Zkouška umění

Co si budem,dokument koukatelnej a celkem objektivní,ale nijak vyjímečnej. V jádru nic víc než sestřih z průběhu přijímacích zkoušek jaký se konají každej rok, určitě se stejným vzorkem individuí a "umělců". Otázky o roli umění,který si dokument údajně pokládá jsou zcela náhodným výsledkem jednotlivých situací a dialogů. Oproti jiným vejškám zajímavej jen tím,že pouze na výtvarný školy se hlásí krom zlomku lidí s talentem i ti největší exoti (dokument o přijímačkach na ČVUT by asi tolik netáhl). Zejména na Fakultu tzv.Nových médií, útulku pro pózery a pošuky,která s uměním nemá nic společnýho, stejně jako dvě bizarní egocentrický buchty,co jí vedou (dialogy mezi babkama ze školní vrátnice o pečivu měly kvalitativně asi stejnou hodnotu,jako cokoli co vypustily z pusy ty dvě národní umělkyně). Kvůli faktu,že je i tak tragikomická a absolutně zbytečná fakulta pro labilní mutanty financovaná státem,mi ve výsledku ani tahle část nepřišla moc vtipná (jinak je tahle sorta performerů,transgenderů a transformerů,co si lepí izolepu na genitálie,natáčej se při tom na VHSku a říkaj tomu árt celkem k popukání). (06.09.2023)

Jo, klidně tam tu pětihvězdu vpálím, protože jsem se dlouhou dobu u filmu tak nekroutil smíchem, masochistickou trapností (za postavy na plátně), škodolibou radostí (především nad tím jak stupidně zní všelijaké ty genderové proklamace) a zároveň to vnímal s nadhledem a pochopením, protože ti nebožáci jsou zatím jen telata a z většiny toho vyrostou. (13.11.2022)

Ve všech směrech vynikající film... To, co je v něm k vidění, je na jednu stranu k smíchu, na druhou vůbec ne - zvlášť když si člověk představí, jak asi bude vypadat následné studium přijatých uchazečů, když vidí a slyší, co se mj. také řeší u přijímaček. Ani trochu nezávidím pedagogům uměleckých vysokých škol, jejichž způsob výuky bude kvůli pudu sebezáchovy čím dál víc připomínat opatrný tanec mezi hadími vejci: protože nekorektně urazit jednu/jednoho uchazečku/uchazeče (a potenciální/potenciálního studentku/studenta), která/který si za svých cca dvacet let nedokázala/nedokázal ujasnit, jakého je vlastně pohlaví, tím, že přes její/jeho kategorický požadavek zapomene vystresovaný nebožák oslovit ji/ho v množném čísle, bude větší pedagogické selhání, než když ji/ho vůbec nic nenaučí... Není to jen problém AVU, letos v červnu kvůli atmosféře úzkostlivého sledování hyperkorektnosti raději dobrovolně odešel z VŠUP jeden z pedagogů: https://cavu.cz/dopis-Jiriho-Cernickeho-VSUP. A vůbec se mu nedivím. (08.09.2023)

Tridni analyza tohodle dila by byla veskrze nelichotiva.. Asi bych mel ve vlastnim zajmu zapatrat po metodickych priruckach pro umelecke skoly, inak mam nakroceno k interni normalizaci fenomenu typu Martiny Simkovicovej. A to me desi asi vic, nez predstava ze bych mel osobne podobne rizeni absolvovat. "Nadosobno" naprosto dehumanizujici aka jinde nez na umelecke by tohle kurva neproslo! :D (26.03.2024)

Keby mi niekto po zhliadnutí tohto filmu povedal, že umelecké školy sú jedinečnou baštou slobody v takej podobe, v akej by v akomkoľvek totalitnom režime nemohli existovať a že by sme si ich mali vážiť, lebo sú vo svojom nehierarchickom prístupe k študentom a ich talentom, zásadnou inštitúciou v demokracii, povedal by som takémuto človeku, že s ním súhlasím. A keby mi niekto konzervatívnejšie nastavený povie, že tu 100 minút sledujeme mestské kaviarenské snowflakes, ktoré nemajú kontakt so "skutočným" pragmatickým svetom (tu symbolicky vyobrazeným v podobe queerfóbnych vrátničiek) a ktoré nikdy neboli nútené manuálne pracovať, asi by som do istej miery súhlasil aj s ním. Bol by to parádny námet na hlbšiu spoločenskú diskusiu o význame umenia, ktoré často prestáva byť aktom kolektívnym a začína byť až príliš introspektívnym (vytráca sa spoločenská/politická angažovanosť, každý tvorí "o svojich pocitoch"). To by ale polarizovaná spoločnosť musela byť ochotná diskutovať, čo sa dnes už takmer vôbec nedeje. (25.11.2022)