Barbar

Semknutá první třetina s báječným Billem vládne, druhá má nečekaný komediální edge (při twistu z jumpscaru do realitní frašky jsem zařval smíchy), třetí třetina je guláš s pěti knedlema, ale... originální směsice inverzního home invasionu, laktační instruktáže, VHS snuff sběratelství, dramatu o krutém mateřství a černé komedie o MeToo mě prostě držela uvnitř, i když některé dramaturgické volby jsou hodně pochybné a film místy sotva drží pohromadě. Jako další z kánonu detroitských high concept hororů (zmiňme skvostné a v lecčems příbuzné Smrt ve tmě či alegoričtější It Follows) opravdu víc než důstojný počin. Místo, kde se rozložila společnost, přeje barbarství. (28.10.2022)

Film si mě neskutečně dokázal povodit, všude kam si jen přál. Zpočátku se to vše hororově rozjíždí a potom ... ale, ne. Nebudu nic prozrazovat. Tady platí jednoznačně, že čím méně divák dopředu ví, tím více si Barbara užije. Justin Long po čase v luxusní roli a vidět ho jak běhá nadšeně po sklepě s metrem stojí za to. Potřebujeme ho více a častěji než jsme si kdy přáli přiznat. Škoda závěrečné části. Jinak ovšem poctivých 75% (11.11.2022)

Ideální film ke dni matek.... 3 šíleně fázovaný a neskutečně divný příběhy [první třetina se až moc táhne, třetí retrospektivní linka zase měla žalostně málo prostoru], jeden barák, jeden hodně hlubokej sklep, pořádná porce creepy napětí a mateřskýho mlíka k tomu – to vše jako perfektní disstrack na Airbnb..... jeden z těch filmů z ranku "nepochopil jsem to, ale miluju to". Zach Cregger si zde totiž doslova dělá co se mu chce a je mu jedno, co si o tom myslí ostatní. Song Be My Baby nevyženu z hlavy hodně dlouho. Aneb za málo peněz hodně děsivý muziky. 4* nebo odpad, nic mezi tím. (27.10.2022)

Někteří přitroublí kokotci, tedy pardon, chtěl jsem samozřejmě říct „vkusní a erudovaní diváci z dělnických rodin“, jímž jakýkoliv nešablonovitý a pestrý děj s dialogy přesahujícími obvyklé hlavněproudé „vžžžžuuuum, sviiiist a splašššš“, a nedejsatan s více příběhovými linkami, způsobuje neurovagetativní zkraty, to evidentně příliš nepobrali, nebo je zmátlo přeslabikování anotace. Zde se totiž nejedná ani tak o dobře napsaný, kulantně porežírovaný a vskutku originální napínač či neotřele vkusný horor, nýbrž, laicky řečeno, o aparentní glorifikaci mateřství, profunditní adoraci feminity a expertní studii neoliberálních maternálních instinktů v kombinaci se senzitivním urbanistickým exkurzem do domurbistických habitací fabulózní aglomerace Deathtroit, hic et nunc obývané již jen veskrze altruistickými, konciliantními a excelentně asimilovatelnými entitami, vesměs rasistické dermální kolorace. Na tomto místě patrně mnozí výše kategorizovaní zmateně tápou, tudíž to pro hladší úzus chápavých končetin raději simplifikuji na prostší „Kdo tomu dal míň než tři, je totální pičus“. (02.11.2022)

Laktační psychóza pod schody. Stejně jako v It Follows nebo když řádí Freaky Blinder Stephen Lang funguje strašidelné prostředí vybydleného předměstí Deathroitu, ale po poměrně pečlivě budované atmosféře nejistoty v první pasáži se to začíná pozvolna rozpadat. Spíše úsměvné finále už jen střídá snadno předvídatelné momenty s těmi, které mají být za každou cenu originální a já už jen čekal, že přeživší vteřinu před titulky srazí vůz místního sboru, co v zásadě nepomáhá ani nechrání. S výkřiky o hororové události roku bych byl opatrný. Maximálně čtvrtletí.. Apropo, Skarsgård je s tou svou vizáží a nesebevědomým projevem jak mladý Steve Buscemi.. (01.11.2022)