El ángel exterminador
Anjel skazy
The Exterminating Angel
The Exterminating Angel
Režie:
Luis BuñuelScénář:
Luis BuñuelKamera:
Gabriel FigueroaHudba:
Raúl LavistaHrají:
Silvia Pinal, Jacqueline Andere, Claudio Brook, José Baviera, Rita Macedo, Augusto Benedico, Antonio Bravo, Enrique García Álvarez, Eric del Castillo (více)Obsahy(2)
Velký filmový surrealista Luis Buñuel je spoluautorem scénáře a režisérem této temné, hořce vtipné satiry. Skupina lidí ve společenských šatech přijede do elegantně zařízeného domu na večeři. Když se však po jídle hosté přesunou do hudebního pokoje, zjistí, že služebnictvo uteklo, ale oni z nějakého důvodu nemohou odejít. Není zřejmé proč – nejsou zde zamčené dveře ani zamřížovaná okna, která by jim bránila v odchodu – ale hosté jsou přesto přesvědčeni o tom, že jsou zde uvězněni. Ponecháni svému osudu se pomalu proměňují v noblesní barbary, kteří zarazí sekeru do vodovodního potrubí, aby se mohli napít vody, zabijí a snědí ovci, jež měla být součástí večerní zábavy, schovají těla mrtvých hostí ve skříni, koketují s magií a pálí nábytek. Snímek hojně oplývá Buñuelovým suchým, donkichotským humorem. (Cinemax)
(více)Recenze (115)
Na Luisi Buñuelovi je pěkné to, že i v tomhle svém surrealistickém období byl schopný natočit filmy, které jsou v určitých ohledech divné, ale stejně tak jsou smysluplné a někdy i docela hlubokomyslné, a to nemyslím negativně. Tenhle snímek je o lidském životě, o tom, kam směřujeme a je to podáno zajímavě, a doplněno specifickým stylem a scénami. ()
Tento, ve své podstatě, dokonale iracionální paradox připomíná dílo Franze Kafky. Jeho individuální hrdinové přijímají uděl, který jim je dán, lépe řečeno nedokáží se proti němu vzbouřit, nedokáží najít sami sebe, svou osobnost. Formálně se Anděl zkázy blíží žánru katastrofického filmu - skupina lidí je uvězněna na malém prostoru bez reálné možnosti záchrany. Pocit permanentního ohrožení, ponorková nemoc, plížící se šílenství, nenávist a zuřivost . ()
Hloupost, nedokoukáno, a ani mě ten vychvalovaný konec jaksi nezajímá. Když v tom někdo spatřuje intelektuální žranici, aťsi. Ale pro mě je to zbytečně vyplýtvaná filmařská páska. ()
Co se stane s lidmi z vyšší společnosti, zakládajícími si na společenském chování, dobrých mravech a morálce, když jsou náhle na nějakou dobu uvězněni v jednom pokoji? Buñuel velmi nekompromisně strhl masku aristokratům a podobným parazitům. A co se stane, když bude skupina lidí uzavřena v kostele? To už nám Buñuel ukazovat nemusí poté, co jsme zhlédli celý film. Lehko si dokážeme představit, že křesťanská morálka, v tomto případě katolického ritu, dostane pořádně na frak. Bravo! ()
Bunuel uměl. Film je geniální jak v celku, tak v těch nejmenších precizně naplánovaných detailech, jak na povrchu, tak v mnohých možných hlubokých interpretacích. Obdivuhodná je Buňuela imaginace pro surreálno. Je smutné, že dneska by podobnou zápletku nikdo nedokázal rozvést aniž by ten barák fyzicky zabarikádoval, nebo aniž by členové domu neměli na noze senzor, který by jim odpálil mozek pokud by odešli. ()
Já mám nejraději právě absurdní drama, ale u tohoto snímku mě dosti věcí zklamalo. Námět je výnikající, ale všechno ostatní mi připadalo vlažné. Scénář, formální stránka, režie, herci. Nakonec to bylo i málo absurdní, Buňuel měl mnohem více přitlačit na pilu. ()
