Zóna zájmu

Fenomenální práce se zvukem, který Vám znepokojeně brnká na nervy. Pohled kamery má jednoduchý vzorec, i když občas i ten se vymkne. Představitel Hösse je autenticky chladný, profesionální svému určení. Za mě je toto dílo velmi zdařené a je určeno spíše zasvěceným lidem, kteří se o toto období zajímají. (23.03.2024)

Prumerny film, radoby o atmosfere, ktera ale brzy zacne nudit. Stupnovani napeti je minimalni, Snad by filmu prospela o polovinu mensi stopaz (31.03.2024)

Zóna nezájmu. Pokus o artový snímek vykreslující bežnost života jedné nacistické rodiny, oproti hrůzám, které se dějí vlastně na pozadí a pro každodenní chod a dění se stávají bezvýznamnými. Vnímá je tak jen informovaný divák, ne vyobrazené postavy, což má mí silný efekt na divákovi emoce. Kdyby byl děj filmu zkrácen cca na 20 min, mohlo to skvěle atmosfericky fungovat a splnit účel. Film má několik silných momentů, a několik scén, které skvěle fungují. V porovnání se stopáží je jich ale žalostně málo. Naprostá většina filmu jsou záběry, ve kterých se doslova nic neděje. Žel tyto záběry nejsou nic jiného, než nudné. Nefungují atmosfericky, nevtahují do děje, negradují napětí, ani nestupňují hrůzu nad nacistickými zvěrstvy, co se dějí mimo záběr, prostě jen nekonečně diváka nudí. Koukatelnost zachraňuje jen všudypřítomný rodinný pes, které nudné záběry obohacuje dávkou snesitelnosti, podobně, jako to kdysi v televizi v pauzách dělala slavná koťátka. To je žel skutečně 80% obsahu filmu.Za mne tedy - zpracování ve 20 min bych si užil a patrně hodnotil kolem 90% pro silnou myšlenku a netradiční zpracování. Celovečerní snímek hodnotím jako těžkou bezobsažnou nudu, která mrhá potenciálem a nefunguje v žádném směru, krom zmíněných několika silných okamžiků. (02.04.2024)

Výjimečně zpracovaný pakt s ďáblem, které se mne dotkl hned na několika místech. Kontrast až bukolického vizuálu s temně děsivým audiem. Občasná temná poodhalení v ději, že i pásky na očích a uších aktérů nestačí a dochází ke kolapsům, které se ovšem i tak snaží nevnímat. Připomínka a uvědomění, že tohle zdaleka není odbytá a uzavřená záležitost, že se to děje stále a všude, třeba jako vrtačka na online aukci s dovětkem „manžel poslal ze speciální vojenské operace“. Vždyť ti lidi chtěli jen kousek toho štěstí, domeček se zahrádku a bazénem! Případně ještě i zlatou šestkou vpravo nahoře Jakoba Horowitze z Lodže a kožich jeho Sáry, pravda. Poslední rovina, a za tu jsem obzvlášť vděčný, je ten prostřih na konci. Ta připomínka, že uměle vybudovaný odstup měli nejenom ty dvě hyeny, ale logicky i divák, nebo třeba uklízečka, o několik desetiletí později. Vždycky mě jímá podivná hrůza z toho, jak je zakonzervovaná zlo, na které si můžeme sáhnout, nakonec snadno zastrčitelné zpět do šuplíku. Prostě vyjdete z muzea či památníku, pokývete hlavou a jdete na kávu. Ale ti mrtví tam pořád jsou a dívají se za vámi. Nikam neodešli. Plus za Hössovo nahlédnutí do temnoty kolem, ta drobná, ale geniální hra světla a stínu. (07.04.2024)

čakal som nič, dostal som nič...nuda nuda nuda. Príbehovka s nulovou akciou a nulovým humorom. Za to body určite nestrhnem, ale ten dej ala walking simulator alebo sa minutu kukáme do blba akože sorry. Mená postáv ani neviem tak mi boli u prdele a tak oničom boli všetci do jedného. Ironické prvky ala manželka chcela obrus od židovky zatiaľ čo vedúci v obývačke kreslí nové spalovacie komory sú cítiť. To však všetko zabije zdĺhavý a kardinálne nudný dej. Niekomu to vyhovuje mne nie. 105 minút kľudne skrátiť na hodinu a bolo by to fajn. Neodporúčam ani pozrieť. 2/5 ani omylom viac. NUDA NUDA NUDA AJ KEĎ CHCEME BYŤ ARTSY AJ TAK NUDA!!!! (09.04.2024)

Ako je možné, že nič neurobili, že normálne žili, hoci vedeli, čo sa za tými múrmi odohráva? Lenže ono je to presne naopak: Divadlo normálnosti pokračuje, pretože viem, čo sa tam deje, nie navzdory tomu. Rajská záhrada, teplo domova, rodina, vlastný pracovný kútik, verný pes pred dverami - nie sú to prirodzené reakcie na to, čo sa odohráva za dverami nášho bytu a nedáva nám absolútne žiadny zmysel? A nestáva sa to iba obersturmführerom, ale príliš často aj nám, ktorí žijeme v "normálnej" dobe (prinajmenšom v porovnaní s masovým vyhladzovaním počas druhej svetovej vojny). Prečo? Ako je to možné? Film príznačne úplne obchádza metafyzickú otázku zla a kontroverznú tému kolektívnej viny (Koľkých diktátorov vyniesli na vrchol hlasovacie lístky?). Zdá sa mi, že dnešní tvorcovia na to úplne rezignovali, čo mi príde škoda, pretože niekde sa tam schováva pomyselný myšlienkový sud prachu. Akoby sme už nerozlišovali, že zlo v skutočnosti vôbec nie je banálne, banálni sme len my, ktorí sa ho dopúšťame. (10.04.2024)

Opravdu děsivý film s velmi silnými hereckými výkony. Závěrečná hudba se vám zažere pod kůži a pak vám hraje ještě dva týdny v hlavě. (10.04.2024)

Jistá pasáž z pohádky o Jeníčkovi a Mařence, kterou čte Rudolf Höss před spaním malé dcerce, se zde stává morbidní alegorií jeho vlastního postavení v nacistické mašinérii a tímto odtažitým způsobem přistupuje Glazer k odvyprávění celého Amisova příběhu o životě jedné takové docela normální rodinky. Artové, jistě, ale také mrazivě neosobní a právě tím skutečně děsivé. (20.04.2024)

Taková škoda! Ten nápad byl zajímavý, Sandra Hüller fantastická a já jsem celou dobu čekala, že se něco stane....a ono (pozor spoiler...) se nestane prostě...nic... (11.05.2024)

Pohádkový rodinný život SS rodinky v malebném baráčku s udržovanou zahrádkou a bazénkem, to vše hned vedle zdi koncentračního tábora v Osvětimi. Pohádka je sice občas rušena lopocením, výkřiky, nadávkami a dalšími zvuky utrpení přicházejícími zpoza zdi, ale to rodinka ignoruje, je to normální součást života. Vykreslení kontrastu se opravdu povedlo, jenže děj filmu je minimální. (11.06.2024)