Prohlídka (E07)

Říká se, že drama by mělo mít pět fází - expozici (úvod), kolizi (zápletku), krizi (vyvrcholení zápletky), peripetii (nějaký obrat) a katastrofu (finální rozuzlení). Ovšem Prohlídka tomu nasadila korunu. Nejen že neměla žádnou expozici, ale ona neměla dokonce ani krizi, peripetii a katastrofu - nepočítáme-li, že tohle celé byla jedna velká katastrofa. Za vizuální dojem bych tomu dala hvězdiček klidně deset, ale kvůli ději bych tomu s čistým svědomím nemohla dát ani jedinou. V tomhle příběhu se nedozvíte vůbec nic. Je to hodinový dialog, který vůbec nikam nevede a nechápete ani význam jeho vzniku. „Děsivé zvrtnutí se“ je tak trapnou a málo děsivou počítačovou animací, která nemá na rozvoj příběhu žádný vliv, že se vám chce přinejmenším brečet, přinejlepším začít se hystericky smát. Ale po strachu, který to zřejmě mělo vyvolávat, ani stopy... Myslím, že k lepšímu diváckému zážitku by nepomohla ani ta tuna koksu, kterou tu milí „hrdinové“ příběhu vyšňupali (nejsem znalec, ale neměli po takovém množství být přinejmenším po smrti? Uznávám, po ní by Prohlídka možná byla i snesitelnější...). (02.11.2022)

Áno, je to najviac ukecané zo všetkých častí, ale tá kombinácia toho obdobia, toho audia na pozadí, toho hereckého castingu na čele s Wellerom, to hneď človek mohol vedieť, kde bola inšpirácia a to u Cronenberga. Toto by si zaslúžilo celovečerné spracovanie s tým, že kde to skončilo, tam by to chcelo ešte aspoň hodinku viac, aby sme vedeli čo a ako. (21.11.2022)

Vizuálně a hudebně velice vydařený díl ale příběh se nekoná. Místo toho je tu jakási bizarnost, snad výplod nevydařeného psychedelického tripu, na který se sice dobře kouká ale který je ve výsledku bohužel o ničem. Někdo si na tenhle styl potrpí a zcela se s ním spokojí ale pro mě je příběh zásadní, zvlášť potom u povídek, kterým divák, jako já, tu ujetost a bizarnost odpouští jenom proto, že čeká v závěru na neskutečně promyšlený zvrat, kdy všechno, co mu doposud unikalo, zapadne do sebe a bude moct ještě hodiny po promítání uvažovat nad nesmrtelností chrousta, což se tady ovšem nekoná a v závěru je pak takový divák pouze nasraný na takového režiséra. A to tedy jsem. Proto dávám jednu hvězdu za hezky ozvučený obrázek, který jsem se hodinu zkoumavě pozoroval, abych nakonec zjistil, že jsou to jen barevně počmárané dveře od hajzlu. 1/5 (28.02.2023)

Čtyři hosté, brutalistní barák, pár lajn kokainu, MJ, synťáky, Sofia Boutella, halušky, a jedna rohatá potvora – a zábava může začít.... to vše a nejen to dělá z The Viewing audiovizuálně omamnej psychotropní bad-trip, kterej vás přivede do nepopsatelnýho deliria, a kterej se ve finále zvrhne v šílenej monster-horror – přitom jde o klasickou konverzačku, který by fakt slušel celovečerní formát. To vše pod precizní režijní taktovkou mistra drogových filmů, Panose Cosmatose, jehož autorský rukopis je i v takto komorním a ryze minimalistickém měřítku naprosto nezaměnitelný a zcela jedinečný – ten týpek je prostě někde jinde. Neskutečně zvrhlej fantasmagorickej přepal.... nechápeš to, ale miluješ to. (31.10.2022)

Exkluzivní šílenost. Panos Cosmatos mě po Mandy a tomto příběhu přesvědčil, že je šílenec. Nicméně stylový šílenec. Do Kabinetu kuriozit přispěl svým příběhem, který stylizuje do temných osmdesátek, přidává darkwave hudební podkres, tmavé, ale pastelově barevné filtry a k tomu vypráví psychadelický trip s nechutnostmi, jak vyšitými z filmů Johna Carpentera. První epizoda z Kabinetu kuriozit, u které jsem na konci vůbec nevěděl, jak jí ohodnotit. Nakonec jí ale nemůžu upřít fakt, že mě zaujala. (24.11.2022)