Dívka z údolí

Dívka z údolí je jeden z prvních filmu Nicolase Cage a ano hlavně to nejspíš dnes táhne lidi vidět tento snímek.Musím říct,že to není vůbec špatný film na dané téma a to prvních vážnějších lásek kdy on i ona jsou úplně z jiného prostředí a řeší (hlavně ona) víc to co na jejich vztah řekne okolí než to co opravdu cítí.Za mě je to povedený film a všem náctiletým ho klidně mohu doporučit.Za mě celkově 65 % a tři hvězdy. (03.06.2015)

Zas až takovej kult, za jakej to generace dnešních padesátníků žijících v USA považuje, to podle mě není, ale i tak bych to v žánru teen komedií řadil do lehčího nadprůměru. Slušnej soundtrack, pár vtipnejch scén a skvělá postava tatíka hlavní hrdinky. Hlavní zásluhu má Dívka z údolí ale stejně na tom, že proslavila Cage. (28.05.2013)

Mínusy: Velmi jednoduchý příběh o hledání sebe mezi kolektivismem a individualismem i mezi příslušností ke společenské vrstvě a voláním srdce. Plusy: Nejzábavnější Nicolas Cage, jakého jsem kdy viděla. Uvědomělí rodiče, bývalí hippisáci a současní zastánci zdravé výživy. Profilový soundtrack začátku 80. let. Sečteno, podtrženo - žádné zklamání. (31.12.2011)

Šílená blbost tenhle film - mladá holka neví jestli chce namyšlenýho pozéra aby se zavděčila kamarádkám nebo pseudorebela Nicolase Cage. Za kamarádky má tak šílený pipiny, že bych je s chutí zabil (a bohužel jich v reálu pár znám), neumí rozhodnout sama za sebe. Být Cagem, tak se na ni vykašlu a ani bych nad tím moc nepřemýšlel. Chování postav je naprosto nelogické a vrcholí neuvěřitelně pitomým a pro mě nepochopitelným finále (ještě se šlehačkovou bitvou, no hnus). A ještě ke všemu je tu jedno odporné hudební klišé - kdo poslouchá disko je povrchní blbeček, pravý rebel poslouchá punk (tady spíše kytarový popík). Osobně považuje punk za hudební dno a je mi na blití, jak se cpe dnes všude, naopak taneční hudbu miluju v jakékoliv podobě od 70. let do dneška a určitě nejsem klasický metroušek s nagelovanými vlasy v růžovým saku (jak se to tu snaží režisérka prezentovat), styl hudby který člověk poslouchá o něm nevypovídá absolutně nic, ale režisérka má asi jiný názor. Hvězdičku dávám za rodiče, kteří jakoby vypadli z jinýho, mnohem lepšího filmu a za Cage, kterého mám hodně rád a který natočil spoustu skvělých věcí a díky tomuto filmu možná později dostal šanci natočit co natočil. (24.03.2009)

DÍVKA Z ÚDOLÍ (1983) Marthy Coolidgeové mě oproti očekáváním poměrně zklamala, stejně jako ve své době další alternativní středoškolská romantická komedie PRAŠTĚNÁ HOLKA, která taky měla ukazovat randění kalifornských puberťaček „trochu jinak“. I v případě Coolidgeové filmu platí, že alternativní soundtrack a „otěr“ o společenskou realitu nutně nevylučují stereotypy a banality [hrdinka, která se po dlouhém váhání rozhoduje – byť ne definitivně –, že před „pop-punkerem“ s hustým obočím a upřeným pohledem Nicholase Cage dá přednost fádnímu blonďatému „Kenovi“ s tričkem s límečkem a instinkty surovce, aby neztratila přízeň konformních kamarádek]. Někdy mám pocit, že v tak banální, sluncem vyhřáté zemi, jakou je Kalifornie, snad ani dobrou romantickou komedii bez stereotypů a karikatur natočit nejde – a už vůbec ne s hrdiny středoškoláky. Ale duch doby, vč. lokálního alternativního popu a Cageova talentu v syrové podobě, z filmu vyzařuje, to ano – z (kvazi)sociologické studie se stal kulturně-historický artefakt... (10.01.2008)