ocenenia : MFF Cannes 1962 - Cena FIPRESCI ()
Vlastně to samé, co Nenápadný půvab buržoazie - kritika všech těch zbohatlíků z vyšší společnosti. Ti se tady sejdou na jedné večeři, mezitím ještě vyhodí nějaké kuchaře a číšníky a zůstanou tam jenom oni ještě asi s dvěma nebo třemi sluhy. A pak se nemůžou dostat ven. Námětem to připomene všechny ty dnešní horory o lidech uzavřených v jedné místnosti/domě (a těch předchůdců je evidentně víc - kromě Anděla zkázy třeba ještě Pasiáns nebo Room Film 1973, byť ten je experimentální a pro málokoho) a mě osobně to bavilo víc, než právě Nenápadný půvab buržoazie. Může za to ten fakt, že tohle má nějaký větší děj, který mě mimochodem docela zaujal. Stěžejní je tady ale ta kritika té smetánky. Líbilo se mi to, ale na plný počet to není. Silné 4* ()
Najprv musim napisat, ze sa vyznam do surrealizmu a je to pre mna len dalsi - izmus /spolu s dalsimi 70imi - izmami/. No n ale Bunuela povazujem za velikana europskej, ba mozno aj svetovej kinematografie, a preto padla moja volba na dalsi Bunuelov film, tentokrat El Angel Extreminador, po nasom Andel Zkazy. Par ludi v blizsie neurcenom case a priestore sedia na spolocenskom vecierku. Ked sa tento skonci, tak jaxi nikto sa nema k odchodu, a vsetci sa len ponevieraju kade -tade. Prespia a rano sa scenar opakuje opat. Surrealizmus krasny presne tak ako to mam rad. Sceny s bielou pohybujucou sa rukou su fascinujuce aj po vyse 50 rokoch a dialogy su proste tuna vyborne, prakticky im niet co vytknut. Hlavnou devizou filmu su suverenne herecke vykony, surrealizmus a pochmurna atmosfera : 85 % ()
Námět jako prase, když tedy člověk pomine to "odůvodnění" nemožnosti odejít nebo naopak vstoupit, nicméně výsledný dojem mi hodně připomněl díl Krtka ve snu, což je taky příšerně debilní slátanina. Takže tolik k tomuto filmu. 25% ()
Velice dobre tema na ukor spolecenske smetanky, na to jsme u Bunuela zvykli. Myslim si vsak, ze onu absurditu mohl vest jeste dal a vedle podobneho snimku stejneho rezisera Nenapadny puvab burzoazie, film vypada jako daleko mensi ( i kdyz starsi ) bratr. Misty jsem se neubranil a zacal se i nudit, slabsi ctyrka. ()
Slava civilizacii, slava vecnym ludskym ovciam, slava Bunuelovi, ktory ma volu, chut a predovsetkym talent nam odu na pad spolocnosti prezentovat ako jedno krasne symbolickosurrealisticke divadlo, ktoreho hlavnou postavou je aj tak medved, ktory si jediny zachova svoju tvar ;) 4,5/5* ()
Třídní imobilita, tedy nehybnost a fixnost tříd, kombinovaná se sartrovským "peklo jsou ti druzí". Mezi těmito dvěma body se udává rej symbolů a dějů, jejichž prostá topografie by zabrala několik stran. Namátkou třeba okultismus, kabala, Svobodné zednářství, mladá láska, halucinace, repetitivnost a podivná postava majordoma, jenž jako jediný ze služebnictva neuprchl. Na konci pak opakování ustavuje diferenci, což je skvostně "deleuzovký" tah. ()
