohužel nedosahuje. Má svoje momenty, ale slabých míst není málo. Hlavní nápad k uskutečnění vražd je úžasně záhadný, scénář rovněž solidní, Steffen jako slepý pianista uvěřitelný. Moje hlavní výtky mohou tedy mířit jen právě na režii, která je prostě jen průměrná. (12.05.2020)

Ukázkové italské giallo, které sice nedosahuje legendárnosti "zvířecích" titulů od Argenta, Martina, nebo Fulciho, přitom kvalitou se s nimi může směle rovnat. Příběh je klasicky velmi zapletený, děj chytlavý a gradující. Sledovat vyšetřování, rozplétání záhady a hádat, kdo je vrahem mě s ubíhající stopáží bavilo víc a víc. Závěr pak byl velice překvapivý a uspokojivý. I intenzita scén vražd se tu postupně zvyšuje, dokud nevyvrcholí bestiálním zmasakrováním jedné z hlavních ženských postav ve sprše. Jak je u giallo filmů tradicí, i zde najdeme úžasný vizuál, hru světel a stínů. Konkrétně černá je tady opravdu černá a ve stínech vládne absolutní tma, až mi to připomínalo staré černobílé noir detektivky a gotické horory. Celkově jsem moc nedostatků nenašel a jako velký fanda gialla jsem se bavil naprosto skvěle. Jediná malá výtka možná směřuje k hudbě, která mi v rámci žánru přišla trošku slabší, v jednu chvíli skoro otravná, což ale na celkovém zážitku nijak významně neubralo. Hodnotím tedy 4,5 a zaokrouhluji na 5*. P.S.: Karlos80, za ten brutální spoiler v obsahu si dej facku. (20.04.2022)