Režie:
Justine TrietKamera:
Simon BeaufilsHrají:
Sandra Hüller, Swann Arlaud, Milo Machado Graner, Jehnny Beth, Samuel Theis, Saadia Bentaïeb, Antoine Reinartz, Camille Rutherford, Sophie Fillières (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Úspěšná spisovatelka Sandra (Sandra Hüller) žije se svým manželem Samuelem a jedenáctiletým nevidomým synem v odlehlé chatě ve francouzských Alpách. Jednoho dne je ale Samuel nalezen mrtev. Byla to sebevražda, nešťastná náhoda nebo má manželovu smrt na svědomí samotná Sandra, jejíž svéhlavá povaha z ní dělá hlavní podezřelou? Veřejné vyšetřování případu odkrývá nejen okolnosti samotné smrti, ale také intimní a znepokojivé detaily jejich bouřlivého vztahu. Justine Triet natočila napínavé rodinné drama, které díky rafinovaně vystavěnému scénáři, nápadité režii a vynikajícím hereckým výkonům získalo na MFF v Cannes nejvyšší ocenění Zlatou Palmu. (Aerofilms)
(více)Videa (9)
Recenze (221)
Napriek dĺžke, ktorá mohla byť zredukovaná, som si tento film, o ktorom som predtým nič nevedel, s chuťou pozrel. Najviac sa pod môj pozitívny vnem podpísal kvalitný scenár, i keď niektoré pasáže z úst 11-ročného chlapca príliš dôveryhodne nepôsobili. A na druhom mieste samozrejme Sandra Huller, ktorá naopak dôveryhodne pôsobila. Aj scény v súdnej sieni boli zaujímavé, i keď "se tu objevil takový nešvar". V oboch posledne pozretých filmoch sa fakty poskytujú divákovi, ako keby sa lúpala cibuľa. Nemyslím, že je to dobré ani pre jednu stranu. ()
Začína to ako nejaká zmiešanina detektívky od Agathy Christie a thrilleru od Hitchcocka, z toho som sa náramne tešil. Ten pocit sa ale postupne vytráca ako intimita v klimaktériu a človek dostáva najprv základné dávky a potom boostre uistenia, že pôjde len o súdnu drámu, ktorá má v podstate riešiť štruktúru vzťahov. Našťastie sa nenápadne pridajú aj prvky diverzity, aby to na festivale malo zaručený úspech, takže do notíska ďalšia fajfka, ale to mi nestačí. Problém je 150 minút a ten pocit, že hľadanie vinníka nie je to najpodstatnejšie, čo film chce v skutočnosti vyjaviť, a že to všetko je nakoniec nejednoznačné od začiatku až do samého konca. A keďže ja sa netvárim, že som zjedol Šalamúnov exkrement okorenený výťažkom z ikier 100 najväčších umelcov histórie, aby som sa artisticky kochal aj z prilepenej lentilky na zárubni, pokojne poviem na rovinu, že po 2 a pol hodinách som očakával aj nejaké odpovede a nielen náznaky. ()
Natěšení bylo až příliš vysoké, Anatomie pádu je jen lehce nadprůměrné soudní drama/charakterová studie, které sice umně, ale předvídatelně a očekávaně kupí jedno klišé za druhým, ať už to festivalové nebo žánrové (true crime). Výsledek je tak svým zpracováním a vyzněním v podstatě jen filmovou verzí loňské minisérie Schodiště, zkrácenou o pár hodin. 7/10 za ten strhující herecký výkon. ()
Další výborný herecký výkon Sandry Hüller, se kterou dva filmy se letos potkali v soutěžní sekci v Cannes (druhým je The Zone of Interest). Přestože je hlavní postavou, celý čas nevíme, jestli je vina nebo ne. Má vesměs chladný výraz a projev, vražedkyni v ní cítíme, ale naprosto přirozeně hraje nevinnou. Skvělým tahem byl již její casting. Jinak hodně dialogový film delší stopáže, která zahrnuje taky soudní proces se zajímavým, procedurálním vyšetřováním tragické události. Režijně kvalitně vedený nejednoznačností v obtížném pátráni po pravdě. [Cannes FF] ()
Potřebuji víc než jen dobře hrající herce v adekvátním scénáři. Ten každopádně také není nikterak zázračný, protože celý je vlastně obtočený kolem nedůvěryhodně napsané postavy zázračného slepého (ach jo) cca desetiletého mladíka, který je ve zvyku obvyklých klišé nepozornější, nejvnímavější a nejartikulovanější z celé zdejší menažerie. Pokud se mi prokáže teorie o tom, že film je vlastně metafikcí na Shining, která se věnuje tomu, co by dnes následovalo poté, kdyby se Wendy s Dannym rozhodli zbavit Jacka dříve než to úplně rozpoutá, budu smířlivější, nyní se mi nechce. Mimo jiné i proto, že dle současného francouzského trendu substance over style, je film poměrně ošklivě natočený. Kamera působí roboticky, místy se zvláštně trhá, jindy je zase nepřirozeně plynulá. Ve filmu jsou dohromady tři strašně agesivní "jakoby omylem" švenky, ale působí, že se tam ocitly z ničeho nic, protože film jinak nějakou ostrou paradokumentární formu nenásleduje. Scénář a herce můžete obdivovat v divadle. Tohle je film a já chcu víc. ()
Galerie (18)
Zajímavosti (17)
- Scenáristka Justine Triet, ktorá sa na scenári podieľala so svojím partnerom Arthurom Hararim, sa vyjadrila, že film chceli postaviť ako "rébus, ktorý sa divákovi premieta od prvej scény a ktorý pochopí až neskôr." (Arsenal83)
- Sandra Hüller si za svůj výkon vysloužila nominaci na Oscara, a to jako třetí německá herečka v historii, první za téměř 80 let. Naposledy to byla v roce 1938 Luise Rainer za film Dobrá země (1937), která tehdy vyhrála. (DavePave)
- Justine Triet napísala film priamo pre Sandru Hüller. Po filme Sibyl (2019) je to ich druhá spolupráca. (Arsenal83)
Reklama