Jízda na střele

Pro tuhle road movie o smrti jen dvě hvězdičky: první za Eriku Christensenovou, která však bohužel z filmu brzo zmizí, a druhá za to, že režisérova manželka Cynthia hraje postavu zdravotní sestry jménem Annie Wilkesová. A to jsem si myslel, že film začínající záběrem na nahou modelku nemůže být úplně špatný. (21.04.2024)

Ježíš to byl trapas... A jak vidím ještě tak vysoké hodnocení tohoto filmu, tak čumím!! Film vypadal nadějně, ale stěhování a vracení časem mi hodně vadilo, bylo toho víc, než by bylo zdrávo, a také scénky, které jsem si myslel, že jsou reálné a za chvilku zjistil, že to byla jen představa či blud, tak si říkám, to je ale blbost. Ano, může to párkrát ve filmu být, ale jak to bylo víc jak po 2, či po 3, což v totmto filmu bylo nespočítaně, tak po 5 "bludu" jsem si už ze srandy jen říkal "je toto zase jen představa, či realita..." No a když k tomu přidám ten hrozný příběh, tak film jízda na střele byla fakt střela, ale úplně mimo. Fuj, hnus, děs, ztráta času!! Odpad!!! (24.11.2010)

Ano, je to sice střelený kontroverzní snímek, který se nemusí všem líbit, mě ale pobavil. Ty krásné a vtipné hororové vize, hlavní hrdina takový trouba a smrťák jezdící v krásné červené americe mě prostě dostali. Námět je zajímavý, i když ústřední téma, vybrat si před smrtkou, koho si vezme na onen svět, je už trošku ohrané. Naopak krátké stopovací etudy (starý muž vzpomínající na svou mrtvou ženu, teréňák se zabijáky) a Alanova schyzofrenie film mile oživují a nebýt trošku zazdívacího závěru, bylo by to i na 4*. (16.11.2007)

Adaptovat Stephena Kinga není jednoduché, většinou z toho vzejdou filmy, které nestojí za pozornost. Bohužel je americký snímek „Jízda na střele“ přesně takovým příkladem. Od Micka Garrise, který se v hororu profiluje už docela dlouho, bych čekal trochu více, má za sebou už i celkem úspěšné Kingovy adaptace, ale „Jízda na střele“ se prostě nepovedla a sledovat ji je utrpení. (08.08.2019)

Každý okamžik je do detailu propracován a dotažen na samý závěr. Už poněkolikáté jsem u Kinga zpozoroval, že když se hrdina blíží ke svému cíli, cesta je v ostatních filmech, až na výjimky, kdy je to potřeba, přehlížena. Trochu mi Jízda na střele připomíná Stůj při mně, zde je také vylíčena dlouhá a náročná cesta k cíli, kterému se pak věnuje pouhých deset minut. Nejvíce mě ale zaujala otázka, pokud si máme vybrat, kdo by to byl..., je to opravdu na zamyšlení. A skutečně mě překvapilo, že hrdina nebyl tak sebekritický. Jenže jsem pak zvážil argument jeho matky: "Co bych si počala, kdybys tady nebyl...?" (12.08.2007)