Marxismus zapuštěný do hávu surrealismu. Zatímco služky, kuchaři, číšníci odcházejí do nové dějinné etapy, aristokracie zůstává opuštěna na prahu nového věku. Teprve když se pod tím vším nátěrem (luxus, vybrané chování, galantnost, umění, gurmánství...) objeví člověk z masa a krve, kdy se vyvalí celá ta špína ukrytá uvnitř, může aristokacie převzít svoji úlohu v novém uspořádání světa. Je sice už jen skořápkou bez obsahu, ale je to pojítko s minulostí. A po aristokracii přichází na řadu církev. ()
Réžia snímku nie je zlá, ale niečo z toho "ostatného", áno. Neviem, či je to scenár alebo už samotný námet. "Uzamknutie tlupy ludí na dlhší čas síce nieje nič originálne (možno na rok vzniku áno), ale je urobené ok. I ked je niekedy chovanie postáv pritiahnuté za vlasy, dá sa to zobrat z nadhladu. Ale nevysvetlenie tej "psychickej" bariréry vo filme pokladám za obrovské mínus. A samotné vykreslenie samotnej bariéry (čo je vlastne gro filmu) je velmi naivné. Nemôžeme cez nu prejst - "chudáčikovia". Slabé 3* len kvoli dobrým hereckým výkonom a celkom ok réžii. Hodnotenie: 50% ()
Luis Buñuel a jeho umělecký film. Ostrá kritika aristokratů, kteří se v nelidských podmínkách, žijí a spí v jedné místnosti několik dní, stávají doslova opicemi. Jejich pudy by je dovedly dokonce až k vzájemnému vraždění. Vše zachránil majitel domu a pořadatel oslavy, který rozluštil se svou družkou zakletí, proč se nikdo již dřív neodhodlal odejít. Nebýt jeho, který jako jeden z mála zůstal ještě duševně zdráv, nedokázal bych si představit následky. Ode dneška, když uslyším jméno Luis Buñuel, tak se mi zobrazí režisér, jehož tvorba byla tak trochu rozdílná od hlavní větve tehdejších režisérů - zvířata: medvěd, slepice a ovce, časová smyčka, výjevy z blouznění - chodící zápěstí, které je vlastně cizí rukou, no je težké cokoli říct. ()
Anděl zkázy si i po letech drží čestnou pozici nejneuchopitelnějšího bijáku, co znám; působí jako anekdota vyprávěná tak rozvlekle a s tak vážnou tváří, až se člověku ani nechce smát. Nebo taky jako katastrofický film bez katastrofy, v tom se podobá mému oblíbenému Dnu sedmému, osmé noci, ale nemá pro mě jeho intenzitu, snad že loupání masek z příslušníků nóbl společnosti není téma, které by se mě nějak zvlášť dotýkalo. I když Ángel exterminador právem patří k všeobecnému vzdělání a mezi podivností a normálností se pohybuje neopakovatelným, ba fascinujícím způsobem, v jiných Buñuelových absurditkách nacházím víc hloubky i zábavnosti. ()
Resumé bez úvodu a stati: Buňuel uměl být i velmi špatný. Anebo "chudý", řekněme. Tohle je bohužel ten případ. Jestli to "mluvilo" v době vzniku, nemohu posoudit. Viděl jsem to v artkině koncem 80. let a byl zklamanej. Viděl jsem to na dvd koncem roku 2008... a byl opět zklamanej. Málo. Ten film toho má málo. A nezáleží na tom, co říkají cinefilové. A nezáleží na tom, co to znamenalo pro českou novou vlnu let šedesátých. Samozřejmě to nic neubírá z Buňuelova génia. Jenom... Není každý den posvícení. No... Je to troufalost, kritizovat mistra? A záleží na tom? ()
Tyyy kráááso, těžkej kalibr. Pro diváky, kterým připadají filmy Davida Lynche moc abstraktní či šílené vztup zakázán. Bunuel bořil hranice. Na diváky se rovněž naprosto neohlížel. Další z filmů, na který se dá dívat několikrát a ve kterém se pořád dá hledat nové a nové... ()
