Niklashausenské putování

Niklashausenské putování je jedním z nejvíce politicky explicitních Fassbinderových filmů. V dozvucích masových protestů studentů a dělníků z roku 1968 Fassbinder natočil (společně se spolupracovníkem z raného období své kariéry Michaelem Fenglerem) alegorickou studii o podstatě revoluce a vzdoru vůči platným normám, v níž se mísí historické scény s epizodami z moderní doby. Hlavním významotvorným prvkem filmu je srovnání soudobé společenské situace s historicky věrnými událostmi z 15. století, kdy si potulný lidový kazatel Hans Böhm svou nekonformní náboženskou autenticitou nejen naklonil místní sedláky (právě od jeho aktivit je odvozen název filmu, jelikož Böhm byl propagátorem mariánské pouti do městečka Niklashausenu), ale poštval proti sobě i místního biskupa, na jehož příkaz byl v roce 1476 upálen. Právě příběh rebelie hledající nebeskou spásu navzdory církevní hierarchii je aktualizován v moderním jazykem formulovaných úvahách autorů o smysluplnosti revoluce, osobní angažovanosti či ospravedlnitelnosti násilí v boji za lepší svět (toto téma bude Fassbinder zkoumat i ve svých filmech z konce 70. let v souvislosti s dobovou vlnou levicového terorismu v SRN). (Dionysos)