Laurent

Film je natočený jako parodie na sebe samu. Jen tam chybí vtipy. Scénám chybí návaznost podobně jako v případě parodií, u kterých je každá scéna samoúčelná. Herci otřesně přehrávají stejně jako v parodiích. Ve filmu probíhá jedno přehnané klišé za druhým jako v parodiích. Je to parodie.

Na české poměry to zatím vypadá silně nadprůměrně. Hlavní postava je ale výrazně netypickým představitelem soudcovského řemesla. Kdyby tvůrci vzali typický soudcovský charakter a posílili ho, tak jsme mohli mít Dr. House ze soudního prostředí. Soudcovský talár často oblékají lidé, kteří by byli po psychologickém vyšetření diagnostikováni jako tzv. psychopaté. Zjednodušeně řečeno to jsou lidé, kterým jsou ostatní lidé úplně fuk, nevytváří si k nim žádné emoce. V ojedinělých případech, kdy soudce není psychopat, velmi rychle otupí, zvykne si, nebo vyhoří. Takový ne-psychopat se potom chová v práci podobně jako psychopat. Postava Adama Klose se naopak trápí svým údělem. Navíc je velmi nepravděpodobné jeho relativně nízké sebevědomí. Soudci mají extrémně vysoké sebevědomí, protože rozhodují o životech druhých lidí. Soudci jsou v podstatě polo-bohové. Právě to, jim dodává sebevědomí. Čeští scénáristé bohužel stále dokola vtahují do podobných žánrů (např. krimi) filosoficko-eticko-morální otázky a dilemata. Užitečnější by bylo poukázat na realitu vytvořením zajímavé postavy geniálního soudce, který je ale lidsky odporný a pro život ve společnosti dost dobře nepoužitelný. Osobní život a soudní rozhodování by mohlo být klidně 1:1. Trpkého humoru bychom měli habaděj. Seriál se bohužel inspiroval Terapií, kde jsou filosoficko-eticko-morální otázky a dilemata přirozenější a reálnější součástí.

Konečně někdo natočil film, ve kterém se bojuje o přežití, s doslovným realistickým závěrem. Běžně podobné filmy končí ve stylu "Tak a teď uděláme to, co jsme chtěli udělat už dávno", nebo "Už je po všem". První případ není moc přirozený a ve druhém to není úplně pravda.

Už během prvních 20 - 30 minut mi naskočily dva filmy, jeden natočil Kubrick a druhý Mangold. Scorsese měl ale oproti Mangoldovi daleko lepší scénář, takže výsledek je výborný. To, že člověk vytuší výsledek vůbec nevadí, protože úplně celou pointu člověk neodhadne. Je to tím scénářem.

Televizní Indiana Jones po česku. Výsledek dle očekávání.

Nejslapší okamžiky jsou při vyprávění Vagnerové, které je extra nepřirozené a klišovité. Kombinace horšího hereckého výkonu se špatným scénářem udělá hodně medvědí službu. Zbytek lze charakterizovat podobně.

Jedno hrozné klišé za druhým a bez ustání. O hereckých výkonech mám silné pochybnosti. Nejspíš jde o špatnou režii herců. Kdykoli je to jen trochu možné, tak nám dá režisér ochutnat "kouzlo" zadní projekce. Vlastně se člověk chytá za hlavu z toho, kde všude je zadní projekce použitá.

Americký styl Ridleyho Scotta zaručí, že to není totální nuda. Asi nic víc. Film je velmi nezajímavý, snad až moc. Hlavně námět je velmi tuctový. Výsledek by mohl být lepší, kdyby tento námět natočil někdo s citem pro klasickou romantickou formu, kdo by provedl nezbytné scénáristické úpravy, a tím pádem někdo, kdo je lepší režisér než Ridley Scott. Vlastně ten lepší režisér by si takový námět asi vůbec nevybral. Je to prostě po všech stránkách průměrný film. Jakýkoli lepší element by působil tak, že je ho zde škoda. Takže je to pěkně vyrovnané.

Námětem je to nejdůležitější polistopadový český film. Kdyby se povedly řemeslné práce na tomto filmu, tak mohl být také nejlepším českým polistopadovým filmem. Snímek bohužel zůstal v tendencím vývoje české kinematografie.

Dobré by bylo vyzdvihnout psychologii postav. Ta zajistila autentičnost a také přesah děje do minulosti, což je snad onen hlubší smysl. Na začátku je zápletka s rozchodem rodičů a pak už děj plyne bez jakýchkoli výrazných zvratů až ke konci, který neobsahuje žádnou zřetelnou pointu. Jde o to, že na začátku to celé vypadá jako manželská krize, která rodiče postihla, ale později v průběhu filmu se ukazuje, že se jedná o vztah manželů, který byl téměř od začátku vadný a který neblaze postihl celou rodinu. To lze vyvodit mimo jiné z mimořádného chování dětí a také třeba z (ne)reakcí rodičů. Nikdo například neřešil, že 12-ti letý kluk popíjí alkoholické nápoje. Ze zpětného pohledu je zřejmé, že příběh je vyprávěn z pohledu dětí a to od chvíle, kdy si poprvé všimly nějakého problému a následně objevují problémy i v minulosti. Jedná se o ztrátu iluzí a snahu o vypořádání se s ní. Snímek je velmi chytrý, ale spíše nenápadně. Nevyjádřenou psychologickou minulost postav lze docela dobře domyslet.