Přepsáno v dubnu 2019. Anděl zkázy je originální anarchistické násilné přepadení elitářského kruhu společnosti a vzletné zesměšnění jejich ctihodného statusu. Luis Buñuel v záchvatu surrealistického zasnění rozehrává neúprosnou satirickou alegorii, se zvědavou škodolibostí podrobuje své zajaté rukojmí experimentu a zanechává je napospas mezním bytostným podmínkám. Anděl zkázy je intimní autorovou výpovědí vlastních představ, frustrací, bolestí a fascinací. Přemítá se nad metafyzickou možností výpovědi snu, celý svět se zmenšil do omezeného prostoru, odepřel základní potřeby a zásadně otřásl realitou bytí. Výsostné společenské postavení se v hypnotickém přesvědčení podrobuje apokalyptickému rozhraní civilizace, kultivovaná zdvořilost pomalu a jistě přichází o svou důstojnost a pud sebezáchovy je ovládán zaujatou zlobou nenávistné pomstychtivosti. Buñuel ladně tvaruje surrealistické vidiny úzkostí, čas nepodléhá běžným přírodním zákonům, zastavuje se, předbíhá i vrací své jednotlivé momenty. Hlavním cílem umělecky vymodelovaného nihilismu je sebevědomě naškrobená ctihodnost elity, slídí pod tlustou skořápkou a jízlivě představuje své objevy intrik, nevěr, úskoků, násilí, strachu a pomsty. Lidská ušlechtilost klesá na mysli, ztrácí víru a zmateně se pokouší následovat protichůdné instinkty. Metafora vynalézavě volá své stanovisko. Nezapomíná se ani na vyhraněný názor na katolickou církev, poddaný lid je vydán kulkám ambiciózních vášní a stává se nezbytnou obětí zavedeného řádu života. Z předních postav anarchistické alegorie: bohatý a laskavý hostitel a později terč pomstychtivých nálad lidské přízemnosti Edmundo Nóbile (sympatický Enrique Rambal), jeho přizpůsobivě věrná a nevěrná manželka Lucía (zajímavá Lucy Gallardo), zhoršující se migrénou trýzněná pianistka Blanca (Patricia de Morelos), nejpevnější poslední zbytek síly humanistické hráze totální zkázy Dr. Carlos Conde (příjemný Augusto Benedico), do skříně schovaná mrtvola Sergio Russell (Antonio Bravo), mladý zamilovaný pár s krajním řešením útěku z beznaděje Eduardo (zajímavý Xavier Massé) a Beatriz (pozoruhodná Ofelia Montesco), rakovinou vyčerpaná dáma Leonora (příjemná Bertha Moss), nepředvidatelně náladový a vztahovačně sobecký mladík Francisco Avila (Xavier Loyá), jeho ochraňující sestra Juana (zajímavá Ofelia Guilmáin), mystiku vzývající Ana Maynar (Nadia Haro Oliva), zachmuřený, agresivní a po exemplárním trestu nejzuřivěji volající nespokojený host Raúl (vzteklý Tito Junco), ušlechtile zdvořilý Lucíin milenec plukovník Alvaro (sympatický César del Campo), energická a transcendentálně smyslná Leticia (šarmantní Silvia Pinal), stále tělesně zdatný a vyzývavý dirigent Alberto Roc (vitální Enrique García Álvarez), jeho mladá veselá žena Alicia (atraktivní Jacqueline Andere), nevyrovnaně harmonický pár Cristian (Luis Beristáin) a Rita Ugalde (Patricia Morán), věkem unavený Leandro Gomez (José Baviera), či věrný majordomus Julio (sympatický Claudio Brook). Anděl zkázy je vynikajícím uměleckým filmem, surrealismus umně využil nabídnutý volný průchod svým představám a touhám. Obrazy mají vícenásobné využití, smělý satirický úder se pomalu chystá knokautovat svého nepřítele. Anarchie se stylově niternou výbušninou působí rozvrat, majestát je ohrožen a vzteká se. Originální prožitek! () (méně) (více)