Obyčejní chlapi

Kdybych to měl hodnotit očima někoho, kdo o téhle části války a vyhlazování židů na východě slyší poprvé, asi bych to viděl na čtyři hvězdičky nebo lepší tři. Takový mírně nadprůměrný TV dokument. Jenže pokud jste o tom už něco četli/viděli, pak vám logicky tohle pojetí musí přijít až primitivně zjednodušující. Film využívá reálné záběry a fotky z masových poprav (nicméně filmovat bylo zakázáno, takže se toho moc nedochovalo) a hrané scény (které jsou slabé). Do toho vše komentují historici. (20.09.2023)

Dokumenty je ošemetné hodnotit, protože je to informativní žánr, kterej často zanedbává estetickou stránku věci a snad více než jinde to podléhá relativnosti. Vždy srovnáváme s tím, co již známe, co víme a co jsme dosud viděli. Mluvím o tom, protože jsem četl mikrohistorickou knihu od Browninga, Obyčejní muži: 101. záložní policejní prapor a "konečné řešení" v Polsku, z níž tento dokument vyšel a jejíž autor zde rovněž povídá. Kniha ovšem jde do podstatně větší hloubky, vykresluje více psychologické okolnosti toho, jak je možné, že obyčejní muži páchali masové vraždy a poměrně graficky vykresluje, jak to probíhalo. Tento dokument je sice lepší než nic, ale jenom tak klouže po povrchu. (14.05.2024)

Solídna sonda do hláv (ne)obyčajných mužov, ktorí vraždili a pritom nemuseli. Paradoxom je, že napriek tomu, že zločiny ktoré páchali po psychickej stránke nezvládali, neustále pre nejaké dôvody (ako napríklad solidarite k nadriadenému) - pokračovali v ich páchaní. Výborný dokument. Veľavravný, hádam aj z pohľadu psychológie - rozborový. (18.03.2024)

V zástupu dokumentů o WWII už prostě musíte přinést něco nového, zajímavého, jiného. Nejde si myslet, že i 80 let od války bude stačit mít pár dobových záběrů a komentář historika. Ano, je to vypíchnutí něčeho dalšího, o čem se třeba tolik ještě netočilo, ale není to nikterak vystupující z řady. Ferencz by si určitě zasloužil něco lepšího. (11.10.2023)

"Za určitých okolností sa každý môže stať vrahom", hovorí historik a má pravdu. Divím sa pomerne nízkemu hodnoteniu dokument. Je predsa z iného súdka dokola omieľanej témy druhej svetovej a holocaustu. Prináša úžasnú psychologickú sondu do myslenia ľudí, ktorí vraždili priamo tvárou v tvár, alebo tvárou k chrbtu, ale mali styk priamo s obeťou, niektorí sa s ňou ešte predtým v pohode rozprávali. To je úplne iné, ako vydať príkaz niekde zhora. Toto je priama vražda a predsa skoro nikto nebol odsúdený. Nemali zodpovednosť, hoci, ako sa tu ukazuje, vraždiť nemuseli. Nič by sa im nestalo, možno by upratovali hajzle, ale tú odvahu povedať nie našli len máloktorí. Takže dokument spája históriu so psychológiou a v tomto je úplne iný, ako faktografické snímky. Niektorí doterajší komentujúci zjavne nepochopili, o čom ten dokument bol: nemal byť o nových obrázkoch z vraždenia a masových popráv, mal byť o tom, že za istých podmienok každý bez škrupúľ dokáže prijať úlohu aj vraha. A ešte si bude myslieť, že robí dobre. Tak ako to niektoré prúdy dnes, len sa progresívne vymenili slová, už neoznačujú tých nehodných za židov, stačia iné slová ako dezolát, ten nezodpovedný, ktorému treba brániť v nakupovaní, ten hoaxer, konšpirátor a hoaxer, ktorého treba minimálne zavrieť, a podobných príkladov by sa našlo veľmi veľa. To sú tí, čo iným nadávajú do fašistov, pritom sami majú fašistické praktiky, názory a programy. Lebo, ako odznelo aj v tomto dokumente: Prvý krok k masovému vraždeniu je rozdelenie ľudí na MY a ONI. (01.11.2023)