Rocky Horror Picture Show

Tak tohle bylo něco, co nedokážu ani slovy popsat. Kdyby nebylo Glee a jejich Rocky Horror Glee Show, nikdy by mě ani nenapadlo se na to podívat. Originální? Kontroverzní? Rozhodně až moc. S tim dějem mi to ale už přišlo trochu horší. První půlka se mi možná i docela líbila, ale jak se to přehouplo za půlku, už to bylo horší. A finální scéna tomu ještě dodala. Nutno řečeno, že jsem si nepřečetla obsah, takže jsem to nečekala. No docela mě to zasáhlo, to nemůžu popřít. Přiznám se, že jsem měla docela problém kam polonahým pánům jen ve spodním prádle koukat. Uvažuju teď jestli tomu dát 3 nebo 4. Je to něco mezi. Tak zatim dávám 3*, třeba až se mi to trochu rozleží v hlavě, přehoupne se to o stupeň víš. edit nemůžu si pomoct, přidávám hvězdičku. (11.03.2011)

Není v historii kinematografie zase tak moc filmů, o kterých by se v první řadě dalo hovořit jako o kultovních. Rocky Horror Picture Show toto poměrně úzké pojmenování ale bez debat naplňuje. Pestrobarevný žánrový pelmel, který si utahuje nejen z klasických (béčkových) hororů a sci-fi, ale i sám ze sebe, přičemž neustále ironicky pomrkává na diváka (jednotlivá muzikálová čísla jakoby parodovala a zároveň reflektovala předešlou pasáž - systematické narušování klasičnosti). Jak jinak si vysvětlit typickou a doslova profláklou zápletku o píchlé pneumatice, blízkém a tajemném panství či hradu s ještě tajemnějším (a v tomto případě ulítlejším a extravagantnějším) majitelem a následném večírku plném bizarních postav, převleků a situací. [==] Obecně si nedokážu představit, že by film vznikl v jiném desetiletí než právě v 70. letech, kdy extravagance, nejrůznější experimenty a hlavně určitá uvolněnost či vyprázdněnost formy (citelná zejména v tehdejším hollywoodském filmu než opětovně v 80. letech s ohledem na zesílenou kontinuitu „zklasičtěla“) hrály prim, respektive dosáhly vrcholu. (25.11.2014)

S dekadencí a hororovou parodií si pohrávající travesti párty ze zámečku Eltona Johna, poslepována z muzikálových čísel ve stylu raného Freddie Mercuryho, Kissáků, rokenrolu a pořadu Možná přijde i kouzelník. Osobně mi chyběl už jen duet Korna s Vondráčkovou, nahý Pepa Melen za bicími a dosud štíhlý Johnny Travolta v rozhalence, hladící Meat Loafa po jeho objemné motorkářské hýždince.. Vše podstatné shrnula kleopatra a já nepřistoupím, ač tím budu trošku chcát proti uragánu Ella, na místní módní zvyk neupřímného vystavování vlastního vkusu k obdivu prostřednictvím nadhodnocení filmových (někdy rádoby) kultů. Rocky Horror Picture Show házím ze čtvrtého patra směr skleník, stejně jako Marsellus Wallace Tony Rocky Horrora a není za tím masáž nohou, ale ta k smrti nudná bizarnost. A co může být horšího, než kontroverzní bizarnost, co nedokáže bavit, či alespoň zaujmout.. (29.11.2010)

V roce 1975 to možná mělo větší grády. Kult RHPS mě ovšem i dnes trochu míjí. Respektive hudba se mi líbí velmi a muzikálové výstupy jsou povedené, různé odkazy, jako třeba na RKO a na béčkové sci-fi a horory vůbec, jsou relativně dobře podány, ale... Je to prostě taková muzikálová šílenost bez děje - TAŠKAŘICE. (13.11.2007)

Viděl jsem nezapomenutelnou, originální a hudebně našlapanou podivnost. Bylo to poprvé a naposledy, protože při tomto jasném vítězství vypiplané formy nad nulovým obsahem jsem si během mnohých nudných pasáží začal uvědomovat, že mé nezpochybnitelné úchylky putují zcela jiným směrem, než je orgastické uctívání zmalovaného transvestity. (14.11.2011)