Bacheha-Ye aseman
Božie deti
Children of Heaven
Obsahy(1)
Rodina malé Zahry a Aliho je tak chudá, že děti mají každý po jednom páru bot. Zahřiny střevíce byly už tak sešlapané, že musely k ševci. Ali sestřiny botky sice vyzvedne, jenže cestou je nešťastnou náhodou ztratí. Uvědomit si dosah takové ztráty pro dvě chudé íránské děti je pro nás, zhýčkané Středoevropany, velmi těžké. Do školy musí oba v něčem chodit a ve škole dokonce sportovat. Otec peníze na nové nemá a maminka je nemocná. Přiznat se ke ztrátě rodičům by nikam nevedlo. Co si počnou? Spásný nápad dělit se o Aliho kecky se sice zdá jako momentální řešení, ale jen na chvíli. A Ali to ví. Musí se o svou sestru postarat. Ale jak? (oficiální text distributora)
(více)Recenze (246)
Takový malý silný film. Myslím, že režisér dal do filmu celé své srdce a zároveň um. Pokud se tyto dva faktory sejdou není potřeba film nijak přikrášlovat efektními záběry (i když i zde se najdou nádherné záběry), či barevnými filtry. Vždyť ani příběh není nijak zvlášť objevný, je o tom jak malá chlapec Ali ztratí boty své sestřičky a celý film je o tom jak se s tím oba snaží vypořádat. Je to asi klišé, ale tento film opravdu pohladí po duši. Navíc jsem ještě v žádném filmu neviděl tak napínavý sportovní zápas jako zde. Škoda, že země původu předurčuje film ve světě k zapomnění. ()
Všetko sa to podľa mňa odvíja z obrovskej kultúrnej, poetickej a mystickej tradície, ktorá vyvrcholila v Rúmího súfistickej poézii. V nej sa učenosť stretáva s prostotou a spolu smerujú k hlbšiemu poznaniu. Príbeh dvoch súrodencov - dvoch Božích detí - vystihuje svojou podstatou základné piliere islamu ako i jadro súfistickej spirituality. Ide najmä o motív cesty, čiže piateho piliera (Hajj). Jednou z kľúčových udalostí v živote moslimov je cesta do Mekky, na konci ktorej nasleduje očistný rituál. Nevykonal niečo podobné i mladučký Ali, ktorý svoju tŕnistú a predlhú cestu za odčinením hriechu, ukončil očistením v studničke? Navyše Ali na rozdiel od divákov netuší čo ho čaká. Domnieva sa, že mu nezostáva nič iné, než „odovzdať sa otcovej (Božej) vôli“. Aliho, ale i Zahrina cesta je tu tak i alegóriou cesty mystika, ktorý sa na svojej púti (naplnenej láskou) snaží pomocou príkladného života a odovzdania sa priblížiť k Bohu. Ten príkladný život sa tu prejavuje aj v odeve asketického pustovníka (chirqa), či v ochote podeliť sa o svoj majetok s chudobnejšími. Tým je vystavaný i tretí a štvrtý pilier – Zakat a Sawm. Čo je však najpodstatnejšie, Majidi tieto prvky uplatňuje i vo svojom štýle – v svojej asketickej prostote, v súcite s trpiacimi hrdinami, či v symbolike celoživotnej cesty - neustáleho pohybu. A Boh - nezobraziteľný a nedeliteľný, zahŕňajúci celý svet - sa prejavuje v jedinečných prchavých zábleskoch (wáhidíja), v okamihoch šťastia, napríklad v scéne stúpajúcich bubliniek, či v rybkách, ktoré objímajú ubolené chodidlá hlavného hrdinu... (napísané pre Hviezdne noci, 2019) ()
Vystavět celý film na zápletce okolo ztracených bot, a rozehrát malé vnitřní drama chlapce, jenž chce svou chybu odčinit, to by asi v Hollywoodu takhle nedokázali. Musím říci, že mě tenhle film VELMI mile překvapil. Oba hlavní dětští herci jsou působiví a veškeré jejich emoce mi připadají jako naprosto pravé a nefalšované. Příběh nám, "civilizovaným" lidem, může připadat banální, ale pro velkou část zeměkoule tohle může být běžná životní realita. Smutné, že? ()
od filmu s takovým vysokým hodnocením i u mých oblíbených uživatelů jsem nečekal takovou nálož sentimentality a prvoplánovosti. Na mě vůbec nezapůsobily ani dětská očička, roztrhané kecky, či všudypřítomná nouze a DMS bych jim na nové botky neposlal - a zase jako cynik si nepřipadám. Tahle poetika mě obloukem míjela a navíc dětští herci nebyly pro mě vůbec přesvědčiví, stejně jako nezáživný příběh (A důrazně žádám administrátory, ať ze žánru vyhodí komedii!!!). Proto se nedivte tak nízké známce - dostatečně! [ PŘÍBĚH: 1 /// ATMOSFÉRA: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 1 /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] ()
Majid Majidi nám síce ukazuje neutešenú sociálnu situáciu na predmestí Teheránu a výrazné kontrasty so štvrťami bohatých, ale skôr mu išlo o to, aby bol divák po jeho filme dojatý, aby si odvážal optimistický dojem. Je zvláštne, že sociálna dráma pôsobí milo a jej hrdinovia sú na zožratie, je to ale príjemná zmena oproti európskym depkám z podobných sociálnych vrstiev. Pekne využitá kamera, teplé farby, napätie pri naháňaní topánky a záverečnom behu, takže Božie deti sú svojim spôsobom aj akčným športovým filmom. Len to športové oblečenie a oblečenie všeobecne bolo na celom svete, čiže aj v Iráne príšerné. Všimnite si tie saká pri záverečnom fotení no a o šušťákoch radšej ani nehovoriť. ()
Reklama