Andaluský pes

Těžko vědomím hodnotit snímek, který by měl bydlet ve vašem podvědomí. Přiznám se, že mi sled náhodných myšlenek a obrazů nedával ani nejmenší smysl. Zaregistroval jsem snad to, že se točí kolem partnerského vztahu. Na ostatních detailech, jako by snad ani nezáleželo. Dokonce nemám ani nejmenší tušení proč se snímek jmenuje Andaluský pes, když s ničím takovým ani ve skrytu duše nesouvisí. Zřejmě právě z toho důvodu, aby název s dějem co nejméně souvisel. Horko těžko hledat "něco" v něčem, kde úmyslně vůbec nic není. Dost mi to připomíná Lynchovu tvorbu a to není vůbec dobré znamení. Snad s tím rozdílem, že Davídek je lékařsky uznaným retardem, minimálně v mých očích, kdežto tomuhle se vznešeně říká Surrealismus a je to hrozně cool. Surrealismus patří na malířské plátno, kde vám může posloužit jako fešná výzdoba nejedné místnůstky. Nic proti tomu, ale nepovažuji za umění seškrabat pár gramů omítky, střelit si to do žíly, usnout, nechat si zdát šílené sny a ráno stvořit něco takového. Na tomto počinu je dobrá jen hudba. Dokonce nemohu napsat ani to, že mě snímek nudil. Během sledování jsem neměl vůbec žádné pocity. Nasadil jsem konstantní "co se to kurva děje" výraz a ten mě do poslední minutky neopustil. Kdo si čas od času zamasturbuje u některého z Lynchova ""skvostů"" (kdo by nerozuměl tomuto symbolu, tak jsou to dvojité uvozovky a jsou zde proto, protože obyčejné by v tomhle případě prostě byly těžce nedostatečné), ten zřejmě stihne dospět k orgasmu i během 16 minut ve společnosti tohoto velkofilmu. Já neměl ani erekci a nestydím se za to. Tohle je zkrátka 16 minut ničeho. Což je záležitost nehodnotitelná. Já však zatím ohodnotil vše a rád bych v tomhle nastoleném trendu pokračoval. Takže se pokusím svým hodnocením ke skutečné kvalitě snímku alespoň co nejvíce přiblížit. Nabízí se tedy pouze odpad. Když k tomu přidám fakt, že mi tento snímek připomněl, toho výše zmíněného, kokota Lynche, se kterým už jsem nechtěl mít nikdy nic společného, tak je odpad potvrzen. Viděno v rámci Filmové výzvy. Film jsem dostal od uživatele ytheri. (31.08.2015)

Černá anekdota, svou smyslností přitahující a hrůznou mocí analogie odpuzující. Sen, který se pokaždé ubírá po cestě vytčené tou horší asociací, je zde pojat jako zlá groteska, v níž smích sice osvobozuje, ale současně také zraňuje a smějícího se poskvrňuje. A zároveň i výpověď o tom, že do detailů zachycené/zapamatované snění se vyrovná tomu nejhoršímu deliriu. (19.04.2008)

Výborný surrealistický krátkometrážní snímek ozdobený Wagnerovou hudbou k nezaplacení. Co se týká jednotlivých časových prolínacích sekcí, tak některé z nich opravdu nahání člověku husí kůži. Hlavně ta s klavíry. Bohužel nesouhlasím s tím, že scéna s břitvou a okem je nějak fenomenální, právě tato scénka se mi vůbec nelibila, působila lacině a dost uměle ale co bych taky chtěl od filmu z té doby. Bunuel byl mistrem ve svém oboru a jsem rád, že vlastním několik jeho kousků. (25.03.2010)

Na tento prehistorický kraťas jsem četl tolik superlativů a sofistikovaných rozborů od vzdělanějších a kulturnějších kolegů, že jsem se rozhodl, sužován pocitem vlastní duševní zaostalosti, navštívit odporný sdílecí server, abych tento surrealistický klenot spatřil na vlastní oči a mohl zde o něm napsat podobně fundovaný komentář a vyhonit si tak ego do nebeských výšin. Začátek mě nadchl. Jako zhruba pětileté robě jsem viděl v nějakém dokumentu o historii filmu scénu, kdy pán rozřízne břitvou oko sedící dámě (v té době jsem si vlastně myslel, že to je hřeben, ale to nevadí). Tento výjev ve mně zanechal hluboké trauma a od té doby jsem téměř třicet let pátral po jeho původu. Zde jsem ho konečně nalezl. Zbytek filmu je sled nijak nesouvisejících přiblblých scének. Zřejmě mají za úkol potrápit intelekt toho diváka, který se považuje za experta na skryté významy a z toho titulu si ani nemůže dovolit být unuděn k smrti. Intelektem nedisponuji a díkybohu se považuji za řadového mainstreamového konzumenta, takže je nabíledni, že Psa posílám do pekel. Druhá možnost je, že si Bunuel a Dalí řekli, hele vole, uděláme si z lidí prdel a natočíme totální slátaninu a dodnes se smíchy vrtí v rakvi, když slyší sáhodlouhé úvahy nad tím, co se nám tento jejich výplod snaží sdělit. V tom případě jsou hajzlové a opět si zaslouží odpad. Podtrženo sečteno, podobně formálně vyvedená Samařina videokazeta z Kruhu byla mnohem zajímavější. (21.11.2011)

Scénář: Luis Buñuel, Salvador Dalí .. Proříznuté oko, mouchy, useknutá ruka, prsa, a další dějové zmatky. Prostě nesourodý surrealistický chaos bez nějakého sdělení, jen snažný být iracionální a to nemám rád, protože mi to nic nedává. (07.10.2007)