Pět překážek

Pro mě osobně asi nejoriginálnější Trierův (jestli se to dá považovat za jeho dílo) film. Jinému filmaři, Jorgenu Lethovi, klade překážky, kterými mu stěžuje natočení nových snímků, vycházejících z Lethova staršího filmu Dokonalý člověk. Těchto snímku vznikne 5. Nejlepší mi přišli první dva. V prvním je Leth omezen délkou záběru 12 políček, ve druhém musí překročit vlastní morální hranice a natočit film na tom nejnehostinnějším místě (vybere si Indii, kde si pak dopřává královskou hostinu za pohledů té největší světové chudiny). Dalšími překážkami je filmařská svoboda, animovaný film, a v posledním snímku Leth musí pouze přečíst text, který napsal Trier. Vyplývá z něj něco v tom smyslu, že spíš než o Lethovi (mučeném), film řekl něco o Trierovi (mučiteli). Poslední 3 snímky mě už tak nebavily, a zajímavou se začala stávat spíš ona diskuze, podpovrchový boj obou filmařů, kdy se Trier chce dotknout těch nejcitlivějších Lethových myšlenek, a ten se snaží za každou cenu obstát jako člověk. Jednotlivé snímky jsou odděleny přátelskými rozhovory obou filmařů. Trier rád trýzní (s úsměvem na tváři), a pomocí té trýzně posunuje hranice výkonů svých spolupracovníků dál. Ovšem v posledním snímku jako by mu došlo, že tentokrát se to mučení obrátilo proti němu samému. Nedokázal zlomit člověka - Letha, ponížit ho a shodit na zem, udělat z něj zvíře. V tváří v tvář tomuto výsledku jako by si uvědomil jakýsi svůj nedostatek. Je to jen takový malý, prchavý moment (který ve filmu naplno snad ani nezazní), ale kvůli té náhlé pokoře, která se u někoho tak autoritářského jako je Trier objeví, stojí 5 překážek za to. (27.05.2006)

Pět překážek je jeden z mála snímků, který opravdu dokázal vzít vítr z plachet. Z počátku jsem nevěděl co si o něm mám pomyslet, jeho hloubku a dokonalost jsem však pociťoval dost jasně. Celý dokument vlastně vychází z jednoduchého nápadu slavného dánského režiséra Larse von Triera, rozhodl se požádat svého přítele Jørgena Letha, aby se stal jeho žákem, který natočí celkem pět remaků svého filmu Perfekte menneske z roku 1967, přičemž mu Trier do cesty vždy položí několik překážek. První Lethův snímek má splňovat tyto podmínky: Musí se odehrávat na Cubě, smí mít maximálně 12 filmových okýnek a musí v něm být vysvětleny určitě věci z původního snímku. Leth si nejdříve myslí, že takový film prostě udělat nelze, nakonec však stvoří poutavý remake oslňující svou moderností, u kterého jsem se nestačil ani chvilku nudit a nervózně jsem očekával čím nás režisér dále překvapí. Nebudu prozrazovat, jaké další překážky si Trier vymyslí, ale rozhodně mohu tento dokument, cestopis a film natočený podle manifestu Dogma 95 jen doporučit. (03.03.2006)

Experimentálny meta-dokument predmetne pojednávajúci o vzťahu medzi autorom, dielom a divákom. Dalo by sa to rozoberať políčko po políčku, ale to momentálne fakt nemá zmysel, kedže Trier je kapitola sama o sebe a pre plnohodnotné pochopenie si podľa mňa vyžaduje podrobnú štúdiu. Každopádne verím, že sa tu spolu so mnou dosť ľudí zhodne na tom, že Lars je proste unikát... (11.06.2010)

veru, trier je totálny blázon, psychopat a neznesiteľný chlapík, ktorému to bohužiaľ :) v tej jeho severskej hlave dosť dobre myslí a páli a má dobré nápady, z ktorých dokáže ťažiť a robiť dobré filmy . . . and so do Jorgen Leth; tento pozoruhodný "dokument" o hľadaní "perfektného človeka", dvojportrét skrz projektovanie sa do úloh učiteľ/žiak a na základe následnej výmeny týchto úloh, toto pozoruhodné pátranie po možnostiach, kam je až filmár ochotný zájsť, je skutočne neznesiteľne pozoruhodný filmový zážitok; Nadmerný výskyt slova "pozoruhodný" je na pováženie . . . (02.03.2007)

Zajímavá a pro laika i naučná návštěva filmové kuchyně. Jørgen Leth, inspirován a zároveň omezován záludnými recepty kolegy Larse von Triera, se zhostil role poslušného kuchaře se sobě vlastní precizností a za lehkost, s jakou se přehoupl přes nastražené překážky, si získal můj obdiv. Filmová delikatesa Det perfekte menneske připravená na pět způsobů, vždy jinak okořeněná, ale pokaždé velmi chutná. (04.11.2009)