Nashledanou, sbohem a amen (S11E16)

Ani po třetím shlédnutí nemůžu změnit názor, že jde o nejlepší červenou třešničku na tom nejúžasnějším zeleném dortu satiry, humoru, pravdy, tragédie i komedie - dort, který nezvládli udělat pejsek s kočičkou, zvládl vytvořit Larry Gelbart spolu s Alanem Aldou, jenž s veškerou možnou grácií zakončil seriál, který se snad nikdy sitkomem ani nestal. Převelice děkuji Alanu Aldovi, že nakonec nebyl schopen z filmu vystříhat půl hodiny materiálu, aby dostál původně naplánované délce, protože dle mě není ve dvěstěpadesátšestce ani jedna minuta zbytečná či navíc. Seriál MASH nikdy nebyl pouze o humoru, vždy měl něco víc, jak může potvrdit každý, kdo sledoval více jak jeden díl. Humor byl vždycky prostředek, nikoliv cíl, proto ta dojemná a melancholická atmosféra na konci jedenáctileté práce je více než na místě. Jedna z nejdojemnějších věcí ve filmu bylo sledovat, jak Čínané hrají Mozarta na pozadí probíhajicího příjmu raněných, a Winchestrův pohled, který se v průběhu seriálu stal velmi osobitým a svým způsobem velmi citlivým člověkem. ("Jsi taky hluchý?" ptá se otec Mulcahy Boha. ;"Vždyt víte, jaké jsou armády, kdy se jím snažíte sebrat jejich válku..." říká B.J. ; Víte, jak zní mír?-tichem. ) Blázinec, Hawkey, rozhlas, mír, tank, Sidney Freedman, oheň, stěhování, otec Mulcahy, B.J., Margaret a Charles, ... - všechno na svém místě i dlouhé závěrečné loučení, koneckonců Goodbye, Farewell and Amen! (05.09.2008)

Musel som na konci utierať slzy. Nie snáď len preto, že seriál skončil ale predovšetkým pre fakt, že tým skončila jedna obrovská a nenapodobiteľná originalita, za ktorú som vďačný a rád, že som žil v dobe kedy bola pre nás dostupná. Každá z hlavných postáv my od seriálu prirástla natoľko ku srdcu, že poznám všetky dôležité repliky a dokonca, som sa pristihol, že parafrázujem Aldu v dosť častých rozhovoroch na humornej vlne. Natoľko ma kult M.A.S.H zasiahol a v takej istej miere aj zničil, pri odlete vážky nad nápisom z kamenia na konci. Nechcem vedieť koľko hercov už zomrelo, pre mňa sú večný!!! (13.07.2011)

Tento samostatný snímek, jenž uzavírá jeden z nejslavnějších, nejkultovnějších, nejlepších i nejpůsobivějších seriálů, je více než důstojným rozloučením se všemi postavami, které jsme mohli po 11 sezón sledovat, prožívat s nimi hrůzy korejské války, jejich osobní dramata, lásky, zklamání, neúspěchy i komické okamžiky, které odlehčují tíživost několika státy řízeného vraždění. Podobně jako u legendárního sitcomu Přátelé je poslední epizoda, resp. scéna s klíčky od bytu jímavá, tak i loučení v již opuštěném táboře 4077 je dostatečně emotivní. Věřím, že i samotní herci, z nichž se mnozí znali po celou dobu, co se seriál točil, byli skutečně dojatí a nemuseli to hrát. "Nashledanou, sbohem a amen" trvá dvě hodiny, avšak neřekl bych na rozdíl od mnohých jiných uživatelů, že by byl film nevyvážený. Je tu dostatek akce, humoru, klidu s pohodou, ale zejména kotel emocí. Každý, kdo M*A*S*H zná a viděl všechny či téměř všechny díly, musí si při finální scéně vzpomenout i na postavy, které ze seriálu zmizely, např. velící plk. Henry Blake, kapitán John Trapper McIntyre, Walter Radar O'Reilly nebo Frank Burns alias Kuní ksicht. Všichni z nich byli důstojně připomenuti v posledním regulérním díle, tudíž nevadí, že v rozlučkovém filmu je vzpomenut pouze Trapper. S nezapomenutelnou znělkou, jež mi ještě doznívá v uších, dávám 5* a půjčuji si podtitul snímku ke konečnému zvolání "Nashledanou, sbohem a amen." (06.12.2017)

Bohužel se v závěrečném díle projevila postupující slabina celého seriálu a každá hlavní postava tu musela dostat svůj sentimentální příběh. Celé to působí značně nesourodě, jako by slepili několik dílů, chybí nějaký nosný děj (kromě konce války) a vtip. Tvůrci tak propásli poslední šanci udělat klasický film, třeba i s nějakou novou postavou. Ony ale vůbec díly režírované Aldou byly všechny na jedno brdo. Samozřejmě, to dvacetiminutové loučení na konci každý s každým (a s diváky) si už seriál zasloužil. V půlce devadesátých let ten seriál pro mě hodně znamenal a tak i po téměř dvaceti letech (2014) to ve mě budí velké emoce. Nicméně ne tak velké, jako když zabili Henryho Blakea, parchanti. Pro mě jediný aspoň trochu srovnatelný závěrečný díl co do emocí je TNG. (10.01.2006)

je mi líto, ale jen pro to, že jsem miloval seriál ( obzvláště jeho první polovinu ) nehodlám propadat stejnému sentimentu, jako většina herců a dle hodnocení i recenzentů. Na seriálu jsem si asi nejvíce cenil absurdního humoru, kterého je v tomto slzotvorném kanálku opravdu velice málo. V podstatě tenhle filmeček koresponduje se směrem, který tenhle seriál nabral v posledních sezónách a který se mi chvilkami dokonce hnusil. tři hvězdy jsou vlastně vyznamenání.... (23.01.2010)