Reklama

Reklama

V Paříži na konci devatenáctého století se snaží prorazit spousta umělců. Pravidlem bývá, že to jsou jen muži, nadané ženy to mají mnohem těžší. Společnost je jako umělkyně zatím moc neuznává. Camille Claudelová měla to štěstí, že ji v jejím snu podporoval otec. Jejím druhým, zdánlivým štěstím bylo setkání se sochařským mistrem Augustem Rodinem. Talentovaný umělec jí učaroval. Jako učitel i jako muž. Vášeň které propadla se odrazila i v jejím díle. Rodin sice nebyl ženatý, ale měl stálou partnerku, o které si veřejnost myslela, že je jeho ženou. Camille otěhotněla a dala Rodinovi na vybranou. Buď ona, nebo Rose. Rodin se nechce vzdát ani jedné z nich. Jedna je pro něj jistota a druhá vášnivá múza. Rose na jejich románek přišla a Camille navštívila. Vrhla se na ni, vyhrožovala jí a poranila jí ruce. Camille zanedlouho potratila a stáhla se do ústraní. Rodin se jí i tak snaží pomáhat. Zajistí jí objednávky na busty, její dílo je na známkách, ale Camille jeho pomoc odmítá. Propadá depresím, pochybuje o svém nadání a utápí se v žalu... (TV Barrandov)

(více)

Videa (3)

Trailer 2

Recenze (34)

PollyJean 

všechny recenze uživatele

možná se to mělo jmenovat spíš Camille Claudell a Auguste Rodin, protože se film soustředí zejména na jejich vztah a vliv, který na sebe oba měli...ale to je tak jediná, zcela nepatrná výhrada, kterou můžu k tomuhle filmu vznést...jinak herecké výkony obou hlavních představitelů byly strhující, hudba působivá...a to, jak občas (zejména při jejich poslední hádce v Camillině ateliéru) hrály důležitou mimoslovní roli i sochy, stojící němě mezi nimi... ()

radektejkal 

všechny recenze uživatele

Po shlédnutí filmu z roku 2013, který se mi moc líbil, bylo už téměř (vnitřní) povinností podívat se na film natočený o čtvrt století před ním. A dalším, neméně mocným popudem byl gudaulinův komentář a jeho hodnocení. Nicméně tento poměrně dlouhý film, který přitom tepá zběsilým rytmem (jako v Camille v horečce), se mi líbil také (zde neříkám už "moc" - i když tři hvězdy jsou minimum). Podobně jako gudaulin mám pocit, že tu něco nehrálo, ani ne tak, že bylo něco nedotaženo (pěkná fotografie, snad bych měl říct kamera / příběh spíš deklarativní, i když i divák si v něm může najít místo, a pokud je poučen, najde si v něm i spoustu záchytných bodů / herecké výkony standardně dobré), spíš přetaženo (především city jsou zde povýšeny na afekty, a jsou podávány sice na skvělém talíři, ale bez vidličky a nože) / pokud byl záběr tak široký, mohl se režisér více věnovat Camillinu dílu). A nakonec hamletovská otázka: Byla Camille blázen čili nic? Zřejmě ano, ale vždyť jím byl i sám Hamlet, tak proč se ptát. Nadaní a obecně známí blázni jsou na tom vždycky hůř než ti prostí - těm se pak říká jurodiví a běžně pobíhají mezi námi. ()

Reklama

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Což o to, na výstavu Camilliiných soch bych zašel rád, životopisný snímek o trpkém údělu umělce, co vybočuje z davu, ale jen potvrzuje, že ten žánr vyžaduje zvláštní přístup, jinak se příběhy potenciálně fascinujících osobností snadno mění v ušlechtilou nudu. A přesně tohle se podle mého přihodilo Nuyttenovu filmu. Pranic nepomáhá ani angažmá půvabné Isabelle Adjani v hlavní roli ani přítomnost slavného Gérarda Depardieu coby jejího protihráče. Jak mám pro Isabelle slabost, tady mi trýznivě pomalé plynutí času ani v nejmenším nezpříjemňovala, jakkoliv její výkon rozhodně není špatný. Jenže to je na vznik velkého filmu málo. Camille Claudelová totiž vypadá jako typický výtvor někoho, kdo je přesvědčený o tom, že vysoké umění musí být přímo úměrné počtu mikrospánků, které nebohý divák při sledování podstoupí. Tohle chtělo nůžky, lepšího scénáristu, originálnější režii, chtělo to zkrátka hrozně moc. Celkový dojem: 25 %. ()

ibeh 

všechny recenze uživatele

Pro mě to byl hodně emocionální zážitek. Zhruba od poloviny filmu sledujeme jak se z mladé a krásné talentované sochařky stává postupně lidská troska. Střet dvou silných osobností nikdy nepřinese nic dobrého. Spalující láska, rozchod, nedostatek uznání a nepochopení vlastní rodiny. Důsledkem je osamocení, zmatenost a vyčerpání. Totální rozpad osobnosti. Herecký výkon Isabelle je opravdu obdivuhodný. Věřila jsem jí to a bylo mi jí líto. I jejího otce, který ji celoživotně podporoval a byl nešťastný. Díky ČT art jsem tento film objevila a nelituji. ()

Aky 

všechny recenze uživatele

Film o psychicky vyšinuté extravagantní sochařce, která mi byla od počátku proti srsti a s postupem děje a její choroby mi lezla na nervy stále víc - což asi nebylo záměrem autorů. Nicméně u mne jim to takhle vyšlo. Svár mezi šílenstvím a talentem je vděčné téma, které vždycky nabízí pohled, který je atraktivní. ()

Galerie (32)

Zajímavosti (2)

  • Herec Alain Cuny, který hraje otce sourozenců Claudelových, se se skutečným Paulem Claudelem seznámil v roce 1944, kdy si ho básník a dramatik osobně vybral, aby ztvárnil roli Pierra de Craona v jeho hře The Tidings Brought to Mary. (Morien)
  • Jedna z významných scén filmu se týká smrti Victora Hugo. Představitelka hlavní role Camile, Isabelle Adjani, si ve filmu Příběh Adély H. (1975) zahrála postavu Adèle Hugo, dcery slavného spisovatele, která stejně jako Camille Claudelová trpěla schizofrenií. (Morien)

Reklama

Reklama