Krkonošské pohádky

Už jako malé děcko jsem jej měl hrozně rád, ovšem s jedním zádrhelem. Vždycky mi byl hodně sympatický Trautenberk (životní role Ilji Prachaře) a nepokrytě jsem mu fandil, z čehož jsem byl vždycky smutný, když zase neuspěl. Ve většině případů (pravda, třeba trávit kozu nemusel) se chtěl jenom pořádně nažrat a všichni mu v tom jenom bránili. Jinak bez výtek. I po těch letech okouzlující. 85%. (31.01.2009)

Tohle je jeden ze sesti vecernicku, ktere jako jedine, podle meho nazoru, stoji za to (O loupezniku Rumcajsovi, Rikani o vile Amalce, O makove panence, O rakosnickovi,Pohadky z mechu a kapradi). Bavi me to dodneska. Je to klasika a to bezesporu. Najdete tam krasny pribeh, vtip i pouceni. Krakonos je ztvarnen dokonale. A sojka bonzacka nema chybu. (16.10.2012)

Pěkné poměry vládly v Podkrkonoší- takhle dokonalý sociální program pro zaměstnance neprosadil ani welfare state. Proč například činí Anče a Kuba Trautenberga soustavně zodpovědným za organizaci a úhradu jejich svatby a zřízení obydlí? Za deset let by se naskytl následující obrázek: každoročně se scházející tripartita ve složení Krakonoš- manželská dvojice- zaměstnavatel by prosadila, že lineárně narůstající počet členů Kubovy rodiny znamená vystěhování Trautenberka do potemnělého, skrovného přístěnku, kde se denně může o hladu modlit za přežití. Na dvoře vřískajících deset potomků, míhajících se mezi ostatní havětí. Ančiny korálky granátky, dar od Krakonoše, by jedno z dětí mělo v uších, druhé v nose, třetí by pastelkou kreslilo Trautenberkovu karikaturu na nádherná kachlová kamna, čtvrté by trhalo sojce pírka a zbylých šest Krakonošovi vousy. Anče s Kubou, v kožiších z muštelky, by prohlíželi kalendář a vybírali jméno pro jedenáctého potomka, kterého by posléze obdržel hajný i s kočárem aby denně urazil vycházkou trasu Vrchlabí- Jilemnice a zpět. A tak by se zde hezky žilo v duchu odborářského sociálního programu do doby, než by jednou zapomněli odebrat hajnému střelnou zbraň. (07.04.2013)

Říkejte si co chcete, ale mít za souseda všetečného Krakonoše není žádný med. Postupem času jsem si k Trautenberkovi našel cestu, takže se vetřel mezi trojku mých nejobliběnějších záporáků. Poděkovat za to může Iljovi Prachařovi, který se do role tak opřel, že udělal ze svého otloukánka s přehledem nejvýraznější postavu. Bez výborné znělky by byl dojem z večerníčku poloviční. (11.12.2022)

Tak jak zahrál pan Ilja Prachař st. legendárního Trautenberka známého jako světoborného vejžírku, tak si myslím že by to nikdo před ním ani po něm nedokázal. Možná jen že na jeho zkušenostech a praktikách dokonce vyrostlo i několik českých podnikatelů či dokonce politiků. Kam se hrabe kreslený kupec a sedlák Krkovička, nebo filmový Pandrhola. Ještě dlouho po této vánoční pohádce mě jako malého, tou svou rolí a jistou vychytralostí, komandírováním, lstivostí a já nevím čím vším nesmírně děsil. Dnes se spíše samozřejmě už zasměji. Klasický, neokoukatelný a všemi oblíbený večerníčkový seriál vždy zakončený nějakým tím Krakonošovým moudrem. František Peterka namaskovaný k nepoznání, byl ale také dobrý, jeho řádné území tedy revír byl kouzelný. Prostě Krakonošovo ničí jiní! A což teprve jeho pohotová špizunk sojka bonzačka, ta byla rovněž skvělá jako informátorka-vyzvědačka že? Tak himl hergot donrvetr krucajs element, Anče,Kubo, Hajnej kde je to jídlo ! (07.02.2007)